Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
DEBD61DA707C4DEDC1257A4E0067A9DD.html
HTML · 18.73 KB
No categories available
25 Cdo 2252/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2005, č. j. 15 Co 769/2004 -326, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. října 2003, č. j. 31 C 176/94 -246, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2001, č. j. 51 Co 162/2001 -109, byl zrušen rozsudek ze dne 19. 12. 2000, č. j. 31 C 176/94 -75, kterým Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.480.449,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to s odůvodněním, že se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou právního posouzení žalobou uplatněného nároku v tom směru, zda se jedná o nárok občanskoprávní či obchodněprávní, a ani nijak neodůvodnil svůj závěr o existenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalovaného.
Okresní soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, č. j. 31 C 176/94 -246, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 579.480,- Kč, ohledně částky 2.900.969,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl pověřen žalobkyní k uzavření písemné kupní smlouvy na koupi alkoholu a na základě plné moci bez data a přesné specifikace uzavřel jejím jménem (jako odběratele) kupní smlouvu s dodavatelem D., spol. s r. o., jejímž předmětem byla koupě tuzemského rumu za reexportní cenu bez daně z obratu. Žalovaný předal smlouvu žalobkyni a zboží dodané za cenu bez daně z obratu rozprodal s M. B. v O. a H., přičemž vývoz do zahraničí doložil falešnými doklady. Jelikož nebylo zboží vyvezeno do zahraničí, Finanční úřad v O. vyměřil žalobkyni po daňové kontrole nezaplacenou daň z obratu včetně penále. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastníky řízení uzavřená příkazní smlouva je pro svou neurčitost a nesrozumitelnost neplatná; jelikož žalobkyně neprokázala, jaké pokyny k jednání žalovanému udělila (zda jej pověřila k vývozu zboží do zahraničí), nemohl je žalovaný porušit a protiprávně jednat, a neporušil tedy žádnou povinnost ze závazkového vztahu mezi účastníky. Ohledně částky 2.897.400,- Kč představující vyměřenou daň byla proto žaloba zamítnuta. Z výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 4 To 104/99 , kterým je soud podle § 135 o.s.ř. vázán, však vyplývá, že žalovaný a M. B. použili k dokladování vývozu zboží do zahraničí falešných dokladů, čímž zapříčinili vznik škody na straně žalobkyně ve výši 20% z dodatečně vyměřené daně 2.897.400,- Kč (jako sankce), neboť ta se mohla důvodně domnívat, že vývoz zboží je řádně dokladován a daň z tohoto zboží nepřiznala a nezaplatila v termínu.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 2005, č. j. 15 Co 769/2004 -326, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení 579.480,- Kč zamítl, ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření platné příkazní smlouvy, ze které by žalovanému vznikl závazek k zajištění vývozu zboží, koupeného žalobkyní na základě kupní smlouvy ze dne 22. 1. 1992, do zahraničí, přičemž žalobkyně neprokázala ani konkrétní věcný obsah tvrzeného závazku žalovaného. Poplatníkem daně z obratu pro případ, že by nedošlo k vývozu zboží do zahraničí, byla právě žalobkyně, nikoli žalovaný, a této své daňové povinnosti si i s ohledem na text předmětné kupní smlouvy musela být vědoma. K vázanosti soudu rozhodujícího v občanskoprávním řízení pravomocným odsuzujícím trestním rozsudkem ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. uvedl, že soud je vázán i částí skutkové věty odsuzujícího výroku trestního soudu o tom, že žalovaný a M. B. svým jednáním porušili trestním zákonem chráněný zájem státu na tom, aby daně byly ve stanovené výši a termínech řádně placeny; ostatními částmi skutkové věty výroku o vině, netvořícími znaky skutkové podstaty trestného činu krácení daně, není vázán. Uzavřel, že poplatníkem daně z obratu, povinným ke splnění této daňové povinnosti vůči státu v příslušném termínu, byla právě žalobkyně, a proto ani trestním právem postižené protiprávní jednání žalovaného nelze posoudit jako porušení právní povinnosti vůči žalobkyni podle § 420 obč. zák. Jednání spočívající v tom, že žalovaný znal obsah předmětné kupní smlouvy a věděl tedy, že pokud nedojde k vývozu zboží do zahraničí, je žalobkyně povinna daň z obratu odvést státu, by bylo za splnění ostatních předpokladů možno posuzovat podle § 415 obč. zák. jako povinnost předejít škodě na majetku žalobkyně tím, že ji bude o této skutečnosti informovat. To však s ohledem na přerušení příčinné souvislosti (daň z obratu včetně navýšení byla žalobkyni vyměřena proto, že zboží nebylo vyvezeno do zahraničí, a nikoli proto, že žalovaný nesplnil tuto svou prevenční povinnost) nepřichází v úvahu. Na rozdíl od soudu prvního stupně shledal přerušení příčinné souvislosti i u navýšení daňové povinnosti (penále), neboť nesplnění daňové povinnosti bylo vyvoláno tím, že žalobkyně tento obchodní případ nevedla ve svém účetnictví, byť veškeré listin y s tím související jí byly průběžně předávány; v případě řádné evidence mohla být zjednána náprava a daň z obratu včas zaplacena.