Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1530/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v  právní věci  žalobkyně E. P., s.r.o., zastoupené Mgr. V. F., advokátem, proti  žalovanému V. P., zastoupenému Mgr. J. F., advokátkou, o zaplacení 145 637,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. ,  o  dovolání  žalovaného proti  rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2006, č.j. -133, takto:

I. Dovolání se  odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalovaného proti  rozsudku  Vrchního soudu  v  Praze  ze  dne 7. června 2006, č.j. -133, v  rozsahu,  jímž   byl  potvrzen  rozsudek  Krajského  soudu v Plzni ze dne 14. září 2005, č.j. -100,  ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 131 534,30 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v  souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Jelikož  ve   smyslu   ustanovení   ,   věty  první,   je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam  či  nikoli,  relevantní  jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle napadl,  resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004,  sp. zn.   ,  uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). )

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu nevymezil. Staví-li dovolatel nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o nároku žalobkyně na zaplacení ceny dodaného zboží na argumentaci, že žalobkyně neprokázala uzavření kupní smlouvy a dodání zboží (včetně kritiky nesprávnosti hodnocení provedených důkazů), zakládá výtku nesprávného právního posouzení věci na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel při  rozhodováno odvolací soud. Tím, že dovolatel buduje na vlastních (odlišných) skutkových závěrech jiný právní názor na věc, ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, které napadá v rámci jím tvrzeného dovolacího důvodu dle , nýbrž skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem určující. Tím míří na dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však přípustnost podaného dovolání podle není způsobilý založit, neboť jeho prostřednictvím nelze řešit otázky zásadního právního významu, nýbrž pouze otázky skutkového zjištění soudu, a to  pouze v případě dovolání přípustného podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), což případ podaného dovolání není (srov. shodně též právní názor vyjádřený v již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. ). Dovolatel tak přehlíží, že v případě přípustnosti dovolání zvažované dle se skutkový základ sporu nemůže měnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů.

Za situace, kdy dovolatel žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, na řešení žádné právní otázky zásadního právního významu není napadené rozhodnutí založeno a dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž  nařizoval  jednání ( , věta první,   ),  pro nepřípustnost odmítl [ , věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. března 2008

JUDr. Miroslav   Gallus

předseda senátu