Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
229 C 172/2021
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Dumanjić ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 35 700 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 929,83 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 200 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 700 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky číslo bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 372 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 35 700 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 929,83 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 200 Kč od 20. 7. 2021 do 23. 8. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 700 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky [číslo] bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 372 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 37 200 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 20. 3. 2017 se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a inkasním poplatkem, celkem částku 50 700 Kč, případný administrativní poplatek byl uhrazen při podpisu smlouvy, a to v 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč, přičemž první splátka byla splatná v následujícím měsíci po uzavření smlouvy, poslední splátka byla splatná dne 20. 4. 2018. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který uvedl údaje týkající se jeho osoby, finanční situace apod. v rámci žádosti o úvěr, ke sděleným údajům byly předloženy příslušné listin y. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, uhradil právní předchůdkyni sedm splátek v celkové výši 28 500 Kč, přičemž tyto prostředky byly alokovány v částce 7 800 Kč na jistinu a v částce 20 700 Kč na příslušenství, které bylo tímto zcela uhrazeno, dlužná částka 22 200 Kč představuje dlužnou jistinu. Z důvodu prodlení vzniklo právní předchůdkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 19. 7. 2021 z přechodného věřitele (právnická osoba), o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu 22 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 5 929,83 Kč (od 21. 4. 2018 do 11. 6. 2021), smluvní pokutu 15 000 Kč (z dlužné jistiny od 21. 4. 2018 do 25. 2. 2020) a účelně vynaložené náklady 434 Kč za dvě osobní návštěvy pracovníka žalobkyně u žalovaného. Žalované nároky jsou upraveny žalobkyní oproti postoupeným nárokům ku prospěchu žalovaného.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 27. 1. 2022. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně tak činila na základě vyplněné žádosti žalovaného, takto byly zjištěny volné zdroje ke splácení ve výši 11 396 Kč měsíčně, po započtení případné splátky úvěru mu stále měsíčně zbývala částka 7 496 Kč. Údaje byly ověřeny skrze čestné prohlášení, dodatek ke smlouvě o pronájmu bytu, výplatní pásky, pracovní smlouvu a dohodu o změně pracovní smlouvy. K osobě žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala, proto soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Podle smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo ze dne 20. 3. 2017 včetně předpisu splátek uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodu, dle níž právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem, zavázal se spolu s poskytnutou částkou uhradit náklady úvěru ve výši 20 700 Kč, přičemž tyto náklady byly tvořeny poplatkem za správu 6 600 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 5 700 Kč a úrokem 25, 85 % ročně, a to formou 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč se splatností 20. dne měsíce počínaje 20. 4. 2017. Poplatek za uzavření smlouvy nebyl sjednán. Podle čl. V odst. 2 smlouvy byla právní předchůdkyně oprávněna zesplatnit úvěr, pokud se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky a ani na výzvu dluh neuhradil. Pro případ prodlení byla v čl. V odst. 4 sjednána povinnost žalovaného platit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky.
6. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním smlouvy uvedl, že je svobodný, žije sám v nájmu, vlastní automobil a standardní vybavení domácnosti, je zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem 25 696 Kč a výdaji ve výši 5 800 Kč na bydlení, 1 500 Kč na energie, 3 000 Kč na stravné a 4 000 Kč na splátky dalších úvěrů. K ověření údajů došlo dle žádosti skrze dva doklady totožnosti, čestné prohlášení, výplatní pásky, pracovní smlouvu a dodatek ke smlouvě.
7. Z čestného prohlášení bylo zjištěno, že žalovaný takto potvrdil v žádosti uvedené platby za nájem a energie.
8. Z pracovní smlouvy včetně dohody o změně bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 10. 2014 zaměstnán od 21. 1. 2015 se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
9. Z výplatních pásek žalovaného za prosinec 2016, leden 2017 a únor 2017 bylo zjištěno, že žalovanému byla v uvedené měsíce vyplacena mzda 24 524 Kč, 28 664 Kč a 23 900 Kč na účet č. bankovní účet, přičemž jsou prováděny srážky v podobě stravného a plateb za telefon.
10. Z dodatku číslo ke Smlouvě o pronájmu bytu bylo zjištěno, že nájem bytu sjednaný mezi pronajímatelem a žalovaným dne 2. 3. 2015 byl prodloužen do 1. 3. 2018.