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jež odůvodňuje podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Má za to, že v rámci trestního řízení bylo dostatečně prokázáno protiprávní jednání žalovaného nejen vůči státu, ale rovněž ve vztahu k žalobkyni, a to tím, že ji uvedl v omyl předložením falešných dokladů o vývozu alkoholu do zahraničí (ačkoliv ve skutečnosti tento alkohol prodával na tržištích v O. a H.); v příčinné souvislosti s tím jí pak vznikla újma ve výši vyměřené daně z obratu a penále. Dovolatelka zdůrazňuje, že nebyla schopna posoudit věrohodnost dokladů prokazujících vývoz alkoholu do zahraničí, které jí byly žalovaným předloženy, a nelze proto dovozovat, že penále uložené pro nesplnění daňové povinnosti bylo vyvoláno její nedostatečnou účetní evidencí. Pokud by žalovaný neuvedl žalobkyni v omyl předstíráním vývozu zboží do zahraničí, nikdy by jí škoda ve výši daně z obratu včetně sankčního navýšení nevznikla. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dovolání žalobkyně nepovažuje za opodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) , b) o.s.ř. , je důvodné.
Zákonnými předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a presumované zavinění. Jednou z podmínek odpovědnosti je vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem a vzniklou škodou na straně poškozeného, tedy jejich vzájemný poměr příčiny a následku. V posuzovaném případě odvolací soud řešil vztah příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti, kterou spatřoval v porušení tzv. generální prevence (vědomé rozprodání zboží, určeného pro vývoz, žalovaným v České republice, resp. nepodání informace v tomto směru), a vznikem škody (úbytek majetku žalobkyně v důsledku úhrady daně z obratu); existenci tohoto vztahu vyloučil tím, že žalobkyni byla daň vyměřena právě proto, že zboží nebylo vyvezeno, nikoliv proto, že žalovaný ji o tom neinformoval. Zvýšení daňové povinnosti o částku penále pak bylo podle odvolacího soudu zapříčiněno výlučně stavem účetnictví žalobkyně, která daň z obratu mohla při řádném zpracování účetních dat zaplatit bez odkladu tak, aby nevzniklo prodlení.
Odvolacímu soudu lze sice přisvědčit, že bezprostředním důvodem, proč žalobkyně musela vynaložit výdaje na daň z obratu, byla okolnost, že zboží nebylo oproti předpokladům vyvezeno z České republiky. Soud ovšem nedocenil, že se tak stalo právě pro deliktní jednání žalovaného, který bez ohledu na platnost ujednání podchycujícího jeho obchodní spolupráci s žalobkyní, prodal v tuzemsku zboží určené na export, za užití falešných dokladů vývoz předstíral a zapříčinil tak dodatečné vyměření daně žalobkyni. Byl pro toto jednání ostatně pravomocně odsouzen trestním rozsudkem, jímž je soud v civilním řízení rozhodující o nároku na náhradu škody vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , a to jak v otázce protiprávního jednání žalovaného, které naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu, tak v otázce příčinné souvislosti ve vztahu k předmětné daňové povinnosti. Porušení právní povinnosti spočívající ve falšování dokladů a v předstírání, že zboží určené na vývoz žalovaný skutečně vyvezl do zahraničí, ačkoliv je prodal v České republice, je nutně v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně žalobkyně, neboť ona právě v důsledku takového jednání byla nucena zbytečně vynaložit náklady na zaplacení daně. Bylo to tudíž počínání žalovaného, které založilo důvody pro vyměření daně z obratu; vznik škody je s ním proto v příčinné souvislosti.
Uvedené platí i ve vztahu ke druhému dílčímu nároku, odvíjejícímu se od povinnosti žalobkyně zaplatit penále z vyměřené daně. Důvodem pro zamítnutí žaloby zde byl závěr, že žalobkyně neměla tento obchodní případ veden ve své evidenci a že bezprostřední příčinou vzniku škody nebylo samotné počínání žalovaného, nýbrž okolnosti na straně žalobkyně. Ani tato úvaha není správná, neboť opomíjí okolnost, že i prodlení se zaplacením daně (z toho plynoucí penále) bylo vyvoláno protiprávním jednáním žalovaného, který vyvolal dojem, že zboží řádně vyvezl, a uvedl žalobkyni v nesprávné přesvědčení, že ji daňová povinnost nestíhá.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení otázky příčinné souvislosti (určení okolnosti, která vztah příčinné souvislosti přetrhuje) je nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tak naplněn. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o.s.ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu