Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 6/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2007, byli V. K. , P. V. a P. J. uznáni vinnými trestným činem převaděčství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění jmenovaného soudu tím, že od září 2006 do 13. ledna 2007 jako členové zločineckého spolčení, k němuž patřili dále zvlášť stíhaný P. P. a zvlášť stíhaný F. P. , napomáhali neoprávněnému vstupu cizinců do členského státu Evropské unie (Rakouské republiky), a to s úmyslem se uvedenou trestnou činností obohatit a vytvořit si tak trvalý zdroj příjmů. Konkrétně se této trestné činnosti dopustili odsouzení tím, že P. V. dopravoval svým vozem převáděné osoby z P. k česko–rakouské státní hranici, kde je poté P. J. převedl přes tzv. zelenou hranici do R. r. , a tam je následně opět převzal do svého vozu P. V. , aby je odvezl dále do I. r. , přičemž V. K. společně s P. J. jeli před vozem P. V. a představovali předvoj pro případ kontroly hlídkou policie. Uvedeným způsobem společně všichni jmenovaní převedli v sedmi případech celkem dvacet osob.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 2. 2008, pod sp. zn. 931/2007–MO–T/5, podle , o Rejstříku trestů (dále jen „“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 11. 2. 2008.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení V. K. , P. V. a P. J. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch dopustili úmyslného nelegálního převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednali přitom v takovém rozsahu (nelegálně převedli v sedmi případech celkem dvacet cizinců přes státní hranici), že již lze tuto jejich trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2008

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch