Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 427/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 31 056 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 056 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 056 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 315,44 Kč, úroku ve výši 31,02 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 056 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 056 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 315,44 Kč, úroku ve výši 31,02 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 056 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 1. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce 30 000 Kč. Před poskytnutím úvěru bylo v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr posuzováno kreditní skóre žalovaného, posuzována příjmová a výdajová stránka, za využití statistického modelu pak byla vypočtena pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků žalovaného s ohledem na schopnost hradit nezbytné životní výdaje a splácet další finanční závazky. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Žalovaný vyčerpal celkem částku 30 000 Kč a zavázal se splatit čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,66 % z výše sjednaného úvěrového rámce splatných k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, žalobkyni ničeho neuhradil a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 1. 2021 a žalovaného dopisem z téhož dne vyzvala, aby celý poskytnutý úvěr splatil nejpozději do 14 dnů od vypracování výzvy. Žalovaný na dluh ani po zesplatnění nic neuhradil, dluží tak ke dni podání žaloby na jistině částku 30 000 Kč, na poplatcích částku 296 Kč (dle odst. 5.5 úvěrových podmínek), na nákladech na vymáhání částku 260 Kč (dle odst. 7.1 úvěrových podmínek) a na smluvní pokutě částku 500 Kč (dle odst. 7.1 úvěrových podmínek). Dále žalovaný dluží úrok z jistiny kapitalizovaný ke dni předcházejícímu sepsání žaloby (tj. ke dni 9. 7. 2021) ve výši 8 315,44 Kč, úrok ve výši 31,02 % ročně z částky 30 000 Kč jdoucí dále od 10. 7. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni předcházejícímu sepsání žaloby ve výši 1 088,02 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 056 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne 27. 5. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek na základě dosud předložených listinných důkazů.

4. Z Úvěrové karty anonymizováno – revolvingový úvěr ze dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným téhož dne smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 31,02 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 098 Kč (tj. 3,66 % z úvěrového rámce), přičemž splatnost splátek byla sjednána k 20. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dle čl. 7 1 úvěrových podmínek má žalobkyně v případě zesplatnění úvěru právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z neuhrazené jistiny, úroků a úhrady za pojištění, a dále ve výši 500 Kč za zpoždění s úhradou splátky. Z čl. 6 úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen splatit celý čerpaný úvěr na požádání, pokud se mimo jiné dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce; v rámci úvěrových podmínek bylo dále sjednáno, že má žalobkyně právo za poskytování služeb účtovat žalovanému poplatky a odměny ve výši dle sazebníku.

5. Z úvěrové karty, úvěrové zprávy a potvrzení o provedení dotazu do Registru FO sdružení SOLUS soud zjistil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč a měsíčních výdajů žalovaného ve výši životního minima (3 860 Kč), případně (v případě výpočtu MLS domácnosti) normativních výdajů na bydlení (2 924 Kč). Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, žije sám ve vlastním bytě/domě a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má další závazky ve výši 3 918 Kč měsíčně. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně rovněž provedla dne 30. 6. 2020 dotaz na žalovaného do Registru FO sdružení SOLUS, a to s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti.“

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný postupně od žalobkyně vyčerpal celkem částku 30 000 Kč a dále, že žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou splátku.

7. Ze zesplatňovacího dopisu včetně podacího archu soud zjistil, že v důsledku porušení závazku žalovaného žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 21. 1. 2021 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do 4. 2. 2021.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 5. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 1. 7. 2020 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytnula úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 31,02 % v měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila ke dni 21. 1. 2021; žalovaný byl o zesplatnění úvěru vyrozuměn a vyzván k úhradě dlužné částky do 4. 2. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán.

10. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

11. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

15. Zákon o spotř. úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

16. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč, který sice měla ověřit z výpisu z účtu, ale z něj nezískala potřebnou informaci ohledně druhu a doby trvání pracovního poměru, jeho případném časovém omezení ani o výši jeho sjednané měsíční mzdy. Odhad nákladů žalovaného ve výši 4 000 Kč je pouze spekulativní, když žalobkyně neměla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se s jeho odpovědí„ vlastní dům/byt“. Dle doložených listin navíc žalobkyně při hodnocení výdajů žalovaného kalkulovala s částkou odpovídající životnímu minimu, která je nižší, než žalovaným uváděná částka, a to aniž by měla jakýkoliv doklad o výdajích žalovaného. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň podstatné příjmy a výdaje žalovaného. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.

17. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 30 000 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s  o. z. ve výši a dle data požadovaného žalobkyní (tj. od 5. 2. 2021, jelikož žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do dne 4. 2. 2021), přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,88 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny a úroku z prodlení; co do části jistiny a úroku z prodlení, smluvního úroku kapitalizovaného a požadovaného procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 3 421 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 1 243 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle za tři úkony právní služby dle citované vyhlášky po 500 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle , a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 1 296 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za vyjádření ze dne 10. 12. 2021, ve kterém pouze upřesnila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což mělo být již obsahem žaloby.

19. Aplikaci soud zvolil po zohlednění formulářového typu návrhu, který je nadto opakovaně soudně uplatňován (srov. např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , , ), jehož předmětem je vymáhání pohledávek vyplývajících ze smluv o úvěru a hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Jsou tak splněny veškeré podmínky obsažené v 

20. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.