Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 37/2022-30

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 781,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení

ve výši 8,25 % ročně z částky 3 300 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. částky 3 481,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 300 Kč od 1. 7. 2020

do 18. 4. 2022.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 300 Kč od 19. 4. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. částky 3 481,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 300 Kč od 1. 7. 2020 do 18. 4. 2022. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 6 781,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 4. 2020 prostřednictvím webového portálu žalobkyně webová adresa smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaná

se zaregistrovala na webovém portálu žalobkyně a poté požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná seznámena se smluvními podmínkami a odsouhlasila všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované dne 1. 4. 2020 úvěr ve výši 3 300 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,9 % denně ve lhůtě splatnosti 30. 6. 2020. Ve lhůtě splatnosti žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila a zůstala jí dlužna celkovou částku 6 781,77 Kč představující jistinu 3 300 Kč, úrok ve výši 1 914,27 Kč a smluvní pokutu 1 567,50 Kč. Dále

se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána upomínkou žalobkyně ze dne 19. 10. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. S ohledem na splnění podmínek č. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu žalobkyně za období od 29. 2. 2020 do 31. 3. 2020, všeobecných obchodních podmínek a faktury ke smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 1. 4. 2020 smlouvu

o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně téhož dne žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 3 300 Kč, a to na žalované bankovní účet č. bankovní účet,

a žalovaná se zavázala zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 0,9 % denně ve lhůtě splatnosti 30. 6. 2020. Celková dlužná částka tak činila 6 781,77 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla před podáním žaloby k zaplacení vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne 19. 10. 2021. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná žalobkyni doložila občanský průkaz, řidičský průkaz a 3 výplatní pásky za období číslo – číslo, z nichž vyplývá, že žalobkyně pobírala od zaměstnavatele příjmení jméno příjmení za uvedené období průměrnou měsíční mzdu

ve výši 25 000 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle , (dále jen „“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný

se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr

má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

9. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není

za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Ustanovení a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

15. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

16. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout

do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

17. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla

být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

18. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho,

zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

19. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona číslo), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

20. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 3 300 Kč. Žalovaná žalobkyni nesplatila ničeho. Žalované tedy zbývá uhradit žalobkyni částku 3 300 Kč. Soud tedy žalobě co do jistiny v plném rozsahu vyhověl.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle a ve spojení s , a to od 19. 4. 2022 (den následující po doručení žaloby žalované) do zaplacení.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 3 481,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 300 Kč od 1. 7. 2020 do 18. 4. 2022, soud žalobě výrokem II. nevyhověl,

a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, nicméně

té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná ( ), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (předpokládané možnosti žalované). Soud nezná možnosti a schopnosti žalované, ale v této lhůtě by mohla žalovaná plnit dluh dobrovolně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně

po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.