Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 330/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 4 599,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 251,13 Kč za období od 24. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 599,56 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 2 520,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 896,40 Kč od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021, úrok 16,90 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 31,95 Kč pro období od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 400,44 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 434,79 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 4 599,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 251,13 Kč za období od 24. 7. 2020 do 22. 3. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 599,56 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 2 520,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 896,40 Kč od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021, úrok 16,90 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 31,95 Kč pro období od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 400,44 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 434,79 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně podala soudu dne 26. 4. 2021 návrh, jímž se domáhala zaplacení částky 7 120 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ze dne 28. 2. 2020 (dále jen„ Smlouva“), přičemž její součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě Smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se dle čl. 4 Smlouvy zavázal za poskytnuté prostředky platit úrok ve výši 16,90 % p. a., a dále poplatky dle čl. 4 Smlouvy dle platného ceníku. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Jeho identita byla v souladu s obchodními podmínkami ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadáním autorizačního kódu byl nahrazen písemný podpis žalovaného. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového rámce, tj. ve výši 250 Kč, a to vždy nejpozději do 17. dne v měsíci. Žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle Smlouvy má žalobkyně v případě, že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, právo zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru, a jelikož interní – mimosoudní vymáhání dlužných splátek bylo neúspěšné, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 22. 7. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný tedy dluží žalobkyni částku 5 000 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2 120 Kč, částku 896,40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 16,90 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021, částku ve výši 283,08 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne kdy se žalovaný dostal do prodlení do 22. 3. 2021 a dále smluvní úrok 16,90 % p. a. z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % p. a. z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení. Žalobkyně opakovaně bezúspěšně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. Tento nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád .
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Mezi žalobkyní a žalobcem byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 28. 2. 2020 (dále jen„ Smlouva“). Dle čl. 1 2. se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Úvěr byl povinen žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Strany smlouvy se dohodly na úrokové sazbě 16,90 % ročně. V době uzavření úvěrové smlouvy činilo RPSN 20,60 %. Dle čl. 2 Smlouvy byl úvěr poskytnut jako spotřebitelský úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Dle čl. 2 Smlouvy mohl žalovaný peníze čerpat po celou dobu trvání Smlouvy, a to i opakovaně. Čerpání mělo probíhat tak, že peníze budou na žádost klienta (např. v podobě příkazu k úhradě) převedeny na jeho splátkový účet uvedený v čl. 3 Smlouvy. Úvěr a úroky z úvěru měl klient splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 250 Kč, vždy v 17. