Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1317/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.927,- Kč, k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2005, č.j. -139, ve spojení s usnesením ze dne 22. 3. 2006, č.j. -149 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 22. 5. 2003, č.j. -77, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 8. 8. 2003, č. j. -88, a potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2003, č.j. -94, byly k dovolání žalobkyně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2005, č.j. -112, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 10. 2006, č.j. -173, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu, určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a žalovaným uložil byt vyklidit do 15 dnů po skončení nájmu; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že dne 23. 7. 1998 uzavřela žalobkyně se žalovanými smlouvu o nájmu předmětného bytu za smluvní nájemné ve výši 2.500,- Kč, že žalovaní mají ve společném jmění manželů obytný dům v B. n. L. (dále „předmětný dům“, resp. „dům“), který po jeho koupi začali od roku 1999 rekonstruovat, že dne 20. 5. 2005 uzavřeli smlouvu o zprostředkování prodeje domu, že jsou oba zaměstnaní v P., a že žalovaná trpí astmatickým onemocněním. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaní mají dva byty (vedle práva nájmu k předmětnému bytu jim svědčí vlastnické právo k předmětnému domu), přičemž soud prvního stupně dovodil, že na nich nelze spravedlivě považovat, aby užívali jeden (předmětný) byt. Poukázal na to, že předmětný dům není pro svoji vlhkost (doloženou též soudním znalcem M. K.) vhodný k trvalému užívání, a to tím spíše pro žalovanou, že žalovaní pracují v P., a že neměli objektivně možnost zajistit si v domě vyhovující bytové podmínky; skutečnost, že si zakoupili nemovitost v B. n. L., v obci, která se nachází půl hodiny cesty z P. a investovali do ní, aniž by to vedlo k možnosti jejich trvalého bydlení, není v rozporu se zájmy žalobkyně, a to zejména proto, že nejde o nájem bytu, jemuž by příslušela ochrana v podobě regulovaného nájemného a žalobkyně není tudíž znevýhodněna. Odvolací soud, po té, co doplnil dokazování výslechem svědka M. K. a listinnými důkazy (kolaudačním rozhodnutím vydaným M. ú. B. n. L. ze dne 21. 10. 2003, zprávami M. ú. B. n. L. ze dne 11. 8. 2006 a ze dne 20. 9. 2006, a zprávou K. h. s. S. k. ze dne 29. 6. 2006), vzal za zjištěno, že dům žalovaných byl v roce 1968 rekolaudován na rodinný dům, že tento jeho charakter se nezměnil, že provedené stavební úpravy vedly k rozšíření obytné plochy, že dle kolaudačního rozhodnutí obsahuje dům v 1. podzemním podlaží 2 x sklep a místnost pro kotel, v 1. nadzemním podlaží vstupní halu se schodištěm, koupelnu s WC, kuchyň a pokoj, ve 2. nadzemním podlaží chodbu, koupelnu s WC a 2 pokoje, že v části 1. podzemního podlaží se nachází částečně vlhké obvodové zdivo, v 1. a ve 2. nadzemním podlaží nebyly zjištěny známky vlhkosti a plísně, a že případný výskyt plísně je technicky řešitelný. Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětný dům nebyl způsobilý k trvalému bydlení (dokument vypracovaný K., který vycházel z osobní prohlídky domu a z informací žalovaných, nebyl znaleckým posudkem); naopak dům je vzhledem ke svému stavebně technickému uspořádání schopen plně uspokojit bytovou potřebu žalovaných. Zdůraznil, že vlastnictví zavazuje, že žalovaní jsou povinni svůj dům udržovat a pokud tak nečiní, nelze to klást k tíží žalobkyně; navíc žalovaní měli dostatečný časový prostor k tomu, aby odstranili namítané nedostatky ohrožující zdravotní stav žalované. Žalovaným nemůže objektivně bránit v užívání domu ani to, že pracují v P., neboť poloha domu umožňuje každodenní dojíždění. Neshledal relevantní jejich námitku, že nehodlají dům užívat, ale chtějí jej prodat, když v době rozhodování soudu jsou stále jeho vlastníky, a kromě toho s ní vystoupili po té, co tvrdili, že jej hodlají využívat k rekreaci; jejich tvrzení, že domem ručí za peníze půjčené od přítele ve Š., považoval za účelové, neboť předtím uváděli, že si část peněz půjčili od přítele z B.. Odvolací soud neshledal podstatnou okolnost, že předmětný byt jim byl pronajat za smluvní nájemné, protože je věcí vlastníka bytu (žalobkyně), jak s ním hodlá nakládat; jeho dispoziční oprávnění může být omezeno toliko zákonem a nelze je jakkoliv rozšiřovat. Na základě toho uzavřel, že uplatněný výpovědní důvod podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „“) byl v dané věci naplněn, když na žalovaných lze spravedlivě požadovat, aby užívali jeden ze dvou bytů. Nevázal jejich povinnost k vyklizení na zajištění přístřeší ( ) s poukazem na to, že mají možnost vyklidit svoje věci z bytu do předmětného domu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm výslovně dovolací důvody podle a b) Naplnění prvého z uplatněných dovolacích důvodů spatřují v tom, že odvolací soud v rozporu s ustanovením neprovedl důkazy k náležitému zjištění skutkového stavu a neustanovil znalce pro posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. V této souvislosti namítají, že odvolací soud se soustředil toliko na výskyt vlhkosti a plísní, když tvrzením žalovaných bylo, že pobyt v předmětném domě zhoršuje zdravotní stav žalované, nezabýval se dalšími faktory, které mohou mít negativní vliv na astmatické onemocnění, k posouzení stavu domu neustanovil znalce a spokojil se toliko s listinnými důkazy. Odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že se nezabýval tím, zda jim jejich příjmy umožňují uvedení domu do způsobilého stavu, tím, že jim v jeho užívání brání zaměstnání v P., ani jeho plánovaným prodejem. V tom rovněž spatřují nesprávnost právního posouzení věci, když posléze uvedená okolnost je významná z hlediska posouzení otázky, zda mají dva byty; rovněž tak považují za významné, že jsou vystaveni finančním závazkům, kterým mohou dostát jen za předpokladu prodeje domu. Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem i s jeho skutkovými zjištěními, poukázala na postup žalovaných při rekonstrukci předmětného domu, kterou provedli dle svého uvážení, aniž by vždy dodrželi stavební předpisy, jakož i na to, že v současné době je stavba kolaudována a dům je způsobilý k bydlení; z obsahu dovolání se podává návrh, aby dovolání nebylo vyhověno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), a že je podle přípustné.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , i když nebyly dovoláním uplatněny; existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Dovolací soud poté posoudil i námitku žalovaných, že řízení trpí jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Za takovou vadu je nutno považovat zejména okolnost, kdy rozhodnutí vychází z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, a to nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu, zejména tehdy, nebylo-li při provádění důkazů postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními , v rozporu s ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy), nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno apod. To vše samozřejmě za předpokladu, že tyto skutečnosti mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

