Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 109/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. J., proti I.) pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. ; II.) pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 tr. řádu rozhodl t a k t o :

I.Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.

Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e ve výroku o náhradě škody.

II.Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , pokud jím bylo podle § 228 odst. 1 tr. řádu obviněnému V. J. uloženo zaplatit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 228 odst. 1 tr. řádu, jímž byl obviněný V. J. zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody ve vztahu k poškozeným J. Z., částku 10.000,- Kč, J. Z., částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š., částku 25.000,- Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona pro skutky spočívající v tom, že

1)v obci S., okres H. K., dne 14. 2. 2002 v podvodném úmyslu obohatit se vylákal pod nepravdivou záminkou opravy svého poškozeného vozidla na J. Z. finanční částku ve výši 10.000,- Kč, peníze však použil pro vlastní potřebu a do vyhlášení rozhodnutí ve věci je nevrátil;

2)v P., okres N., dne 15. 2. 2002 v podvodném úmyslu obohatit se vylákal pod nepravdivou záminkou koupě ojetého vozidla v N. a jeho následného prodeje v České republice od J. Z. finanční hotovost ve výši 2.500,- Eur, koupi vozidla uskutečnil a finanční hotovost, kterou měl splatit do 15. 4. 2002, poškozenému nevrátil a použil ji pro vlastní potřebu, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši nejméně 75.000,- Kč;

3)v M. K., okres N., přesně nezjištěného dne v měsíci březnu roku 2002 v podvodném úmyslu obohatit se vylákal pod nepravdivou záminkou opravy svého poškozeného osobního vozidla po dopravní nehodě od Ing. L. Š. finanční hotovost ve výši 25.000,- Kč, peníze použil pro vlastní potřebu, přestože uvedenou částku měl dle ústní dohody vrátit do tří dnů, do vyhlášení rozhodnutí ve věci vypůjčenou finanční hotovost nevrátil;

4) v době od listopadu roku 2002 do května roku 2003 neplatil výživné na své nezletilé syny A. J., v částce 2.000,- Kč měsíčně a M. J., v částce 1.300,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky P. J. tak, jak mu to bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Nymburku ze dne 6. 1. 2003 sp. zn. , takže za uvedené období dlužil na výživném celkovou částku 26.400,- Kč.

Za to byl obviněnému podle § 250 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně byla obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zákona uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil a možností nahradil způsobenou škodu a uhradil dlužné výživné.

Dále byl podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázán uhradit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč.

Trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 9. 2003.

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil přesně nezjištěného dne v květnu roku 2001, kdy si v podvodném úmyslu obohatit se, ač věděl, že nebude moci svým závazkům dostát, vypůjčil si od J. H. pod záminkou úhrady nedoplatku za plyn finanční částku ve výši 15.000,- Kč s tím, že peníze mu vrátí do odjezdu na dovolenou v měsíci červenci roku 2001, peníze však použil pro vlastní potřebu a do vyhlášení rozhodnutí ve věci je nevrátil.

Za to mu byl uložen podle § 250 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Nymburku ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil a možností nahradil způsobenou škodu a zaplatil dlužné výživné.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán zaplatit na náhradě škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč, Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč a J. H. částku 15.000,- Kč.

Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 1. 2004.

Proti výše uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. a rozsudku téhož soudu ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl oběma rozhodnutími porušen zákon ve výrocích o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J., pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody vůči poškozeným J. Z., J. Z. a Ing. L. Š.

Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že tito poškození při podání vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. řádu sice sdělili výši jim způsobené škody, avšak nárok na náhradu škody v trestním řízení podle § 43 odst. 3 tr. řádu neuplatnili. Poučení poškozeného J. Z. o jeho právech jako poškozeného v trestním řízení ani není ve spise založeno. Navíc poškozená Ing. L. Š. při podaném vysvětlení uvedla, že sice půjčila obviněnému částku 25.000,- Kč, ale škoda jí vznikla pouze ve výši 20.000,- Kč, neboť 5.000,- Kč jí zaplatil tchán obviněného, pan F. H.

Výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 17. 12. 2003 stěžovatel vytýká, že převzal do svého rozhodnutí i celý adhezní výrok z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , přestože z něj správně v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu zrušil pouze výrok o trestu, nikoli rovněž výroky o vině a o náhradě škody, v důsledku čehož nyní jmenovaní poškození disponují vůči obviněnému dvěma exekučními tituly.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J., jakož i výrokem o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , a to pokud jím bylo podle § 228 odst. 1 tr. řádu obviněnému V. J. uloženo zaplatit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč, byl porušen zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.

Dále navrhl, aby adhezní výroky v trestním příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , a v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , ve vztahu k výše označeným poškozeným byly v napadeném rozsahu zrušeny.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. řádu); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.

Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že podmínkou uložení povinnosti k náhradě škody je včasné uplatnění nároku poškozeného podle § 43 odst. 3 tr. řádu, a že nelze přiznat nárok na náhradu škody z moci úřední, aniž byl poškozeným řádně a včas uplatněn.

V posuzovaném případě je z údajů uvedených v trestním spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. , zřejmé, že poškození J. Z., J. Z. a Ing. L. Š. svůj nárok na náhradu škody podle § 43 odst. 3 tr. řádu řádně a včas neuplatnili. Jestliže okresní soud přesto rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody vůči těmto poškozeným, a tento výrok učinil podle § 228 odst. 1 tr. řádu, pak pro takové rozhodnutí neměl oporu v zákoně. Při formulaci tohoto závěru nelze pominout ani zjištění, že skutečnost, že poškozená Ing. L. Š. – jak sama uvedla – sice půjčila obviněnému finanční částku ve výši 25.000,- Kč, avšak s ohledem na to, že z této částky jí bylo 5.000,- Kč uhrazeno tchánem obviněného, nelze považovat za správné ani rozhodnutí soudu o povinnosti uhradit této poškozené na náhradě škody původně zapůjčenou částku 25.000,- Kč. Je tak mimo pochybnost, že výrok je vadný nejen co do základu, ale i co do výše.

Pokud jde o rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , byl jím správně uložen souhrnný trest za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , neboť skutku, který byl předmětem řízení v trestní věci sp. zn. , se obviněný dopustil dříve, než byl obviněnému doručen tento trestní příkaz (§ 314e odst. 5 tr. řádu). Podle § 124 tr. řádu v rozsudku, jímž se ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky (trestní příkazy), z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném. Z dikce tohoto zákonného ustanovení tak plyne povinnost zrušit pouze výrok o trestu, přičemž výrok o náhradě škody zůstává uložením souhrnného trestu nedotčen. Citovaným rozhodnutím tak Okresní soud v Nymburce ve věci sp. zn. , navodil právní stav, kdy na jedné straně existoval pravomocný výrok o povinnosti obviněného podle § 228 odst. 1 tr. řádu hradit škodu poškozeným J. Z., J. Z. a Ing. L. Š. ve výše specifikovaném rozsahu z pravomocného trestního příkazu ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , a na druhé straně byl tento výrok ve stejném rozsahu učiněn tímto rozsudkem znovu. V posuzovaném případě měl okresní soud samostatným výrokem rozhodnout podle § 228 odst. 1 tr. řádu pouze o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému J. H., který se k trestnímu řízení včas a řádně se svým nárokem na náhradu škody připojil.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že I.) výrokem o náhradě škody pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , a II.) výrokem o náhradě škody pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , pokud jím byla uložena obviněnému povinnost nahradit škodu ve vztahu k poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč, byl v obou případech porušen zákon v ustanovení § 228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.

Podle § 269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud poté zrušil I.) výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. řádu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. , jakož i II.) výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. řádu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. , pokud jím bylo obviněnému V. J. uloženo zaplatit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč.

Výrok o náhradě škody z trestního příkazu je výrokem, který lze oddělit od výroku o vině a trestu, které naopak tvoří společný, nedělitelný celek a součást rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše N o v o t n á