Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1548/2006

32

Odo 1548/2006

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. F. K., advokáta správce konkursní podstaty úpadce Nemocnice města B., proti žalovanému Město B., zast. advokátem, o zaplacení částky 15,965.413,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2006, č.j. - 84, takto: I. Dovolání sezamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou ze dne 6. 5. 2002 domáhal zaplacení částky 15,965.413,- Kč s odůvodněním, že žalovaný je zřizovatelem úpadce příspěvkové organizace Nemocnice Města B. a že žalobce zapsal do konkursní podstaty pohledávku za žalovaným ve výši 15,965.413,- Kč, která vznikla tím, že žalovaný umožňoval úpadci ztrátové hospodaření a ztrátu nepokrýval z vlastních prostředků. Dne 1.1.1999 žalovaný převedl předmět činnosti úpadce na B. nemocnici a podle názoru žalobce porušil povinnost úpadce svým rozhodnutím zrušit. Soud prvního stupně nejprve řešil otázku, je-li dána povinnost města jako zřizovatele příspěvkové organizace hradit závazky příspěvkové organizace po dobu její existence, přitom postupoval podle , a dovodil, že tato povinnost dána není. Soud prvního stupně uzavřel, že jelikož úpadce nebyl zrušen, nemá žalovaný jako zřizovatel příspěvkové organizace v daném případě povinnost hradit vzniklé závazky.

Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že jestliže právní úprava spojuje přechod závazků až s okamžikem zrušení příspěvkové organizace rozhodnutím zřizovatele, nelze než uzavřít, že žalovaný jako zřizovatel úpadce povinnost hradit jeho závazky dříve, než rozhodne o jeho zrušení, nemá. Odvolací soud posoudil věc i z hlediska případné odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu a dospěl k závěru, že k uplatňování náhrady škody vzniklé věřitelům úpadce žalobce není aktivně věcně legitimován. Z těchto důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které opírá co do přípustnosti o ustanovení (dále jen „“). Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že žalobce namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Podle názoru dovolatele odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) nesprávně posoudil otázku, zda město B. odpovídá za ztrátu jím zřízené příspěvkové organizace a v důsledku toho za škody vzniklé jejím věřitelům. Dovolatel má za to, že pokud žalovaný příspěvkovou organizaci nezrušil, jednal v rozporu s dobrými mravy a porušil povinnost občanskoprávní prevence stanovenou v ust. a 2 a . Dovolatel dále namítá, že jednání žalovaného bez právního důvodu podstatně zasáhlo do vlastnického práva věřitelů, jež jsou chráněnau ČR ad.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že splňuje i další náležitosti a podmínky stanovené zákonem (, ), se nejprve zabýval přípustností dovolání ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], (tato přípustnost není v daném případě dána) a dále jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Vzhledem ke skutečnosti, že otázka právní odpovědnosti zřizovatele za závazky příspěvkové organizace, popř. za škodu způsobenou touto organizací věřitelům, posuzovaná soudem prvního stupně i odvolacím soudem, jejíž řešení bylo dovoláním napadeno, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, shledal ji dovolací soud zásadně právně významnou ve smyslu a odst. 3

Dovolání je přípustné podle , avšak není důvodné.

Při posouzení otázky, zda město jako zřizovatel příspěvkové organizace je povinno hradit závazky příspěvkové organizace, popř. nést odpovědnost za škodu touto organizací způsobenou věřitelům, je třeba vycházet ze znění zákona č. č. , o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), kterým se daný právní vztah řídí. Zákon zde předpokládá přechod závazků na zřizovatele, avšak teprve dnem zániku příspěvkové organizace jako právnické osoby. Zrušená příspěvková organizace pak zaniká dnem uvedeným v rozhodnutí o zrušení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, svazek 24/2003). Odpovědnost zřizovatele za závazky příspěvkové organizace vůči věřitelům (vyplývající ze ztráty v hospodaření příspěvkové organizace), a to v průběhu existence této organizace, by musela být koncipována v zákoně jako specifická odpovědnost za zákonem stanovených podmínek. Takový zvláštní druh odpovědnosti však zákon nekonstruuje.

Pokud by měla být odpovědnost zřizovatele posuzována z hlediska obecné odpovědnosti za škodu, vzniklou věřitelům úpadce, odvolací soud správně usoudil, že v tomto ohledu je dán v této věci nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce.

Protože dovolací důvod podle ustanovení nebyl dovolatelem uplatněn důvodně a jeho prostřednictvím se žalobci správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle věta před středníkem zamítl.

Vady uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. věty první, , a části věty před středníkem Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2008

JUDr. František F a l d y n a, CSc.,

předseda senát