I pro řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu platí, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a že soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede ( ). Je sice pravda, že v tomto řízení je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány ( ), ani toto ustanovení však nelze vykládat tak, že by soud byl povinen po důkazech pátrat a provádět důkazy, jejichž potřeba (ale též objektivní možnost provedení) se ze spisu (z okolností vyšlých najevo v průběhu řízení) ani nepodává.

V projednávané věci dovolatelé namítají, že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem ohledně stavu předmětného domu. Ze spisu se však podává, že skutečnost, která měla být prokázána tímto důkazem, byla dostatečně spolehlivě zjištěna jinak, a to za pomoci příslušných, k tomu povolaných orgánů, které ve svých zprávách vycházely též z místního šetření. Pokud pak dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval dalšími faktory, které by mohly mít (v případě užívání domu žalovanými) negativní vliv na astmatické onemocnění žalované, ze spisu se nepodává, že by v tomto směru tvrdili konkrétní rozhodné skutečnosti a navrhli ohledně nich důkazy.

Dovolací soud je proto toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo vydáno v řízení, které bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nesprávnost právního posouzení věci spatřují dovolatelé v tom, že odvolací soud při úvaze o naplněnosti daného výpovědního důvodu nepřihlédl k jím namítaným okolnostem (k plánovanému prodeji domu, k jejich finančním závazkům a k možnosti výkonu práce v P.).

Jak však vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se zabýval nejen namítanými, ale i dalšími okolnostmi, jež jsou pro posouzení existence výpovědního důvodu podle významné, přičemž v jejich hodnocení – s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu – nelze shledat logický (věcný) rozpor.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že se dovolatelům nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace úspěšně zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Proto dovolání podle části věty za středníkem zamítl, aniž nařizoval k projednání dovolání jednání ( věta první ).

Dovolací soud neshledal důvodným návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a v souladu se svou ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 142 odst. 1 a zavázal žalované, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.000,- Kč (, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 627,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. února 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu