Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
7 C 128/2021
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 441,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 441,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 441,23 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 518,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 441,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 441,23 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 518,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhala proti žalované zaplacení částky 2 441,23 Kč spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru ve výši 3 000 Kč poskytnutého žalované dne datum na základě smlouvy o úvěru uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, prostřednictvím internetové stránky webová adresa. Splatnost úvěru nastala dne datum. Žalovaná uhradila pouze dílčí platby ve výši 1 000 Kč a poskytnutý úvěr do sjednaného data splatnosti řádně a včas nesplatila, ačkoliv byla k jeho úhradě vyzvána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.
3. Dne datum se před zdejším soudem konalo ústní jednání, na kterém soud jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť žalovaná se k jednání bez předchozí omluvy nedostavila a žalobkyně se z účasti na jednání omluvila v podání doručeném soudu dne datum. Předvolání k jednání bylo doručeno žalobkyni do datové schránky dne datum a žalované dle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. datum.
4. Výzva k vyjádření a žaloba byly žalované doručeny fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne datum. Žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovala.
5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.
6. Mezi společností právnická osoba, IČO, coby úvěrující a žalovanou coby úvěrovanou došlo dne datum k podpisu smlouvy o úvěru, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované částku 3 000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do datum. Při překročení splatnosti se pak žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku společně s případným poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 441,23 Kč (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru). Dne datum byla bankovním převodem na účet žalované poukázána částka 3 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu ze dne datum). Žalovaná uhradila žalobkyni jednu dílčí platbu ve výši 1 000 Kč. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dne datum v celkové výši 7 646,39 Kč (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy číslo obsahující seznam postupovaných pohledávek). Dne datum zaslala společnost právnická osoba žalované oznámení o postoupení pohledávky v celkové výši 7 646,39 Kč vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru žalobkyni a žalobkyně zároveň vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky 7 646,39 Kč (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem ze dne datum).
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
8. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaná na straně úvěrované smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ).
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
17. Žalobkyně v návrhu sice tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované, nicméně toto tvrzení bylo obecné, bez uvedení konkrétních údajů, jak k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet došla a současně své tvrzení nijak neprokazovala. Důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others). Soud v této věci nemohl žalobkyni při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala, a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda byla zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splněna.
18. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek podle § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.
19. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, přičemž žalovaná je na základě neplatné smlouvy povinna vrátit to, o co se obohatila, dle § 2991 odst. 2 o.z. Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, která představuje poskytnutou částku 3 000 Kč po odečtení plnění žalované ve výši 1 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne datum O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po doručení žaloby žalované, když dříve doručenou výzvu k úhradě nemohl soud vzít v potaz, jelikož doručení této výzvy žalované nebylo prokázáno. Má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění doručením výzvy dne datum, tj. dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání zásilky dne datum. Dle § 1958 odst. 2 o. z. nastala splatnost dluhu žalované první den poté, kdy byla vyzvána k plnění, tedy datum, a od dalšího dne, tj. datum, žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši.
20. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu částečně zamítl, a to co do částky 441,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 441,23 Kč od 18. 9. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 000 Kč od 18. 9. 2018 do 6. 2. 2021, jak je ve výroku II uvedeno.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 000 Kč, žalovaná co do částky 966,72 Kč (počítáno včetně úroků z prodlení), a převážně úspěšné žalobkyni tak náleží poměrná část nákladů řízení ve výši 34,83% Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a které byly zástupkyni žalobkyně přiznány dle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby. Zároveň zástupci žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po 100 Kč, a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši 189 Kč Celkem činily náklady žalobkyně částku 1 489 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu tak bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni 34,83% z nákladů řízení, tj. 518,62 Kč. Odměnu a náhrady zástupkyně žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právní zástupkyně podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
22. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím soudního exekutora.