11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že na adresu žalovaného byl žalobkyní dvakrát vyslán terénní pracovník.
12. Ze stejnopisu notářského zápisu sepsaného dne 27. 9. 2018 bylo zjištěno, že na základě smlouvy ze dne 6. 9. 2018 došlo k prodeji části závodu (divize spotřebitelských úvěrů) právní předchůdkyně na přechodného věřitele právnická osoba
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 7. 2021 mezi společností právnická osoba jako postupitelem (přechodný věřitel) a žalobkyní jako postupníkem spolu s potvrzením o zaplacení kupní ceny dne 19. 7. 2021 a oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 (včetně dokladu o odeslání) a 17. 8. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena a žalovaný byl vyzván k zaplacení.
14. Žalovaný byl o zaplacení dluhu ve výši 46 170,26 Kč s příslušenstvím vyzván předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 se stanovením lhůty k plnění do 1. 11. 2021, tato byla podle podacího archu odeslána žalovanému na adresu trvalého pobytu dne 20. 10. 2021.
15. Z formuláře„ KIEC3 číslo“ a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud neučinil žádná další relevantní skutková zjištění.
16. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni či právní předchůdkyni uhradil více, než tvrdila žalobkyně, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu.
17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 3. 2017 smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalovanému hotově částku úvěru ve výši 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky společně s dalšími sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 50 700 Kč vrátit formou 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč se shora uvedenou splatností. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 28 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a zároveň byl opakovaně vyzván k zaplacení, včetně předžalobní upomínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala údaje týkající se žalovaného, jeho osobních i finančních poměrů, k ověření si vyžádala specifikované listin y.
18. Po právní stránce postupoval soud následovně.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).
26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Právně soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména jeho identifikace osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném v době právního jednání.
29. Právní předchůdkyně žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného si vyžádala osobní údaje, dále údaje týkající se bydlení, zaměstnání, příjmů a výdajů. Tyto byly zaznamenány v žádosti a následně ověřeny skrze předložené doklady. Takto právní předchůdkyně dle soudu řádně ověřila formu bydlení, existenci zaměstnaneckého poměru a příjmy žalovaného. Naopak žádným způsobem neověřila výdajovou stránku (kromě čestného prohlášení žalovaného, z něhož však nelze objektivně vycházet), přičemž ta zásadním způsobem ovlivňuje celkové finanční poměry spotřebitele. Je na úvěrujícím, aby na základě souhrnu údajů a k nim předložených dokladů, které tvoří komplexní celek, ověřil úvěruschopnost spotřebitele tak, že nebude mít pochybnosti a bude moci učinit relevantní závěr o tom, že spotřebitel je či není schopen úvěr splácet. V tomto případě však právní předchůdkyně nevyžádala od žalovaného doklady k tvrzeným výdajům, zejména co se týká nákladů za bydlení uváděných v nestandardní výši, platbám za energie či dalším obvyklým životním nákladům, zároveň dále neprověřovala sdělení žalovaného o existenci dalších závazků. Přinejmenším ji mělo zajímat, o jaké závazky se jedná, na jak dlouho, v jaké výši, jaká byla dosavadní platební morálka žalovaného. Neučinila ani lustrace v dostupných registrech jako je evidence exekucí, registr dlužníků apod.
30. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Přestože určité kroky v tomto směru činila, soud je, zejména co do výdajů, nepovažuje za dostatečné, když i osoba, která dosahuje vysokých příjmů a na první pohled by bonitní byla, může být tak zadlužena, že schopná splácet úvěr není.
31. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti doplnit tvrzení a především označit důkazy k prokázání svých tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
32. Jelikož ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
33. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
34. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný uhradil celkem částku 28 500 Kč, soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., bezdůvodně obohatil co do částky 1 500 Kč a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Taková výzva byla žalovanému poprvé zaslána dne 9. 8. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021), přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od doručení. Ve smyslu § 573 o. z. byla zásilka doručena dne 12. 8. 2021, splatnost nastala dne 23. 8. 2021 (pracovní den) a od následujícího dne se tudíž žalovaný dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř.
35. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
37. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši 1 488 Kč, avšak dle pol. 2 odst. 2 ve spojení s pol. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek 1 860 Kč, soud proto uložil podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek částkou 372 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).