Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1407/2006

U S N E S E N Í

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. března 2004, č. j. -35, výrokem pod bodem I. zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, v sedmém nadzemním podlaží domu v P. u., v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo též „byt“) a výlučnou nájemkyní bytu určil žalobkyni jako členku družstva. Výrokem pod bodem II. žalovanému uložil byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů ode dne, kdy mu bude zajištěn náhradní byt, a výrokem pod bodem III. žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků uzavřené dne 29. 4. 1995 bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 6. 2003, č. j. -13, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2003, že příčiny rozvratu jejich manželství byly shledány v rozdílnosti jejich povah a zájmů, že nezletilé děti účastníků L. a M. R., byly svěřeny do výchovy žalobkyně a žalovanému bylo uloženo platit na ně výživné, že rozhodnutím MěNV P. ze dne 20. 10. 1982, č. j. 446-82 byl žalovanému přidělen byt v domě v B. u. v P., o velikosti 2+kk a dne 1. 11. 1982 s ním byla uzavřena dohoda o převzetí bytu, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 4. 1996 bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví účastníků, že v důsledku privatizace bytového fondu bylo založeno Bytové družstvo B., jehož předsedou se stal žalovaný, že se účastníci stali členy tohoto bytového družstva, že v souvislosti s tím uhradil žalovaný ze svých výlučných prostředků 78.114,- Kč, že dohodou o výměně bytů ze dne  4. 7. 2001 žalovaný a žalobkyně vyměnili byt v B. u. za stávající byt o velikosti 3+1 a že v souvislosti s výměnou bytu zaplatil žalovaný původním nájemcům ze svých výlučných prostředků 300.000,- Kč.

Na základě takto zjištěného stavu soud prvního stupně po právní stránce dovodil, že na základě rozhodnutí o přidělení bytu a dohody o převzetí bytu žalovanému vzniklo právo osobního užívání k bytu v domě v B. u. v P., že se toto právo ze zákona transformovalo v nájem bytu, že uzavřením manželství s žalobkyní vzniklo žalovanému a žalobkyni právo společného nájmu bytu manžely, že v souvislosti s privatizací bytového fondu a založením Bytového družstva B. se vlastníkem bytu stalo toto bytové družstvo a že na základě dohody o výměně bytu účastníkům vzniklo právo společného nájmu manžely ke stávajícímu družstevnímu bytu. Jelikož se účastníci po rozvodu manželství nedohodli na zrušení práva společného nájmu k bytu a na tom, který z nich bude nadále výlučným nájemcem bytu, soud prvního stupně aplikoval ustanovení věta druhá a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) a právo společného nájmu účastníků k předmětnému družstevnímu bytu zrušil. Při rozhodování o dalším nájemci bytu upřednostnil zájem nezletilých dětí jako zákonné hledisko, když stanovisko pronajímatele nevyznělo ve prospěch žádného z účastníků, a hledisko zásluhovosti, jež vyznívá ve prospěch žalovaného, je až druhořadým hlediskem. Výlučnou nájemkyní určil žalobkyni jako členku družstva a povinnost žalovaného byt vyklidit vázal na zajištění náhradního bytu.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 10. 2005, č. j. -76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování o zjištění, že řízení o změnu výchovy nezletilých a o jejich svěření do výchovy žalovaného vedené před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. bylo pro zpětvzetí návrhu zastaveno. V ostatním převzal převzal skutková  zjištění soudu prvního stupně a shledal správnými jeho právní závěry. Stejně tak jako soud prvního stupně nezohlednil námitku žalovaného, že žalobkyně s dětmi bydlí u své matky v jiném městském obvodu, kde také nezletilé děti navštěvují školu, a to z důvodu, že žalobkyni nesvědčí žádné neodvozené právo k tomuto bytu a uchýlila se tam pro konfliktní vztahy s žalovaným ve snaze eliminovat jejich dopad na nezletilé.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V dovolání uplatnil důvody podle a b) Vadu řízení, která měla vliv na nesprávné právní posouzení věci, spatřoval v tom, že soudy neprovedly důkaz výslechem svědků M. R. a K. S. k prokázání jeho zásluh na nabytí dřívějšího i stávajícího bytu. Za otázku zásadního právního označil, zda v případě manželů, jejichž bezpodílové spoluvlastnictví bylo zrušeno, může následně  vzniknout společný nájem družstevního bytu manžely a zároveň společné členství v bytovém družstvu, uhradí-li pouze jeden z manželů ze svých výlučných finančních prostředků platby spojené se vznikem členství v družstvu. Nesprávné právní posouzení věci shledal i v tom, že soudy při hodnocení hledisek podle obč. zák. vzaly v úvahu pouze hledisko zájmu nezletilých dětí, aniž zohlednily další kriteria (svědčící v jeho prospěch), a to zásluhy na nabytí bytu a účelnost využití bytu (žalobkyně nemá zájem v bytě bydlet a chce jej prodat). Závěrem navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 2. 11. 2007, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 5. 11. 2007, žalovaný doplnil své dřívější dovolání. V „Doplnění dovolání“ poukazoval na to, že žalobkyni svědčí od 26. 2. 2007 vlastnické právo k bytové jednotce č. 709/371 umístěné v 7. podlaží domu č. p. 698, 699, 700, 701, 702, 703, 704, 705, 706, 707, 708, 709, 710, 711 v Praze 9 – Prosek, ul. Jablonecká 709.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. října 2005, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle (tj. ustanovení, o něž přípustnost dovolání opřel dovolatel) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

