Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4954/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 16. listopadu 2006, č. j. -72, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 1 500 000,- Kč se uspokojí pohledávka soudního exekutora JUDr. J. D. představující náklady exekuce ve výši 411 882,52 Kč a zbylá část rozdělované podstaty ve výši 1 088 117,48 Kč se vydá do konkurzní podstaty úpadce O., v. o. s., k rukám správce konkurzní podstaty Ing. R. S. Současně soud uložil správci konkurzní podstaty, aby v případě, že rozvrhová podstata nebude celá použita v rámci konkurzního řízení, ji vrátil soudu k provedení rozvrhového řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že po prohlášení konkurzu na majetek povinné nemohou být oprávněný ani další osoby přicházející do úvahy uspokojeni v rámci exekučního řízení. Proto soud po uspokojení pohledávky soudního exekutora z titulu nákladů exekuce, spadající do první skupiny podle , vydal rozvrhovou podstatu správci konkurzní podstaty, jako zpeněžený majetek patřící úpadci.

Usnesením ze dne 11. dubna 2007, č. j. -93, Krajský soud v Plzni, změnil k odvolání povinné napadené usnesení okresního soudu tak, že se částka 411 882,52 Kč, kterou měla být uspokojena pohledávka soudního exekutora na  nákladech exekuce, vydává do konkurzní podstaty úpadce O., v. o. s., k rukám správce konkurzní podstaty Ing. R. S. Odvolání správce konkurzní podstaty Ing. R. S. soud odmítl. Odvolací soud s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. uzavřel, že pohledávka soudního exekutora z titulu nákladů exekuce je vedle pohledávky oprávněného pohledávkou třetí skupiny podle  Protože na povinného byl v průběhu exekučního řízení vyhlášen konkurz, nelze pohledávku soudního exekutora, ani pohledávku oprávněného a dalších přihlášených věřitelů, v rámci rozvrhu uspokojit.

Proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor včas dovolání, ve kterém uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pohledávku soudního exekutora, spočívající v nákladech exekuce, nelze řadit do skupiny k pohledávce oprávněného, tj. do skupiny pohledávek podle Takový výklad, ačkoliv vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. , je v rozporu s postavením soudního exekutora, tak jak jej upravuje Náklady exekuce jsou náklady osoby pověřené výkonem veřejné moci, které jí vznikly při této činnosti, proto jde o náklady státu, které se podle uspokojují před ostatními pohledávkami. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86/2005, tak měly být v posuzovaném případě náklady soudního exekutora uspokojeny před vydáním zbývající části rozdělované podstaty do rukou správce konkurzní podstaty. Pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce a pohledávka oprávněného na nákladech exekučního řízení jsou zcela samostatné nároky, a nelze je nijak připodobňovat. Náklady oprávněného jako náklady účastníka řízení jsou z pohledu hmotně právních předpisů ( obč. zák.) příslušenstvím pohledávky a v procesní rovině je o nich rozhodováno podle příslušných ustanovení . Oproti tomu náklady exekuce mají svůj základ výhradně v exekučním řádu a za příslušenství pohledávky je nelze považovat. Náklady exekuce nevynakládá oprávněný, ale pouze a výlučně soudní exekutor. Důvodem vzniku nákladů exekuce je výkon státní moci soudním exekutorem v konkrétním případě, u oprávněného je náhrada nákladů dána jeho procesním úspěchem v řízení. Oba nároky se liší i okamžikem svého vzniku, když u nákladů exekuce je to usnesením soudu o nařízení exekuce, u nákladů oprávněného již podání důvodného návrhu na nařízení exekuce. Rozdíly mezi oběma nároky nelze překlenout ani jejich dílčím procesním spojením v usnesení o nařízení exekuce a poté v příkazu k úhradě nákladů. Náklady exekuce je třeba považovat za obdobu nákladů provedení výkonu rozhodnutí podle , nikoli za obdobu nákladů, které vznikly účastníkovi řízení (oprávněnému). Pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce není k pohledávce oprávněného nijak akcesorická. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud  napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žádný z účastníků řízení se k dovolání soudního exekutora nevyjádřil.

Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí /exekuci - , , , odst. 2 /. Nejvyšší soud je ale neshledal důvodným.

Podle ustanovení , je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nejsou /dovolatel ohlašuje pouze dovolací důvod podle / a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr soudů, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod  č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině / /. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit.

Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty přednesenými v dovolání zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání soudního exekutora zamítl (, část věty před středníkem, ).

Pro úplnost je třeba dodat, že změna , provedená , s účinností od 1. ledna 2008, na posuzovaný případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1997 pod č. 5 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (, věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2008

JUDr. Antonín  Draštík, v. r.

předseda senátu