Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 243/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 47 330 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 980 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 163,28 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 1 980 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 259,16 Kč a nadále běžícím ve výši 19,07% ročně z částky 14 168,77 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 021,39 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 12 188,77 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 390 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 518,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 12 390 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s
kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 939,42 Kč a nadále běžícím ve výši 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 329,84 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 610 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 980 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 163,28 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 1 980 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 259,16 Kč a nadále běžícím ve výši 19,07% ročně z částky 14 168,77 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 021,39 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 12 188,77 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 390 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 518,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 12 390 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 16 480 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 1 939,42 Kč a nadále běžícím ve výši 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 329,84 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 7 610 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 47 330 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. ulice Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřela dne 25. 1. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatků se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 3. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 22. 7. 2019. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 14 168,77 Kč na jistině, na dlužném poplatku 4 291,23 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 259,16 Kč a nadále běžícího ve výši 19,07 % ročně z částky 14 168,77 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 184,67 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 14 168,77 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
Druhou Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo uzavřela žalovaná dne 21. 5. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 22. 7. 2019. Žalobkyně se tak domáhala po žalované z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 20 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku 8 870 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 1 939,42 Kč a nadále běžícího ve výši 18,87 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 847,92 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
Uvedla, že před poskytnutím každého z úvěru její právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost žalované.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.
Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr.
6. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 1. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 16 000 Kč a rovněž poplatek ta pojištění Credit Life ve výši 480 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 1. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 25. 1. 2019). Z tvrzení žalobkyně uvedeného v návrhu žaloby soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem 18 020 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 7. 2019.
7. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 25. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako lisařka v obci obec. Její čistý měsíční příjem činí 19 018 Kč a jako další příjem uvedla 25 870 Kč, kdy tento příjem není nijak blíže specifikován. Bydlí v samostatné vlastní domácnosti s partnerem. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 3 360 Kč, její osobní výdaje činí 4 500 Kč, hradí spoření nebo pojištění ve výši 860 Kč měsíčně a dále hradí splátky hypotečního úvěru v celkové výši 4 200 Kč.
8. Z druhé Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 21. 5. 2019, má soud za prokázané, že žalované byla poskytnuta po čtyřech měsících od uzavření první smlouvy částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s úvěrem ve výši 16 000 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 480 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 5. 2019, včetně smluvních podmínek). Z tvrzení žalobkyně v podaném návrhu soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 7 610 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 22. 7. 2019.
9. Z karty zákazníka zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsanou dne 21. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že je i nadále zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako lisařka v obci obec. Její čistý měsíční příjem činí stále 19 500 Kč. Bydlí ve vlastní domácnosti. Náklady na bydlení platí ve výši 3 700 Kč měsíčně, dále hradí splátky předchozího úvěru ve výši cca 2 800 Kč a splátky úvěru poskytnutého ve výši 40 000 Kč u jiného poskytovatele ve výši 2 400 Kč měsíčně, její osobní výdaje činí 4 500 Kč a nakonec hradí pojištění/spoření částkou ve výši 860 Kč měsíčně. V uvedené kartě klienta již není uveden ani další příjem žalované ani původně uváděná hypotéka.
10. Žalovaná tak měla právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o úvěru částku cca 2 432 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy dalších 2 432 Kč měsíčně, tj. dohromady celkem 4 864 Kč. To, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná měla již před prvním úvěrem splátky hypotéky ve výši 4 200 Kč měsíčně (viz Karta zákazníka ze dne 25. 1. 2019) a před druhým úvěrem splátky úvěru u jiného poskytovatele ve výši 2 400 Kč, není zřejmé.
11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19. 2. 2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 22. 2. 2021.
12. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.
13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
18. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o spotřebitelském úvěru číslo číslo uzavřenými mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.
20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každého jednotlivého úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovanou. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.
21. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalované byla ověřena výše jejího příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek (viz. karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila. Z karet zákazníka vyplývá, že náklady na bydlení žalované nejprve činily 3 360 Kč, resp. 3 700 Kč měsíčně, a že tyto náklady měli být ověřeny z faktur od dodavatelů médií, avšak ani tyto soudu předloženy nebyly. Nelze přehlédnout, že uvedená částka musí pokrýt náklady na vytápění a teplou vodu, dodávku elektřiny popř. plynu, vodné a stočné, odvoz odpadu, daň z nemovitostí apod. Uvedená částka pak je nižší, než je běžný průměr na zajištění nákladů na provoz domu. Co se týká výše příjmu, tak v prvním případě žalovaná uvedla další příjem ve výši 25 870 Kč, kdy není jasné, odkud tento příjem plyne, zda jde o příjem pravidelný apod. Uvedený příjem rovněž nebyl ničím doložen.
Z karty klienta k druhé smlouvě o úvěru pak vyplývá, že mezi výdaje žalované nebyla započtena splátka hypotéky, resp., že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila, že hypotéka byla splacena. Jak zároveň zhodnotila, že žalovaná přijala další spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč z žádného z důkazů označených žalobkyní nevyplynulo. Rovněž nelze přehlédnout, že žalovaná žije v jiné obci, než v jaké je zaměstnána, a že tedy mezi její výdaje musí být započítány i náklady na cestu do práce a zpět, což se nestalo. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že nutné výdaje uváděné žalovanou měly činit včetně splátky na přijímaný úvěr téměř 16 000 Kč a v druhém případě při zohlednění nesplacené hypotéky přes 21 000 Kč. Tedy dosahovaly resp. přesahovaly, její pravidelný měsíční příjem. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u ní dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna úvěry řádně splácet. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím všech úvěrů, a zejména pak před poskytnutím posledního úvěru, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena, neboť neprokázala, že si ověřila výdaje a příjmy žalované, a rovněž nepoukázala, že by jakkoliv ověřovala předchozí platební morálku žalované a její úvěrovou angažovanost v bankovních a nebankovních registrech, to vše za situace, kdy je k takovému zkoumání ze zákona povinna a zároveň je povinna uchovávat doklady osvědčující splnění uvedené povinnosti po dobu nejméně 5 let. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouvy o úvěru ze dne 25. 1. 2019 a ze dne 21. 5. 2019 jsou ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.
22. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 25. 1. 2019 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 18 020 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 1 980 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 163,28 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 10 % ročně z částky 1 980 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.).
23. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 21. 5. 2019 v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná na tento úvěr uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 7 610 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 12 390 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 518,08 Kč (za dobu ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 12 390 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok III.).
24. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).
25. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).