Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3134/2006

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením z 8. 2. 2005, č. j. -101, okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a zároveň zamítl návrh na její odklad (výrok II.). Své   rozhodnutí  odůvodnil   závěrem, že nebyly splněny podmínky vyžadované ustanovením (ani podmínky předepsané pod jinými písmeny tohoto odstavce a v dalších odstavcích ), a že povinný neprokázal ani existenci důvodů pro odklad exekuce.

V  záhlaví   označeným  rozhodnutím  krajský   soud   usnesení   okresního   soudu „v zamítavém výroku ohledně zastavení exekuce“ zrušil a řízení o zastavení exekuce – s odůvodněním, že povinný návrh na zastavení exekuce vůbec nepodal – pro nedostatek podmínek řízení s poukazem na ustanovení , odst. 2 písm. c) v rozhodném znění, zastavil, a „v zamítavém výroku o návrhu na odklad exekuce“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V dovolání (napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, aniž však vysvětluje, v řešení které právní otázky takový právní význam spočívá) povinný namítá existenci dovolacích důvodů podle písm a), b) a zevrubně popisuje skutkové okolnosti, jež ho vedou k přesvědčení, že jeho návrhu na odklad exekuce, „event. na její zastavení“ (viz závěrečný návrh pod bodem XIII. dovolání na č. l. 132) má být vyhověno.

Dovolání (v části směřující proti I. výroku rozhodnutí odvolacího soudu, tedy proti tomu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení exekuce zrušeno, a kterým bylo řízení o zastavení exekuce pro neexistenci návrhu zastaveno), přípustné podle , (nikoli tedy podle , jak nesprávně, s poukazem na zásadní právní význam rozhodnutí, dovozuje dovolatel) není důvodné.

Právní závěr odvolacího soudu, že výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut, nemá oporu ve spise, jelikož v celém jeho obsahu se návrh na zastavení exekuce neobjevuje, je správný; ani povinný – v dovolání ani v kterémkoli jiném podání – netvrdí, že by v průběhu celého exekučního řízení podal návrh na zastavení exekuce.  Naopak,  ve  svých   podáních  z   2. 2. 2004   (č. l. 45),   z   23. 2. 2004   (č. l. 48a) a  z  24. 2. 2004   (č. l. 47),   učiněných k opakovaným výzvám soudu z 31. 10. 2002 (č. l. 15) a  z  3. 10. 2003 (č. l. 33-35), aby doplnil své odvolání z 29. 10. 2002 (č. l. 10) proti usnesení o nařízení exekuce ze 16. 9. 2002, č. j. -9, vždy uváděl výslovně, že svým podáním z 29. 10. 2002 (č. l. 10) mínil kromě odvolání proti usnesení o nařízení exekuce také návrh na její odklad ve smyslu Tomu vždy odpovídal – kromě označení – také obsah   podání. Výlučně  o  návrhu na odklad exekuce povinný píše také ve svém podání ze 14. 1. 2005 (č. l. 82a) označeném   jako   „žádost a sdělení“, v němž urguje vydání rozhodnutí o jeho návrhu na odklad exekuce.

Z výše uvedeného, jakož i z celého obsahu spisu tak plyne, že jediným důvodem, proč soud prvního stupně považoval podání povinného z 29. 10. 2002 (č. l. 10), označeného jako odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, také za návrh na její zastavení, je neformální dopis odvolacího soudu z 21. 7. 2003, adresovaný soudu prvního stupně (č. l. 24), v němž krajský soud vrací spis okresnímu soudu s odmítavým rozhodnutím (č. l. 23) o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce s pokynem, aby se okresní soud odvoláním povinného zabýval také z toho pohledu, zda nejde i o návrh na odklad exekuce podle „či snad o návrh na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení “

Tuto nejasnost povinný odstranil svými dalšími doplňujícími podáními (č. l. 45, 47, 48a a 82a), jimiž určitě a srozumitelně vysvětlil, že podáním z 29. 10. 2002 (č.l. 10) mínil kromě odvolání proti usnesení o nařízení exekuce také návrh na její odklad ve smyslu Jestliže tedy krajský soud usnesení okresního soudu v zamítavém výroku ohledně zastavení exekuce zrušil a řízení o zastavení exekuce pro neodstranitelný nedostatek podmínky spočívající v neexistenci návrhu podle  , odst. 2 písm. c) , zastavil, je jeho rozhodnutí správné.

Dovolání proti II. výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl zamítnut návrh povinného na odklad exekuce, není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad výkonu rozhodnutí v jeho taxativním výčtu uvedeno není.

Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením (v této části) nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení  (písm. d/),  nýbrž   o  návrhu  na  odklad   jejího   provedení, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z , jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen ( ) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení , v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o zamítnutí  návrhu  na  odklad provedení  výkonu  rozhodnutí  není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé,  jak  to  vyžaduje  ustanovení , či nikoli, je nevýznamná, srov.  též  usnesení   Nejvyššího   soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).

Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání ( věta první ) dovolání v části týkající se zastavení exekuce podle věty před středníkem jako nedůvodné  zamítl  a  v  části   týkající  se   odkladu exekuce podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Dovolání bylo částečně zamítnuto a částečně odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle , , a   právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2008

JUDr. Vladimír  Mikušek, v. r.

předseda senátu