Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
229 C 174/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 31 873,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 016 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 016 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 9 857,14 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 178,97 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 323,22 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 018,89 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 318 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 016 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 016 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 9 857,14 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 178,97 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 323,22 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 018,89 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 318 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 26 018,89 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 5 854,25 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 28. 8. 2019 se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně či právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému hotově peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce po uzavření smlouvy, poslední splátka byla splatná dne 28. 10. 2020. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který uvedl údaje týkající se jeho osoby, finanční situace apod. v rámci žádosti o úvěr, ke sděleným údajům byly předloženy příslušné listiny. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil právní předchůdkyni celkem 7 984 Kč, přičemž tyto prostředky byly alokovány v částce 3 981,11 Kč na jistinu a v částce 4 002,89 Kč na příslušenství, dlužná částka 47 792 Kč představuje dlužnou jistinu 26 018,89 Kč a dlužné příslušenství 21 773,11 Kč. Splatnost dluhu nastala ke dni splatnosti poslední splátky, tj. 28. 10. 2020. Z důvodu prodlení vzniklo právní předchůdkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 19. 7. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu 26 018,89 Kč, kapitalizovaný úrok 2 161,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 323,22 Kč (od 29. 10. 2020 do 11. 6. 2021), poplatek za poskytnutí úvěru 12 595,77 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 388,79 Kč, inkasní poplatek 4 627,03 Kč, smluvní úrok za poskytnutí prostředků 2 405,86 Kč, smluvní pokutu 5 854,25 Kč (z dlužné jistiny od 29. 10. 2020 do 10. 6. 2021). Žalované nároky jsou upraveny žalobkyní oproti postoupeným nárokům ku prospěchu žalovaného.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně tak činila na základě vyplněné žádosti žalovaného, takto byly zjištěny volné zdroje ke splácení ve výši 9 150 Kč měsíčně, po započtení případné splátky úvěru mu stále měsíčně zbývala částka 5 160 Kč. Údaje byly ověřeny skrze výplatní pásky a pracovní smlouvu. K osobě žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, proto soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 8. 2019 včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dohodu, podle které právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem, přičemž se zavázal spolu s poskytnutou částkou uhradit náklady úvěru ve výši 25 776 Kč tvořené poplatkem za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek 5 400 Kč. Úrok byl sjednán v pevné výši. Celkem se žalovaný zavázal uhradit 55 776 Kč formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč se splatností první splátky do měsíce od podpisu, tj. do 28. 9. 2019. Pro případ prodlení se splátkou byla sjednána povinnost žalovaného platit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, max. 500 Kč a paušální náklady upomínání.
6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním smlouvy uvedl, že je od 3. 5. 2004 zaměstnán s příjmem 17 748 Kč a výdaji ve výši 2 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na dopravu, stravné a další náklady. U právnická osoba anonymizováno má dluh ve výši 43 000 Kč, zbývá doplatit 35 000 Kč a po splatnosti je částka 3 600 Kč. K ověření údajů došlo dle žádosti skrze výplatní pásky a pracovní smlouvu.
7. Z pracovní smlouvy včetně dodatku bylo zjištěno, že žalovaný je od 3. 5. 2004 zaměstnán s hodinovou mzdou ve výši 60 Kč a 40 hodinovou týdenní pracovní dobou.
8. Z výplatních lístků žalovaného za květen až červenec 2019 bylo zjištěno, že žalovanému byla v uvedené měsíce vyplacena mzda 18 440 Kč, 16 142 Kč a 18 663 Kč, a to částečně zálohou a částečně (doplatek) v hotovosti. Ze mzdy nebyly v uvedeném období provedeny srážky.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 7. 2021 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem spolu s potvrzením o zaplacení kupní ceny a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 včetně dokladu o odeslání dne 9. 8. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena a žalovaný byl vyzván k zaplacení.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu do 1. 11. 2021, podle podacího archu byla zásilka odeslaná dne 20. 10. 2021 na korespondenční adresu ze smlouvy.
11. Z formuláře„ KIE C/3 číslo“ a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud neučinil žádná další relevantní skutková zjištění.
12. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni či právní předchůdkyni uhradil více, než tvrdila žalobkyně, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu.
13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 8. 2019 smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalovanému hotově při podpisu smlouvy částku úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky společně s dalšími sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 55 776 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč se shora uvedenou splatností. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 7 984 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a zároveň byl opakovaně vyzván k zaplacení, včetně předžalobní upomínky.
14. Po právní stránce postupoval soud následovně.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména jeho identifikace osobními údaji nepodnikajícího subjektu (rodné číslo, číslo OP), přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném v době právního jednání.
25. Co se týká zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně sice určité dílčí úkony v tomto směru činila, ale dle názoru soudu zcela nedostatečně. Prostřednictvím žádosti od žalovaného zjistila údaje týkající se jeho zaměstnání, příjmů a výdajů, ovšem pouze povrchně, další ukazatele ovlivňující bonitu spotřebitele, jako zda je bezdětný či vyživuje děti, případně jaký má typ bydlení, neřešila vůbec, v žádosti nejsou vyplněny části týkající se rodinného stavu, bydlení, vzdělání. Zjištěné údaje právní předchůdkyně neověřila, nechala si předložit pouze pracovní smlouvu a výplatní pásky ke zjištění existence pracovního poměru a výši výdělků, tvrzené výdaje neověřovala vůbec. Zejména údaj týkající se nákladů na bydlení považuje soud za absolutně nereálný, zvlášť pokud se má taktéž jednat o platby za energie. Právní předchůdkyně se měla detailněji zabývat otázkou, zda žalovaný žije ve vlastním bydlení či nikoli, měla si vyžádat příslušné doklady (nájemní smlouvu/výpis z Katastru nemovitostí, faktury, složenky apod.). Co se týká dalších závazků žalovaného, ty taktéž řádně specifikovány a doloženy nebyly, právní předchůdkyně měla zjišťovat platební morálku žalovaného, dobu trvání závazku, zároveň mohla provést lustrace v příslušných registrech a databázích. Je na úvěrujícím, aby na základě souhrnu údajů a k nim předložených dokladů, které tvoří komplexní celek, ověřil úvěruschopnost spotřebitele tak, že nebude mít pochybnosti a bude moci učinit relevantní závěr o tom, že spotřebitel je či není schopen úvěr splácet.
26. Na základě veškerých výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Přestože určité kroky v tomto směru činila, soud je, zejména co do výdajů, nepovažuje za dostatečné.
27. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
28. Jelikož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
29. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
30. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný uhradil celkem 7 984 Kč, soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., bezdůvodně obohatil co do částky 22 016 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Taková výzva byla žalovanému poprvé odeslána dne 9. 8. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021), přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení. Ve smyslu § 573 o. z. byla zásilka doručena dne 12. 8. 2021, splatnost nastala dne 23. 8. 2021 (pracovní den) a od následujícího dne se tudíž žalovaný dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.
31. Ve zbylém rozsahu (co do poplatků, nákladů a kapitalizovaného příslušenství) soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
33. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 1 276 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 594 Kč, soud proto uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek částkou 318 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).