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci uzavření Smlouvy. Článek 3.2. Smlouvy upravuje způsob splácení úvěru tak, že úvěr a další dluhy bude klient platit inkasem z jím určeného účtu, tj. že si banka příslušnou částku sama strhne bez dalšího příkazu klienta a vyrozumění. Dle tohoto článku klient souhlasí, že pohledávky banky budou inkasem strhávány z účtu č. bankovní účet (dále také jako„ splátkový účet“). Článek 4.2. Smlouvy stanoví, jaké ceny bude klient platit v souvislosti s úvěrem. Strany se takto dohodly, že v souvislosti s úvěrem budou placeny veškeré ceny podle ceníku, zejména cena za využití účtu anonymizována tři slova – čerpání úvěru ve výši dle ceníku, přičemž ke dni uzavření Smlouvy činila její výše 50 Kč za každé čerpání úvěru, tj. za převod prostředků z úvěrového účtu na splátkový účet. V souvislosti s úvěrem měl klient také hradit cenu za vedení splátkového účtu, ze kterého bude úvěr splácet a cenu za zřízení inkasa k tomuto účtu. Dle čl. 6 Smlouvy se na jejím základě sjednává pojištění„ Pojištění vyčerpané částky“ spočívající v pojištění klienta pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Dle čl. 7 ve spojení s čl. 7 Smlouvy může žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, pokud se klient dostane do prodlení se splacením splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek. (smlouva o úvěru na čl. 19 spisu)
6. Žalobkyně vedla pro žalovaného úvěrový účet č. bankovní účet. Dle základních údajů k účtu pro období od 28. 2. 2020 do 29. 2. 2020 činila sjednaná částka úvěru 5 000 Kč, vyčerpaná částka úvěru 2 000 Kč a zbývající částka k vyčerpání 3 000 Kč. Konečný zůstatek k účtu v daném období činil - 2 051,80 Kč. Dle výpisu došlo dne 28. 2. 2020 k odepsání částky 2 000 Kč ve prospěch splátkového účtu. Dne 29. 2. 2020 byla odepsána cena za pojištění ve výši 20 Kč a cena za zaslání výpisu poštou ve výši 30 Kč. Dle přehledu pohledávek činila jistina - 2 000 Kč, řádný úrok - 1,80 Kč a poplatky - 50 Kč (výpis z úvěrového účtu pro období od 28. 2. 2020 do 29. 2. 2020 na čl. 13 spisu)
7. Žalobkyně vystavila výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020. V tomto období činila vyčerpaná částka úvěru 5 000 Kč. Počáteční zůstatek účtu činil - 2 051,80 Kč a konečný zůstatek - 5 143,70 Kč. Dne 4. 3. 2020 a 10. 3. 2020 byly odepsány částky ve výši 1 500 Kč ve prospěch splátkového účtu. Dne 31. 3. 2020 bylo odepsáno 50 Kč jako cena za pojištění a 30 Kč jako cena za zaslání výpisu poštou. Jako splátka poplatku byla připsána dne 17. 3. 2020 částka 39,50 Kč a dne 25. 3. 2020 částka 10,50 Kč. Dále byly odepisovány ceny za využití účtu anonymizována tři slova, které byly následně zpět připsány. Proběhla také splátka jistiny po splatnosti ve výši 198,20 Kč dne 25. 3. 2020. Dle bilance byl konečný stav řádného úroku - 63,70 Kč. Měsíc březen je jediným měsícem, kdy na účet přicházely platby, jejich souhrn činí dle přehledu na konci výpisu 400,44 Kč (výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020 na čl. 14 spisu)
8. Žalobkyně vystavila výpis z úvěrového účtu pro období 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020. Počáteční zůstatek účtu činil - 5 143,70Kč a konečný zůstatek - 5 294,51 Kč. Dne 30. 4. 2020 byla účtována cena za pojištění ve výši 50 Kč a za zaslání výpisu poštou ve výši 30 Kč (výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 na čl. 30 spisu)
9. Žalobkyně vystavila výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020. Počáteční zůstatek účtu činil - 5 294,51 Kč, konečný zůstatek - 6 348,51 Kč. V tomto období byly účtovány náklady spojené s prodlením v částce 900 Kč, řádný úrok v částce 72,70 Kč, úrok z prodlení v částce 1,30 Kč, cena za pojištění ve výši 50 Kč a cena za zaslání výpisu poštou ve výši 30 Kč. Dle přehledu pohledávek jsou evidovány jako platby ve lhůtě splatnosti jistina - 4 794,10 Kč, řádný úrok - 72,70 Kč a poplatky - 980 Kč. Jako pohledávky po lhůtě splatnosti jsou evidovány jistina - 205,90 Kč, řádný úrok - 134,10 Kč, poplatky - 160 Kč a úrok z prodlení - 1,71 Kč (výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 na čl. 15 spisu)
10. Žalobkyně vystavila výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020. Vyčerpaná částka úvěru činila k danému období 5 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 6 348,51 Kč a konečný zůstatek - 7 401 Kč. Dne 26. 6. 2020 byly účtovány náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč. Dne 30. 6. 2020 byl účtován řádný úrok ve výši 70,40 Kč, úrok z prodlení ve výši 2,09 Kč, cena za pojištění ve výši 50 Kč a cena za zaslání výpisu poštou ve výši 30 Kč (výpis z úvěrového účtu pro období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 na čl. 17 spisu)
11. Žalobkyně adresovala žalovanému Poslední výzvu k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne 20. 6. 2020. Žalovaného upozornila, že na jeho úvěrovém účtu je ke dni 20. 6. 2020 dluh po splatnosti. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 1 652 Kč s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí do výše uvedeného termínu, bude po něm žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše činila ke dni sepsání výzvy 5 449 Kč, žalobkyně vypoví smlouvu, na jejímž základě byl úvěrový účet zřízen, celý úvěr bude úročen jak řádným úrokem, tak i úrokem z prodlení a dluh bude předán k vymáhání, případně i soudní cestou. (poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy na čl. 16)
12. Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne 22. 7. 2020, jehož obsahem je rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu. Žalobkyně informovala žalovaného, že jelikož ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na jeho úvěrovém účtu, rozhodla na základě předchozí upomínky, že ode dne 22. 7. 2020 je celá zbývající částka dluhu splatná, nestala-li se ze zákona splatnou dříve. Tato úvěrová pohledávka je od 23. 7. 2020 úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Dále uvedla, že ke dni 22. 7. 2020 žalovaný dluží 7 455 Kč a tato částka každým dnem narůstá. (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 22. 7. 2020 na čl. 18 spisu)
13. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dne 25. 3. 2021 dopis, kterým jej vyzval k úhradě dluhu ze Smlouvy číslo to nejpozději do 5 dnů od doručení výzvy. Celkový dluh byl vyčíslen na 8 309,82 Kč s příslušenstvím. Právní zástupce žalobkyně podal dne 25. 3. 2021 na poštu dvě zásilky adresované žalovanému – na adresu v obci obec a na adresu v obci obec (výzva na čl. 23 spisu, podací arch na čl. 24 spisu)
14. Žalobkyně vypracovala dokument označený„ Podklady pre súdne konanie“, ve kterém rekapituluje jednotlivé operace na úvěrovém účtu. Dlužná jistina je sečtena na částku 5 000 Kč, řádný úrok na částku 847,20 Kč, úrok z prodlení na částku 259,02 Kč a poplatky na částku 2 120 Kč, celková výše pohledávky tedy činí 8 226,22 Kč (tabulka na čl. 26 – 29 spisu)
15. Ceník žalobkyně anonymizována tři slova účinný od 20. 1. 2019 obsahuje ceny poplatků, které žalobkyně účtuje za jednotlivé vyjmenované položky. V rámci oddílu Běžné účty, položka anonymizováno je stanovena cena za zaslání výpisu papírově na adresu v České republice v částce 30 Kč. Dle položky 10 pak činí náklady spojené s prodlením 900 Kč za 10 dní v prodlení a budou účtovány vždy k 10., 40. a 70. dnu prodlení. Dle Položky 3.4. (Pojištění k úvěrovému účtu anonymizována tři slova) oddílu Pojištění se cena za soubor pojištění standard vypočte jako 1 % z celkové vyčerpané nesplacené částky na konci účetního období. (Ceník, příloha v elektronickém systému soudu)
16. Dle čl. 7. Všeobecných obchodních podmínek může žalobkyně mimo jiné účtovat náklady, které jí vzniknou v souvislosti s prodlením klienta. (Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, příloha v elektronickém systému soudu)
17. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
18. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2020 Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný byl povinen úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán na 16,90 % ročně. Úvěr a úroky z úvěru měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 250 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem bezprostředně následujícími po měsíci uzavření Smlouvy. Úvěr měl být splácen inkasem ze splátkového účtu uvedeného žalovaným ve Smlouvě. Ve Smlouvě bylo dále sjednáno pojištění schopnosti splácet. Žalobkyně na základě Smlouvy vedla pro žalovaného úvěrový účet na sjednanou částku úvěru 5 000 Kč. Dne 28. 2. 2020 žalovaný z úvěrového účtu čerpal částku 2 000 Kč a ve dnech 4. 3. 2020 a 10. 3. 2020 čerpal vždy částku 1 500 Kč Celkem takto žalovaný čerpal 5 000 Kč. Na poplatcích žalobkyně žalovanému účtovala vždy po 30 Kč za zaslání výpisu poštou a 50 Kč za pojištění v měsících březen, duben, květen a červen 2020. V únoru 2020 účtovala žalobkyně na pojištění 20 Kč a za výpis poštou 30 Kč, kteréžto poplatky byly ale pokryty platbami žalovaného ze dne 17. 3. 2020 (39,50 Kč) a 25. 3. 2020 (10,50 Kč). Celkem tak na poplatcích za pojištění a výpisy zbylo k úhradě 270 Kč. Žalobkyně dále účtovala žalovanému poplatek na náklady spojené s prodlením ve výši á 900 Kč, a to v měsíci květnu a červnu 2020. Celkem tak zbylo žalovanému na poplatcích k úhradě 2 120 Kč. Uvedené poplatky za zaslání výpisu z účtu poštou, za pojištění a za náklady spojené s prodlením byla žalobkyně oprávněna účtovat dle svého Ceníku. Sama Smlouva přitom v čl. 4 počítá s tím, že žalovaný bude platit veškeré ceny podle ceníku. Právo účtovat náklady, které vzniknou žalobkyni v souvislosti s prodlením klienta, je dále zakotveno v jejích Všeobecných obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný splácel pouze v měsíci březnu, kdy je na splátkách evidována celková částka 400,44 Kč. Žalobkyně využila svého smluvně zakotveného práva prohlásit celý dluh splatným ke dni 22. 7. 2020 (čl. 7 a 7.2. Smlouvy), což žalovanému sdělila dopisem z téhož dne. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby.
19. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
20. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
21. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
23. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
27. Soudem bylo vzato za prokázané, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako smlouva o úvěru. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).
28. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
29. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou z úvěrového na splátkový účet v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, žalobkyně se tedy zavázala tyto rezervovat a následně převést na splátkový účet. Věc je nutno podrobit ustanovení § 2395 a násl. o. z. a zákonu č. 257/2016 Sb.
30. V řešené věci je nutno konstatovat, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že kontraktační proces byl veden pouze elektronickým způsobem za využití prostředků komunikace na dálku, kdy zjištěný způsob uzavření smlouvy vylučuje, aby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.
31. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Žalobkyně v rámci procesu uzavírání smlouvy komunikovala se žalovaným pouze elektronicky, tedy výhradně za užití prostředků na dálku. Při zkoumání úvěruschopnosti tudíž mohla vycházet pouze z údajů uvedených žalovaným, nikoli však ze skutečně ověřených údajů o jeho příjmech, které by byly doloženy například potvrzeními zaměstnavatele či jinými relevantními doklady. Proces komunikace na dálku vylučoval, aby si žalobkyně listin y k ověření údajů vyžádala s předstihem před uzavřením smlouvy, měla dostatečný časový prostor k jejich vyhodnocení, jejich porovnání s příslušnými statistickými údaji. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta je nutno hodnotit jeho příjmy, výdaje, kdy je zároveň nutno tyto porovnávat s příslušnými statistickými údaji a hodnotit, zdali klientem uvedené údaje jsou reálnými v čase a místě, ale také osobní situaci klienta. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž by byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
32. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou.
33. Za situace, kdy byla smlouva sjednána neplatně, je žalovaný povinen plnit pouze na jistinu, a to v režimu ustanovení § 2991 o. z.
34. Žalobkyně se ze Smlouvy domáhala úhrady celkové dlužné částky ve výši 7 120 Kč sestávající z dlužné částky jistiny ve výši 5 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 2 120 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 400,44 Kč. Za situace, kdy veškeré poplatky byly shledány neplatně sjednanými, žalovaný plnil pouze na jistinu. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 4 599,56 Kč. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 7 120 Kč, tak pro částku 2 520,44 Kč není nárok důvodným a v této části byla žaloba zamítnuta. Žaloba byla zamítnuta dále pro smluvní úrok, který nebyl platně sjednán a žalobkyní byl požadován jako kapitalizovaný úrok ve výši 896,40 Kč od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021 a úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.
35. Úrok z prodlení dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovanému uložen plnit z částky 4 599,56 Kč Počátek prodlení soud stanovil od 24. 7. 2020, tj. v návaznosti na výzvu k uhrazení dluhu učiněnou spolu s rozhodnutím o okamžité splatnosti, kdy již nejpozději v tomto momentu musel mít žalovaný vědomost o své povinnosti hradit jistinu. Domáhala-li se žalobkyně pro období od 28. 2. 2020 do 22. 3. 2021 zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 283,08 Kč, byl nárok přiznán pouze co do částky 251,13 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 4 599,56 Kč od 24. 7. 2020 do 22. 3. 2021) a ve zbývající částce kapitalizovaného úroku 31,95 Kč byla žaloba zamítnuta. Dále běžící úrok byl žalobkyni od data 23. 3. 2021 do zaplacení přiznán z částky 4 599,56 Kč, pro zákonný úrok z prodlení z částky 400,44 Kč (5 000 Kč – 4 599,56 Kč) od 23. 3. 2021 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
36. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
37. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 7 120 Kč (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 4 599,56 Kč (64,6 %), neúspěšnou byla pro částku 2 520,44 Kč (35,4 %). Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 64,6 % ku 35,4 %, tedy 29,2 %. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b odst. 1 písm. c) , bodu 1, odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům dále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč. K aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu soud uvádí, že žaloba v této věci, resp. návrh na vydání platebního rozkazu, naplňuje pojem "formulářová žaloba", tak jak jej vymezil Ústavní soud např. v bodu 28 nálezu ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767), podle kterého se zpravidla bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. V daném případě jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 vyhlášky, tj. řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. též ve věci řešené zdejším soudem pod sp.zn. spisová značka, sp.zn. spisová značka), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 29,2 % z částky 1 489 Kč, tedy částku ve výši 434,79 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.