Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1047/2006

U S N E S E N Í

III.    Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.014,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v O. v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. září 2004, č. j. -49, jímž Okresní soud v N. J. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,145.331,45 Kč s příslušenstvím  a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud opakoval důkaz zápisem z jednání ze dne 17. 2. 2000 (dále jen „zápis z jednání“) a zjistil, že obsahem tétoy je zápis z jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně A. P., a. s. v likvidaci (dále jen „banka“) jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem o úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru registrační číslo 01/5/S/96 ze dne 29. ledna 1996. obsahuje text „dlužník uznává dobrovolně co do důvodu a výše částku 1,494.717,85 Kč, a závazky z výše uvedených vlastních směnek za svůj pravý a splatný dluh vůči věřiteli, kterým je A. P., a. s. v likvidaci“. Žalovaný výslovně prohlásil, že tento závazek akceptoval na základě své pravé a svobodné vůle, nikoliv v tísni a za jakkoli nevýhodných podmínek. Zápis z jednání je podepsán vlastnoručně žalovaným a za banku Ing. S. Š.

Odvolací soud uzavřel, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a správné je i právní posouzení věci, podle něhož mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“) dle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1,190.000,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných splátkách dohodnutých ve smlouvě včetně sjednaného úroku z úvěru. Pro případ prodlení s placením splátek úvěru a úroku z úvěru byl dohodnut úrok z prodlení. Ve shodě se soudem prvního stupně považoval obsah zápisu z jednání za zcela určitý a jednoznačný projev vůle žalovaného uznat závazek ve výši 1.494.717,85 Kč jako závazek ze smlouvy o úvěru. Uvedl, že podepsal-li žalovanýu obsahující projev jeho vůle, splňuje  tato náležitosti písemného právního úkonu. Žalovaný uznal svůj závazek jako závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení obch. zák., jde tak o uznání závazku dle ustanovení obch. zák.

Námitku žalovaného, podle níž  uznal-li svůj „dluh“, pak se tak stalo dle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) a nejde o uznání „závazku“ dle ustanovení obch. zák., považoval za účelovou s tím, že není významné, zda dlužník uznává svůj dluh nebo závazek, věřitelovo právo nebo pohledávku, ale to, zda dle obsahu lze projev vůle dlužníka s přihlédnutím k ustanovení a obch. zák. podřadit pod skutkovou podstatu ustanovení obč. zák. nebo ustanovení obch. zák. Uznání dluhu nebo závazku je vždy uznáním práva věřitele na plnění a takovéto uznání žalovaný v zápise z jednání učinil.

K námitce promlčení odvolací soud uvedl, že s ohledem na dobu uznání závazku, dobu podání žaloby (16. února 2004)  a ustanovení § 407 odst. 1 obch. zák., není důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „“) a co do důvodů na ustanovení a b) , jejich prostřednictvím  namítá,  že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel odvolacímu soudu (i soudu prvního stupně) vytýká, že nesprávně vyhodnotil obsah zápisu z jednání a následně věc nesprávně posoudil. Namítá, že v zápise z jednání uvedené uznání zaznamenává obsah ústního jednání, které nemá účinky písemného uznání. Za otázku zásadního právního významu považuje to, zda „doslovné znění zápisu z ústního jednání o uznání částky“ může být vykládáno jako uznání závazku dle ustanovení obch. zák. Zdůrazňuje, že náležitosti předpokládané tímto ustanovením nemá  a k platnému uznání závazku tedy nedošlo. Soudy nižších stupňů se nevypořádaly s námitkou, že v zápise z jednání je použito pojmu „dluh“, jenž je používán v občanskoprávních vztazích a nikoliv „závazek“ jako institutu obchodních závazkových vztahů. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolání je podle ustanovení mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený v pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné  - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Výklad podávaný soudní praxí je přitom jednotný v tom, že o dovolací důvod dle (jímž lze namítat, že  rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jde typově i tehdy, namítá-li dovolatel, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo; srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 6. V podrobnostech lze (mutatis mutandis) odkázat též na  závěry obsažené v důvodech rozsudku bývalého Nejvyššího soudu České republiky, uveřejněného pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle posledně označeného rozhodnutí vystihuje zkoumaný dovolací důvod i tvrzení, že soud z logicky bezchybných dílčích  úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry (že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až ).

Jakkoli tedy dovolatel připíná námitku, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil obsah zápisu z jednání, k dovolacímu důvodu dle , z obsahového hlediska tím vystihuje dovolací důvod dle , jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko prostřednictvím ustanovení , nemá  k dispozici a z nějž závěr o přípustnosti dovolání dovodit nelze.

Dovolací námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení věci, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť je napadán závěr o platnosti uznání závazku žalovaným, založený na posouzení obsahu zápisu z jednání. Jde o posouzení konkrétního právního úkonu, které má význam právě a jen pro projednávanou věc.

Právní posouzení věci odvolacím soudem co do obsahu zápisu z jednání přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 261 odst. 3 písm. d), § 323 odst. 1 obch. zák. a § 40 odst. 3 části první věty před středníkem obč. zák.). Odpovídá rovněž ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 9).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, 224 odst. 1 a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle ustanovení bodu 6, , , a , ve znění účinném do 31. srpna 2006, z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení a z  náhrady za 19% daň z  přidané hodnoty (ve výši 1.439,- Kč), a celkem  činí 9.014,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. února  2008

JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

předsedkyně  senátu