Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 42/2022-23
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 715,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 500 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 115,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 115,76 Kč od datum zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 500 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 6 115,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 115,76 Kč od [datum] zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne datum návrh, kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení částky
11 715,76 Kč s příslušenstvím, a to jako nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen původní věřitel), která pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni dne datum. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného, prováděnému právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením dané smlouvy, žalobkyně pouze sdělila, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích ISIR, příjmení, CRKI a EUCB a učinil výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji, vyšel z životního minima 3 410 Kč s tím, na základě zjištěných skutečností neměl původní věřitel pochybnosti o platební schopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požadovala přiznání alespoň jistiny žalované částky, jakožto bezdůvodného obohacení. Ke zkoumání úvěrychopnosti žalovaného nenavrhla žádných důkazů.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když současně účastníci proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již při podání návrhu a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem dne datum elektronicky, z potvrzení o platbě a z korespondence mezi účastníky soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 600 Kč, který měl žalovaný vrátit do 30 dnů, spolu s poplatkem ve výši 2 335,76 Kč (po slevě), ve výši 6 115,76 (před slevou). příjmení byla žalovanému vyplacena dne číslo (zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaný však původnímu věřiteli nic nevrátil. Následně byla dne datum pohledávka postoupena žalobkyni, která postoupení žalovanému písemně oznámila.
5. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o úvěru totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci).
6. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalovanému posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
7. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaný povinen vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 5 600 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinil, přestože k tomu byla vyzýván, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.).
8. Návrh žalobce na zaplacení částky převyšující částku přiznanou s příslušenstvím, představující poplatek za úvěr (spotřebitelský úvěr), byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru zamítnut (výrok II.).
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná, a proto jí nebyly náklady řízení přiznány. Žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.