Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1381/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. , byl obviněný K. M. uznán vinným, že

dne 7. 10. 2003 v odpoledních hodinách v obci S., vyhrožoval A. H., že ji poseká, a přitom mával mačetou, což u poškozené vyvolalo obavu o svůj život.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 197a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný K. M. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.

V podání obviněný předeslal, že podle judikatury Ústavního soudu je třeba v rámci dovolacího důvodu posoudit též námitky, týkající se právních vad řízení před orgány činnými v trestním řízení s přihlédnutím k tomu, zda skutek, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán, neboť jiný výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze označit za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného prostředku do trestního procesu (sp. zn. ).

Obviněný podrobně shrnul chronologii dosavadního průběhu trestního řízení od zahájení trestního stíhání. Konstatoval, že řízení bylo zatíženo průtahy, které vedly k narušení jeho obhajoby a práva na spravedlivý proces, kdy pro časový odstup od data události, s přihlédnutím k přirozenému procesu zapomínání, si již zpětně nevybavuje žádné podrobnosti.

Dále obviněný uvedl, že soud prvního stupně, který vycházel ze svědeckých výpovědí A. H., F. V. a částečně i A. F., dospěl k jednoznačnému závěru, že se skutek, z něhož byl obviněn, stal, přičemž odvolací soud odvolání jako nedůvodné zamítl. Vytkl, že soud prvního stupně se nikterak nevypořádal s jeho námitkami stran věrohodnosti dvou prvně jmenovaných svědků:

- neosvětlil, proč považoval výpověď F. V. v dané trestní věci za věrohodnou a v jiné, která byla vedena u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , nikoliv,

- nesprávně zjistil motiv pro jednání F. V. vůči jeho osobě dne 9. 10. 2003 (údajně nevhodné jednání vůči A. H. dne 7. 10. 2003), o kterém se v odůvodnění napadeného rozsudku soud zmínil,

- nevypořádal se s otázkou, z jakého důvodu poškozená A. H. podala trestní oznámení na jeho osobu až dne 13. 2. 2004, tj. v těsné časové návaznosti na trestní stíhání jejího druha F. V. a dále nepřípustně polemizoval s pravomocným rozhodnutím ve věci Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. ,

- svědeckou výpověď starostky obce – Z. C. vyhodnotil způsobem, že z ní nic podstatného nezjistil, ačkoliv její vyjádření k jeho chování bylo v příkrém rozporu s tvrzením poškozené, jejíž výpověď je neobjektivní,

- jediného, čeho se v minulosti obviněný vůči poškozené H. dopustil, bylo, že jí v srpnu 2003 vynadal kvůli psovi, kterého se velmi bojí a kterého jmenovaná vodí na procházku bez jakékoliv ochrany, ačkoliv se jedná o rasu psa, která může takové obavy vzbuzovat; i svědek A. K. potvrdil, že ho napadl pes F. V.

Obviněný zdůraznil, že za této situace by si vůbec nedovolil k A. H. přiblížit, natož ji ohrožovat. Podle jeho mínění poškozená i F. V. nevhodným způsobem zasahovali do průběhu hlavního líčení.

V dovolání obviněný též vytkl, že svědek F. V. až s podstatným časovým odstupem uvedl, že svědkyně A. F. byla události přítomna; poškozená A. H. se o jmenované nezmiňovala vůbec. Konstatoval, že svědkyně A. F. byla vyslýchána při hlavním líčení téměř dva a půl roku od projednávané události, přesto si přesně pamatovala den, hodinu i místo, kde se tehdy nacházela. Podle jeho názoru se jeví mnohem více věrohodná výpověď svědka A. K., který s ohledem na uplynulou dobu nebyl schopen specifikovat datové určení události. Obviněný vyjádřil nesouhlas s hodnocením výpovědi tohoto svědka prvostupňovým soudem. Odmítl i závěry Krajského soudu v Brně, který k námitkám, jak byly uplatněny v odvolání, v zamítavém usnesení konstatoval, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně bylo logické, důkazy byly hodnoceny vzájemně a ve své souvislosti s tím, že je možno poukázat na výpovědi svědků A. H. a F. V. i okolnosti, které obviněného k jeho jednání vedly. Podle odvolacího soudu se skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku okresního soudu a právně posouzený jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., nepochybně stal. Současně však nezdůvodnil, proč odvolací námitky neakceptoval. Obviněný podotkl, že ačkoliv podle provedeného dokazování byly okolnosti skutku, za který byl stíhán ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , a jenž se měl odehrát v srpnu 2003, i okolnosti skutku, za který byl stíhán ve věci téhož soudu pod sp. zn. , odlišné, tak skutková věta je naprosto totožná a nelze proto vyloučit záměny těchto skutků.

V závěru mimořádného opravného prostředku obviněný zdůraznil, že postupem soudů obou stupňů byla porušena zákonná ustanovení , 5, 6, 13 tr. ř., když výrok o vině může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují pochybnost, že se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání (rozhodnutí č. rozh. tr.). Ve věci zůstala řada neobjasněných skutečností, které soudy ve svých rozhodnutích pominuly a nevypořádaly se s rozpory ve svědeckých tvrzeních. Krajský soud v Brně, jenž zamítl odvolání, v rozporu s ustanovením tr. ř. blíže nevysvětlil, z jakých důvodů nevyhověl námitkám a proč je považoval za nedůvodné. Pouhý odkaz na rozhodnutí prvostupňového soudu nelze považovat za dostatečné a konkrétní zdůvodnění rozhodnutí, aby bylo přezkoumatelné a odpovídalo zásadám spravedlivého procesu ve smyslu d i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Tím, že odvolací soud nezaujal žádné stanovisko k uplatněným námitkám, nesplnil řádně přezkumnou povinnost, což ve svém důsledku vedlo k porušení práva na účinné opravné prostředky podle Úmluvy. Obviněný poukázal i na svoji občanskou bezúhonnost a věk s tím, že nemůže souhlasit ani s odůvodněním soudu týkajícím se výroku o vině i trestu.

Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. . Dále navrhl, aby soudu prvního stupně bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby dovolací soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. jeho osobu podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněla dosavadní průběh trestního řízení ve věci. Konstatovala, že Okresní soud v Prostějově splnil pokyn vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , když jako svědka vyslechl A. K. Uvedla, že k obsahu výpovědi tohoto svědka prvostupňový soud nepřihlížel. V jeho výpovědi jednak pominul podstatný údaj o časové návaznosti na další objektivně zjistitelná data, takže měl nepodloženou pochybnost, o které události svědek vypovídá, jednak ji odmítl jako celek a její obsah nehodnotil proto, že svědek je osobou v minulosti vícekrát soudně trestanou. Osobu svědka soud označil za nevěrohodnou i z důvodu, že v hlavním líčení odmítal odpovídat na podstatné otázky.

Podle státní zástupkyně nevznikla žádná oprávněná pochybnost o tom, že svědek vypovídá o události, kterou pozoroval kolem 9. 10. 2003 v odpoledních hodinách v obci S., před domem obviněného K. M. Sledoval hádku mezi obviněným a A. H., která stála proti němu a měla sebou dva psy. Potud měl okresní soud skutek za prokázaný. Současně ale nepopsal a neodůvodnil, které svědkem uváděné skutečnosti vedle obsahu dalších provedených důkazů nemohou jako pravdivé v souladu s formální logikou obstát. Státní zástupkyně uvedla, že z důkazní situace vyplývá, že na jedné straně stojí výpověď poškozené, která je částečně podporována výpovědí svědka F. V. a tyto důkazy jsou v rozporu s výpovědí obviněného a částečně i výpovědí svědka A. K., který neviděl mávání mačetou proti poškozené. Okresnímu soudu v podrobnostech vytkla, že se s těmito rozpory náležitě nevypořádal, v čemž shledala nedodržení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a v důsledku toho i nesprávné rozhodnutí o vině a trestu. Proto shledala dovolání důvodným.

Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 věty druhé tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. , jakož i všechna rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně navrhla, aby dovolací soud Okresnímu soudu v Prostějově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a aby rozhodnutí o dovolání bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného K. M. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle tr. ř.). Nejvyšší soud odkazuje i na judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. rozh. tr. nebo v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu včetně usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. . Takový výklad byl rovněž uveden v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , s nímž se ztotožnil Ústavní soud (usnesení ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. ), přičemž v rozhodnutí na str. 4 a 5 konstatoval: „…Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posuzování ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. )“.

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný K. M. v dovolání uplatnil výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný poukazuje na svoji nevinu. Tvrdí, že řízení bylo zatíženo průtahy, které vedly k narušení jeho obhajoby a práva na spravedlivý proces. Vznáší námitky stran věrohodnosti výpovědí svědků A. H. a F. V. i ohledně hodnocení svědecké výpovědi A. K. a dalších důkazů soudy. V soudním řízení spatřuje porušení ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6, 13 tr. ř. Uvádí, že okolnosti skutku, pro který byl stíhán ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , a jenž se měl odehrát v srpnu 2003, a okolnosti skutku, pro který byl stíhán ve věci téhož soudu pod sp. zn. , byly odlišné, avšak skutková věta je naprosto totožná a nelze proto vyloučit záměny těchto skutků. Rovněž nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí soudu ve výroku o vině i trestu. Odvolacímu soudu vytýká, že náležitě nesplnil svou přezkumnou povinnost. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto a dalších tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. , a rozvedeno v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), s nímž se v odvolacím řízení ztotožnil i Krajský soud v Brně, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného K. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k