Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 50/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové  a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. A. B., zastoupeného JUDr. V. V., CSc., advokátem, za účasti L. b. d. P., a M. B., zastoupené Mgr. M. W., advokátkou, o určení členství v družstvu a provedení zápisu v seznamu členů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání M. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2005, č. j. -89, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. července 2004, č. j. -60, zamítl žalobu na určení, že členská práva a povinnosti v L. b. d. P., (dále jen „družstvo“),  náleží navrhovateli (výrok I.) a na uložení povinnosti družstvu provést v seznamu svých členů zápis změny členství tak, že od 1. listopadu 1999 přestává být členem družstva Ing. D. B. a stává se členem navrhovatel (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že navrhovatel má naléhavý právní zájem na určení členství v družstvu podle ustanovení (dále též jen „“), neboť „tato žaloba je preventivního charakteru, a má odvrátit stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu“.

S odkazem na provedené dokazování uvedl, že zemřelý manžel M. B.    Ing. D. B. se stal podle ustanovení [dále též jen            „obč. zák.“ (ve znění účinném do 31. prosince 1991)] uživatelem bytu o velikosti 1 + 1            II. kategorie ve 3. poschodí v domě na K. 48, č. p. 23c v P. a ke dni                            12. prosince 1985  se stal členem L. b. d. v P. (dále jen „lidové bytové družstvo“). Dne 7. dubna 1986 byla uzavřena mezi lidovým bytovým družstvem                   a Ing. D. B. dohoda o užívání uvedeného bytu, na základě které došlo s účinností od 1. května 1986 k přenechání bytu do osobního užívání na dobu neurčitou. Dne 10. dubna 1987 uzavřeli Ing. D. B. a M. B. manželství. Dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 1. listopadu 1999 (dále jen „dohoda o převodu členských práv a povinností“) převedl Ing. D. B. členská práva a povinnosti v družstvu na navrhovatele.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo osobního užívání bytu Ing. D. B. se dnem účinnosti , kterým se mění, doplňuje a upravuje , změnilo na nájem a po transformaci lidového bytového družstva na družstvo (tj. k 18. lednu 1993) vzniklo manželům B. společné členství manželů a společný nájem bytu. Z ustanovení  obč. zák. pak vyplývá, že veškerá práva a povinnosti vázaná k členství v družstvu náleží oběma manželům a „otázku převodu členských práv musí řešit oba manželé“. Vzhledem k tomu, že dohodu o převodu členských práv a povinností M. B. nepodepsala, je tato dohoda  absolutně neplatná podle ustanovení obč. zák.

Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele rozsudkem ze dne 27. června 2005,            č. j. -89, změnil  rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že členská práva a povinnosti v družstvu náleží navrhovateli. Dále uložil družstvu povinnost provést v seznamu svých členů zápis změny členství tak, že od 1. listopadu 1999 přestává být členem družstva Ing. D. B. a stává se jím navrhovatel, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s právním závěrem  o vzniku společného členství manželů B. v  družstvu.

Nepovažoval však za správný závěr o absolutní neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu opírající se o ustanovení § 703 obč. zák. Akcentoval, že pro nakládání se společným členstvím - právě proto, že jde o manžele - platí ustanovení § 145 obč. zák. a vybočí-li právní úkon některého z manželů z mezí daných tímto ustanovením,  jde o relativní neplatnost právního úkonu podle § 40a obč. zák. Byla-li dohoda  o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu uzavřena jen jedním z manželů,              jde o relativní neplatnost podle ustanovení § 40a obč. zák., které se žalovaná v tříleté promlčecí lhůtě určené v ustanovení § 101 obč. zák. nedovolala a námitka promlčení vznesená navrhovatelem je důvodná. Vzhledem k tomuto závěru je nutno považovat předmětnou dohodu za platnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala M. B. dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení , jehož prostřednictvím namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Konkrétně odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, podle něhož (ne)platnost dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, uzavřené podle ustanovení § 230 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), lze posuzovat podle ustanovení § 40a obč. zák. Namítá, že na společné členství manželů v bytovém družstvu nelze pohlížet jako na součást společného jmění manželů, a tedy pro právní úkony týkající se společného členství nelze použít ustanovení § 145 obč. zák., který se vztahuje pouze na právní úkony týkající se společného jmění manželů. Pro právní úkony týkající se společného členství v bytovém družstvu, tj. i pro převod členství dohodou o převodu členských práv a povinností, platí ustanovení § 703 odst. 2 obč. zák. a k takovému úkonu jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Dovolatelka  dohodu o převodu členských práv a povinností nepodepsala,  je proto absolutně neplatná. Vyjadřuje přesvědčení, že v řízení vyšly najevo další skutečnosti, ze kterých měl soud prvního stupně i soud odvolací dospět k závěru, že dohoda o převodu členských práv a povinností je absolutně neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák.  pro rozpor s dobrými mravy. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Navrhovatel  považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením ( věta první ), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, co do správnosti právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 229 obch. zák. členská práva a povinnosti může člen převést na jiného člena družstva, pokud to stanovy nevylučují. Dohoda o převodu členských práv a povinností na jinou osobu podléhá souhlasu představenstva (odstavec 1 věta první a druhá).

Z ustanovení § 230 obch. zák. vyplývá, že převod práv a povinností spojených             s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu představenstva      (věta první).

Otázkou platnosti dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se Nejvyšší soud již zabýval v rozhodnutí ze dne 19. listopadu 2003, sp. zn. , v rozhodnutí ze dne 28. července 2005, sp. zn. a v rozhodnutí ze dne 19. října 2005, sp. zn. . Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož, je-li k uzavření dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ve smyslu § 230 obch. zák. legitimován člen družstva  a dohodu uzavřel pouze jeden ze společných členů, je takováto dohoda absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, a to s ustanovením § 230 obch. zák. Zamýšlené důsledky v podobě zániku členství a s tím spojený zánik nájmu bytu podle ustanovení § 714 věty první obč. zák. dosavadního člena bytového družstva však může vyvolat pouze platně uzavřená dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu.

Právní posouzení věci odvolacím soudem založené na aplikaci ustanovení                             a   obč. zák., jež je s výše uvedenými judikatorními závěry v rozporu, tak není správné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení   části věty za středníkem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Za této situace považuje Nejvyšší soud za nadbytečné zabývat se důvodností námitky, že dohoda o převodu členských práv a povinností je absolutně neplatná podle ustanovení                  § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta       za středníkem a ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Hana   G a j d z i o k ová

předsedkyně senátu