Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1640/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a  soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci  žalobce Ing. M. R., zastoupeného  advokátem, proti  žalované  O. s. T., s.r.o., zastoupené   advokátem,    o  zaplacení  1 150 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v H. K. – p. v P. pod sp. zn. , o dovolání žalované proti  rozsudku  Krajského   soudu  v H. K. – p. v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. -25,  a  proti  rozsudku  Vrchního soudu v P. ze dne 16. května 2006, č.j. -80, takto:

III. Žalovaná  je povinna  zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J. K.

O d ů v o d n ě n í :

Z obsahu dovolání žalované se podává, že dovolatelka jím napadla výslovně rozsudky soudů obou stupňů.

Podle  bodu 3.  článku II.,  části  první,   , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona  nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních  právních  předpisů (tj. podle ve  znění  účinném  před  1. dubnem 2005 – dále též jen „ “). O  takový  případ  jde i v  této  věci,  jelikož  odvolací  soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, rovněž  projednal podle dosavadního znění .

Dovolání je ve smyslu ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud  řízení  o „dovolání“  proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání  žalované  proti  rozsudku Vrchního  soudu  v P. ze dne 16. května 2006, č.j. -80,  v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského  soudu  v H. K. – pobočky v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. -25, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 150 000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle , jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by  odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Protože podle ustanovení dovolání může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném  právním   posouzení   věci   [ ]; z  důvodu  uvedeného  v  ustanovení je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy.

Dovolatelka však prostřednictvím dovolacích námitek žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, přičemž dovolací soud nedospěl ani k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce aplikace § 265 obchodního zákoníku bylo v rozporu s hmotným právem, založil-li napadené rozhodnutí na tom, že žalovaná domněnku trvání svého závazku v době jeho uznání nevyvrátila.

Za stavu, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek (včetně tvrzené vady řízení, k jejímuž naplnění mělo dojít dle názoru dovolatelky v nalézacím řízení při zjišťování skutkového stavu) ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývající části (tj. v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů), není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný  prostředek  přípustný.  Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta  první,   ),  pro  nepřípustnost odmítl [ ,  věta první a   o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto (a řízení o  „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastaveno),  vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají  ze  sazby  odměny  za  zastupování  advokátem v  částce  7 500,-  Kč  podle , , ,    a    ve   znění  účinném   do   31. srpna   2006  a  z  paušální částky 75,- Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření k dovolání)  podle   ve znění účinném do 31. srpna 2006.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 11. března  2008

JUDr. Miroslav   Gallus

předseda senátu