V projednávané věci použil dovolatel vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle Dovolatel však přehlédl, že k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle (jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Dovolatel uplatnil i dovolací důvod podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Pokud dovolatel namítá, že zrušení bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění) manželů a úhrada členského vkladu v bytovém družstvu z výlučných prostředků jen jednoho z manželů „při privatizaci bytového fondu“ jsou překážkou pro vznik práva společného nájmu družstevního bytu manžely a pro jejich společné členství v bytovém družstvu, pak jde o otázku, kterou se soud prvního stupně ani odvolací soud nezabývaly. Na jejím řešení tak napadené rozhodnutí nespočívá. Přitom podle lze dovolání podat pro nesprávné právní posouzení věci jen tehdy, jestliže na něm napadené rozhodnutí spočívá. Pro řešení této otázky tak není dovolání přípustné.

Nad rámec výše uvedeného však lze dodat, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 43, ročník 2006, v sešitu 5, a dále v časopisu Soudní judikatura pod č. 85, ročník 2005 v sešitě 6 zaujal názor, podle něhož: „Jsou-li manželé společnými nájemci  bytu ve smyslu ustanovení § 703 a § 704 obč. zák. a přešel-li dům, v němž se byt nachází, do vlastnictví bytového družstva, vzniklo jim právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v družstvu, jestliže se alespoň jeden z nich stal členem tohoto družstva“. K témuž závěru se Nejvyšší soud přiklonil i v usnesení ze dne 26. 10. 2005 sp. zn. .

Rovněž tak nelze přípustnost dovolání dovodit pro posouzení otázky hledisek rozhodných v dané věci pro určení výlučného nájemce bytu ve smyslu ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák.

Ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 27).

Soudní praxe je ve výkladu ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák. ustálena potud, že vedle hledisek v zákoně výslovně uvedených (zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele), přihlíží soud podle okolností konkrétního případu jako k dalším právně významným hlediskům zejména k příčinám rozvratu manželství účastníků, k jejich sociálním a majetkovým poměrům, ke zdravotnímu stavu rozvedených manželů, k tomu, jak se který z manželů zasloužil o získání bytu, k účelnému využití bytu apod.). Hodnocení těchto dalších hledisek, pokud jde o jejich důležitost pro rozhodnutí o dalším nájmu bytu za situace, kdy účastníci mají nezletilé dítě, je však nutno činit ve spojitosti s hledisky v zákoně přímo uvedenými, zejména s hlediskem zájmu nezletilých dětí, které zákon vzhledem k jeho povaze vytyčuje jako prvořadé (srov. právní názory vyjádřené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. , dále např. v rozsudku ze dne 27. 3. 1998, sp. zn. , v usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopisu Soudní judikatura 1/2001, pod pořadovým číslem 6, či v rozsudku ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud přihlédl za situace, kdy pronajímatel žádného z účastníků neupřednostnil, především k zájmu nezletilých dětí – tedy i k účelnému využití bytu s ohledem na počet osob, jejichž bytovou potřebu by měl uspokojit – ale i k důvodům, pro který žalobkyně předmětný byt dočasně neužívá. Odvolací soud tedy vymezil hypotézu ustanovení § 705 odst. 3 obč. zák. v souladu s konstantní judikaturou. Z toho, jak se obecně správná východiska užitá odvolacím soudem prosadila v konkrétní věci (tedy která ze zkoumaných hledisek měl soud v daném případě – se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu věci – za převažující), na zásadní právní význam rozhodnutí usuzovat nelze (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , a usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2001, pod pořadovým číslem 6).

K námitkám uplatněným v doplňujícím dovolání, které bylo podáno až po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud přihlédnout ( a 4 ). Lze jen dodat, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé ( ).

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Miroslav  F e r á k

předseda senátu