Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
F04DCF4D5C97B216C1257A4E006A7292.html
HTML · 15.59 KB
No categories available
21 Cdo 1542/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. B. s.r.o., proti žalovanému Ing. P. P., o 47.302,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2004, č.j. 27 Co 489/2003 -104, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 16/2004 , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2005, č. j. 2 Cmo 122/2005 -19, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
Odůvodnění:
Žalovaný podal žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8.4.2004, č.j. 27 Co 489/2003 -104.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31.1.2005, č. j. 51 C 16/2004 -14, řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že řízení muselo být podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zastaveno, neboť žalovaný, „,ač byl řádně poučen, nezaplatil na výzvu soudní poplatek“.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31.5.2005, č. j. 2 Cmo 122/2005 -19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „o osvobození od soudních poplatků rozhoduje ve smyslu ustanovení § 138 o.s.ř. pouze soud, nevyplývá-li toto osvobození přímo ze zákona“; že „žádná teorie návrhové presumpce, kterou ve svých podáních uvádí odvolatel, zde neplatí, což v tomto případě znamená, že pokud o osvobození od povinnosti platit soudní poplatky nerozhodne soud, je odvolatel povinen soudní poplatky platit“; že „pokud tuto povinnost nesplnil ani přes výzvu soudu, pak musí nést důsledky s tímto svým jednáním spojené (zastavení řízení)“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) , § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b) , § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně meritorně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b) , § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) , § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b) , § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ].
Dovolání je rovněž přípustné - a to i v řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost - proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř. , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a nebo § 75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení § 78d o.s.ř. [§ 239 odst. 3 o.s.ř. ].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost, pro nezaplacení soudního poplatku (srov. § 9 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) , § 238a odst. 2 a § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, jehož předmětem je žaloba pro zmatečnost, je věcí samou rozhodnutí o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí je nebo není postiženo tvrzenou zmatečností. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost, je rozhodnutím výlučně procesní povahy a nevyslovuje se ve věci samé, tedy o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí je nebo není postiženo zmatečností. Dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení § 239 o.s.ř. , neboť nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v něm uvedených; přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. , a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002 , které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2002).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu