Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 332/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. , byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a proti tomu, že nebylo uloženo ochranné léčení, a obviněný proti výroku o vině pokusem trestného činu vraždy a proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. . Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. doplněn tak, že obviněnému bylo podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. uloženo protitoxikomanické ústavní ochranné léčení. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v rozsahu zahrnujícím to, že v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem byl ponechán beze změny výrok o vině pokusem trestného činu vraždy a výrok o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu trestného činu vraždy. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnul námitky týkající se uloženého trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjádřil jen citací tohoto ustanovení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání v části, v níž bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ve spojení s ním též z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zjevně neopodstatněné a v části, v níž bylo podáno s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ve spojení s ním též s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

K důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

Jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Vrchní soud v Praze, spočíval v tom, že obviněný J. K. ve V., ul. A. J., okr. D., dne 24. 8. 2006 kolem 04,00 hodin poté, co byl majitelkou domu H. R., přistižen při drobné krádeži, se snažil z domu uniknout kuchyňskými dveřmi, které byly uzavřeny, a když se ho poškozená snažila zadržet, obviněný ji v úmyslu usmrtit opakovaně udeřil nejméně pěti silnými údery vedenými na její hlavu, jedním úderem vedeným na pravé rameno a jedním úderem vedeným na obě zápěstí kovovým páčidlem, které po vniknutí do domu nalezl ve sklepě, a způsobil jí otřes mozku, zlomeninu klenby lební bez posunu úlomků a bez nitrolebního krvácení, mnohočetné hluboké tržně zhmožděné rány na hlavě, přičemž její zranění si vyžádalo hospitalizaci nejprve v nemocnici od 24. 8. 2006 do 5. 9. 2006 a další hospitalizaci v léčebně dlouhodobě nemocných, kde byla umístěna i v době rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Tento skutek evidentně vykazuje znaky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., a to i z hlediska subjektivní stránky, kterou obviněný v dovolání zpochybnil tvrzením, že jeho úmysl nesměřoval k usmrcení poškozené, k němuž neměl ani žádnou pohnutku. Soudy odůvodnily závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku, který nenastal jen v důsledku příznivé shody okolností a včasné lékařské pomoci, povahou a způsobem provedení útoku. Ten záležel ve větším počtu silných ran vedených na hlavu poškozené s použitím kovového páčidla. V této souvislosti soudy zdůraznily, že útok byl zaměřen proti poškozené jako starší a snadno zranitelné osobě tak, že u ní ohrožoval životně důležité orgány, že k útoku bylo použito páčidla o váze asi 500 gramů a že obviněný byl k napadení poškozené motivován snahou nenechat se chytit při vniknutí do jejího domu a při krádeži. Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku výstižně charakterizoval čin obviněného jako agresivní likvidační útok. S úvahami i závěry obou soudů se Nejvyšší soud ztotožnil. Tyto závěry nemohou být nijak dotčeny námitkou, že vzhledem k nedostatku světla v místnosti obviněný nevěděl, kdo v místnosti je a že tedy jde o starou osobu, a nemohl ovlivnit místo, sklon a intenzitu dopadu páčidla na tělo poškozené. Tato námitka nemůže obstát, i když podle zjištění soudů se posuzovaný útok odehrál v neosvětlené místnosti, v níž obviněný zhasl světlo, když si uvědomil, že je někdo ve vedlejší místnosti. Ve výpovědi, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem citoval v odůvodnění rozsudku na str. 5, obviněný výslovně uvedl, že poté, co osoba, která ho v domě přistihla, začala křičet, zjistil, že jde asi o tu starou paní, která v domě bydlela, když se do něj v minulosti poprvé vloupal. Je proto vyloučeno akceptovat tvrzení obviněného, že nevěděl, že jeho útok směřuje proti staré ženě, které v době činu bylo téměř 83 let. Obviněný zaútočil proti poškozené nejméně sedmi údery, z nichž pět zasáhlo poškozenou do hlavy. Již toto soustředění ran svědčí o tom, že útok byl i ze subjektivního hlediska obviněného veden proti hlavě poškozené záměrně a že nešlo jen o nějaké nahodilé či ojedinělé zasažení hlavy poškozené. Zbývající rány zasáhly poškozenou do ramene, tedy rovněž do horní části těla, resp. do obou zápěstí současně, což ukazuje na snahu poškozené o ochranu hlavy rukama. Okolnost, že k útoku došlo za nedostatečného světla, proto rozhodně nemůže být podkladem k úsudku, že útok nebyl veden úmyslem usmrtit poškozenou. S tímto úmyslem je velmi dobře slučitelná také pohnutka celého jednání obviněného vyplývající ze snahy nedat se chytit při neoprávněném vniknutí do domu poškozené a při krádeži v jejím domě. Tato pohnutka, byť je v porovnání s razancí útoku malicherná, logicky vysvětluje likvidační povahu útoku obviněného včetně úmyslu usmrtit poškozenou.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ani rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pokud jde o vinu obviněného pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., v žádném případě nejsou rozhodnutími spočívajícími na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku toho není v uvedeném ohledu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze vadný ani ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v dané věci přicházel v úvahu jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem.

Obviněný v dovolání výslovně uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil i ve variantě spočívající v tom, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Citovaná část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se týká jen případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Tato rozhodnutí odvolací soud činí z procesních důvodů, tj. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, neoprávněnou osobou, osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Při těchto rozhodnutích odvolací soud meritorně nepřezkoumává rozsudek soudu prvního stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. Je-li rozhodnutí odvolacího soudu chybné, znamená to, že obviněnému byl odňat přístup k druhé instanci. Smyslem dovolání pak je pouze to, aby byla obnovena možnost obviněného dosáhnout přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. V dané věci bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. Obviněnému tudíž nebyl odňat přístup k druhé soudní instanci. Uvažovaná varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se proto na posuzovaný případ vůbec nevztahuje.

K důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.

I když obviněný formálně deklaroval tento dovolací důvod, obsahově jinak uplatnil námitky, které s ním nekorespondovaly, neodpovídaly mu a nebyly pod něj podřaditelné. Obviněný totiž namítal nepřiměřenou přísnost trestu odnětí svobody. Trest odnětí svobody na dvanáct let mu ovšem byl uložen jako přípustný druh trestu, a to ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené v § 219 odst. 1 tr. zák. v rozpětí od deseti let do patnácti let. Za tohoto stavu námitky obviněného proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.

Jestliže námitky obviněného směřující proti výroku o trestu nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., logicky z toho plyne, že nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který bylo možné v této věci uplatnit jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem. Přiměřeně tu platí to, co Nejvyšší soud uvedl k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Závěrem k dovolání obviněného

Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, podané s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a směřující proti výroku o vině pokusem trestného činu vraždy, a nijak nepřihlížel k té části dovolání, která směřovala proti výroku o trestu s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec