Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 438/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 11. 2005, č.j. -52, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud zejména uzavřel, že podkladový rozsudek je formálně vykonatelný, neboť byl doručen opatrovníku, který byl v nalézacím řízení povinné ustanoven, a opatrovník ani povinná se proti rozsudku neodvolali. Uvedl, že ani v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí se exekuční soud nemůže zabývat správností vykonávaného rozhodnutí či nesprávným postupem soudu v nalézacím řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (   , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “) a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Namítá, že v nalézacím řízení soud nezjišťoval dostatečně údaje o jejím pobytu a ustanovil jí opatrovníka, který však řádně nehájil její zájmy. Povinné tím byla odňata možnost účastnit se řízení a dokázat, že prostředky nebyly hlavním dlužníkům poukázány v celém rozsahu a nebyly účelově vynaloženy. Z uvedeného vyvozuje, že podkladový rozsudek nenabyl právní moci, a tedy neexistuje exekuční titul. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněné město se ve vyjádření ztotožnilo se závěry soudů obou stupňů a navrhlo „zamítnout návrh povinné na zrušení napadnutých usnesení a pokračovat ve výkonu rozhodnutí.“

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést výtky podřaditelné ustanovení ; z obsahu dovolání se ostatně podává, že tento dovolací důvod je dovolatelkou sice ohlašován, žádné vady řízení však ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí tvrzeny nejsou.

Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinná argumenty dovolacímu soudu nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), v dané věci nejde, jelikož odvolací soud dovoláním nastolenou otázku, zda případné nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu v řízení, v němž soud vydal podkladové rozhodnutí, má vliv na vykonatelnost exekučního titulu, vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.

Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již „zmatečnostní“ podle , odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o.s.ř, nebo „jinou“ ve smyslu ), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. V řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu uvedeného v (stejně jako v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází) se soud takovou námitkou zabývat nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Při posouzení vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku (tato výhrada vznesena nebyla).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, a (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2008

JUDr. Pavel  Krbek, v. r.

předseda senátu