Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2363/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) P. H., a 2) I. H., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č.j. -58, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2006, č.j. -58, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. března 2005, č.j. -40, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1814/7, sestávajícího se ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaného ve 3. podlaží domu v B., P. 7 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), rozhodl, že nájem bytu skončí uplynutím lhůty 3 měsíců, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy rozhodnutí nabude právní moci (výrok II.), žalovaným a rodinným příslušníkům, kteří s nimi v bytě bydlí, uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší (výrok III.) a konečně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č.j. -58, ve znění opravného usnesení ze dne 12. června 2006, č.j. -65, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je vlastníkem bytu č. 1814/7, který se nachází v bytovém domě č.p. 1814 postaveném na parcele č. st. 2438 a zapsaném na LV číslo 4175 u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B., že žalovaní jsou společnými nájemci předmětného bytu, že jim svědčí nájemní poměr na dobu neurčitou, že neplatí řádně nájemné a že jim vznikl na nájemném dluh 23.166,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně však neměl za prokázané, že by doporučená zásilka odeslaná žalobkyni prostřednictvím pošty dne 23. 7. 2003, jejímiž  adresáty byli „P. a I. H., P., B.“ obsahovalau – výpověď z nájmu bytu – a dále, že by byla zásilka některému ze žalovaných doručena a ten pak seznámil s jejím obsahem druhého z nich. Na základě toho pak uzavřel, že žalovaným nebyla dána výpověď z nájmu bytu účinně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a jako dovolací důvody označila nesprávné právní posouzení věci ( písm b/ ) a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). V dovolání poukazovala na to, že žalovaná 2) nebyla v řízení vyslechnuta a že žalovaný 1) doručení výpovědi z nájmu bytu kategoricky nevyloučil; pouze uvedl, že „má za to, že mu výpověď nebyla doručena“. Namítala, že i kdyby nebylo prokázáno, že žalovaní dopis obsahující výpověď z nájmu bytu převzali, měl soud vycházet z právního názoru, že pokud si žalovaní zásilku na poště nevyzvedli, ta se uložením u pošty dostala do jejich dispoziční sféry a výpověď z nájmu bytu se tak stala účinnou. Vytýkala odvolacímu soudu i to, že nevyšel z presumpce, že obsahem předmětné zásilky byla tvrzená

a poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. . Závěrem navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. dubna 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal

a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), to i kdyby nebyly namítány.

Podle ustanovení , vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v a jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle ust. , nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, rozhodoval věcně nepříslušný soud, byl porušen postup upravený v apod.).

Podle není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se může

v odvolacím řízení změnit i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. Pokud má však dojít ke změně skutkového stavu v důsledku odchylného hodnocení důkazů, musí odvolací soud rozhodné důkazy sám zopakovat, popř. řízení doplnit jinými důkazy. Z povahy důkazů vyplývá, že u výslechu účastníků řízení nebo svědků se odvolací soud nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by tyto důkazy opakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí, vedle věcného obsahu výpovědi, i další skutečnosti, zejména způsob reprodukce vylíčených skutečností, chování v průběhu výpovědi, přesvědčivost výpovědi, plynulost a jistota výpovědi apod. Má-li odvolací soud jiný názor na věrohodnost výpovědí účastníků či svědků než soud prvního stupně, nemůže z toho vyvodit jiné skutkové závěry, popř. závěr, že některé výpovědi jsou z hlediska dokazování irelevantní, pokud dané důkazy sám neopakoval či ještě nedoplnil další důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 11, sešit č. 1, roč. 2001). Jestliže by odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlil, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je dán dovolací důvod podle

V dané věci soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně podloženého podacím lístkem, že výpověď z nájmu bytu sepsanou dne 22. 7. 2003 předala následující den, tj. 23. 7. 2003, poště, aby jí doručila na adresu „P. a I. H., P., B.“, a z jejího dalšího tvrzení, že zásilka byla (podle informace, kterou získala od pošty) doručena dne 24. 7. 2003. Vzhledem k (nejisté) odpovědi žalovaného 1), že „má za to, že výpověď z nájmu bytu mu nebyla doručena“, soud prvního stupně shledal nadbytečným provést důkaz dokladem pošty (který byl navržen při jednání dne 23. 3. 2005). Soud prvního stupně také nepochyboval o tom, že žalobkyně do zásilky vložilau obsahující výpověď z nájmu bytu.

Odvolací soud učinil zjištění, že tomu tak nebylo. Svá odlišná zjištění přijal, aniž přitom v souladu s ustanovením a 3 opakoval případně doplnil dokazování provedené před soudem prvního stupně.

Řízení před odvolacím soudem je tak stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( )

Nejvyšší soud proto podle , část věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (, věta první ).

Pro předčasnost se dovolací soud již nezabýval dovolacími důvody založenými na výtce nesprávného právního posouzení věci ( ) a na výtce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). K možnému právnímu posouzení věci však dovolací soud upozorňuje i na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod C 3314 v Souboru rozhodnutí vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck.

V novém rozhodnutí o věci odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu