Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5189/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 12. června 2006, č. j. -106, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 1 005 452,05 Kč se uspokojí pohledávka soudního exekutora JUDr. Z. Z. představující náklady exekuce ve výši 13.357,- Kč a ze zbylé části rozdělované podstaty ve výši 992.095,05 Kč se zčásti uspokojí přihlášená pohledávka věřitele S. K., zajištěná zástavním právem. Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka soudního exekutora představující náklady exekuce patří do skupiny podle , měla tedy nejvýhodnější pořadí a byla uspokojena přednostně. Pohledávka oprávněné a  pohledávka přihlášeného věřitele S. K., zajištěná zástavním právem, jsou pohledávkami třetí skupiny podle , přičemž z pohledávek patřících do této skupiny má s ohledem na den vzniku zástavního práva (7. prosince 1999) výhodnější pořadí pohledávka věřitele S. K., zajištěná zástavním právem. K její plné úhradě zbytek rozdělované podstaty nestačil, proto byla uspokojena pouze částečně ve výši 992.095,05 Kč. Méně výhodné pořadí měla podle data přihlášení pohledávka oprávněné, na kterou se z rozdělované podstaty, stejně jako na pohledávku přihlášeného věřitele V. z. p. Č. r. v páté skupině  podle , nedostalo ničeho.

Usnesením ze dne 26. ledna 2007, č. j. -124, Městský soud v Praze, změnil k odvolání soudního exekutora napadené usnesení obvodního soudu tak, že z rozdělované podstaty ve výši 1.005.452,05 Kč se zčásti uspokojí pohledávka přihlášeného věřitele S. K., zajištěná zástavním právem, ve výši 1.005.452,05 Kč. Odvolací soud s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , uzavřel, že pohledávka soudního exekutora představující náklady exekuce je vedle pohledávky oprávněné a stejně jako pohledávka přihlášeného věřitele S. K., zajištěná zástavním právem, pohledávkou třetí skupiny podle Z pohledávek patřících do této skupiny má přitom s ohledem na den vzniku zástavního práva (7. prosince 1999) nejvýhodnější pořadí pohledávka přihlášeného věřitele S. K., zajištěná zástavním právem, proto byla uspokojena přednostně. K jejímu plnému uspokojení rozdělovaná podstata nestačila, proto byla pohledávka uspokojena pouze částečně. Tím byla rozdělovaná podstata vyčerpána. Zbývající pohledávky třetí skupiny podle ani pohledávka V. z. p. Č. r. v páté skupině podle proto nemohly být uspokojeny.

Proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor včas dovolání, ve kterém uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pohledávku soudního exekutora představující náklady exekuce, nelze řadit do skupiny  k pohledávce oprávněného, tj. do skupiny pohledávek podle Takový výklad, ačkoliv vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. , je v rozporu  s   postavením   soudního   exekutora, tak jak jej upravuje a jak se k němu ve svých nálezech vyjádřil Ústavní soud. Exekuční řád nemá zvláštní úpravu exekuce prodejem nemovitosti, proto se ve smyslu exekučního řádu použijí ustanovení , jehož stojí na zásadě, že pohledávky subjektu, který provádí výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, mají přednost před ostatními uspokojovanými pohledávkami. Takovým subjektem je nepochybně též soudní exekutor. Rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. února 2006, sp. zn. , uzavřel, že soudní exekutory nelze chápat jako soukromé osoby, ale jako subjekty, které vykonávají státní moc, tedy jako veřejné činitele. Náklady soudního exekutora vzniklé při exekuci prodejem nemovitosti proto musí být posuzovány stejně, jako náklady soudu při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí.

Zařazení   pohledávky  soudního exekutora do třetí skupiny podle by bylo diskriminační. Stanovisko Nejvyššího soudu odporuje i exekučního řádu, v němž je stanoveno, že soudní exekutor vykonává svou činnost za úplatu. To mimo jiné zaručuje jeho (ekonomickou) nezávislost a nestrannost. V neposlední řadě se dovolatel neztotožnil ani se závěrem, že pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce má v podstatě stejný charakter jako pohledávka oprávněného na náhradu nákladu řízení. V závěru dovolatel poukázal na skutečnost, že přes existenci předmětného stanoviska Nejvyššího soudu k výkladu exekučního řádu, je rozhodovací praxe odvolacích soudů a soudů prvního stupně, v otázce zařazení pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce, dosud rozdílná. Vzhledem ke všem uvedeným důvodům dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žádný z účastníků řízení se k dovolání soudního exekutora nevyjádřil.

Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí /exekuci, , , , odst. 2 /. Nejvyšší soud je ale neshledal důvodným.

Podle ustanovení , je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne  též  k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i  k jiným   vadám   řízení,   které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nejsou (dovolatel ohlašuje pouze dovolací důvod podle ) a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod  č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit.

Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty přednesenými v dovolání zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání soudního exekutora zamítl (, část věty před středníkem, ).

Pro úplnost je třeba dodat, že změna , provedená , s   účinností  od   1. ledna  2008,   na   posuzovaný   případ   nedopadá,   neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních   rozhodnutí   a   stanovisek 1/1997 pod. č. 5  a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (, věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2008

JUDr. Antonín Draštík, v. r.

předseda senátu