Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3005/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání  se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 2. 1998, č.j. -4, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 12. 11. 1997, sp. zn. , k vydobytí pohledávky 38.594,80 Kč, nákladů předcházejícího řízení a nákladů výkonu výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Brně shledal odvolací soud nedůvodnou a věcné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl za splněny, zejména uzavřel, že povinný – zavázaný vykonatelným platebním rozkazem k plnění jako fyzická osoba – je věcně pasivně legitimován.

V dovolání povinný napadá posouzení své pasivní věcné legitimace v řízení o výkon rozhodnutí. Smlouvou ze dne 27. 4. 1998 prodal svůj podnik obchodní společnosti A., s. r. o. „v likvidaci,“ přičemž vymáhaná pohledávka, jak ostatně vyplývá ze samotné smlouvy, je závazkem souvisejícím s podnikem, který přešel na kupujícího ( , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů). Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 19. 2. 1998), je Nejvyšší   soud   povinen   projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „“).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady – k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení přihlédnout z úřední povinnosti – v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením , jelikož ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil (odstavec první) a dále proto, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání (podle odstavce druhého) povinný nevznesl.

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti – bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , odst. 5, věty za středníkem, a usnesením odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo (, , , věta první /per analogiam/, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu