Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1965/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 2. 8. 2005, č. j. -78, zamítl žalobu na zaplacení 23.226,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení poté, co jeho rozsudek ze dne 2. 10. 2003, č. j. -41, jímž žalobě vyhověl, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2005, č. j. -64. Žalobce se domáhal po státu náhrady škody (ušlého zisku) v souvislosti s výkonem vazby. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl vazbě od 9. 1. 2001 do 28. 5. 2001 v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1, 2, 3 písm. c) trestního zákona. Toto trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu, že je nepochybné, že se nestal skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno. Vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně k závěru, že pro náhradu škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nestačí samotný fakt, že žalobce byl vzat a držen ve vazbě, nýbrž je též třeba, aby žalobce prokázal, že byl v době vzetí do vazby výdělečně činný, případně sice nepracoval, avšak prokazatelně měl do zaměstnání nastoupit a jen v důsledku vzetí do vazby se tak nestalo, případně byl připraven k jiné výdělečné činnosti, kterou nemohl realizovat právě jen z důvodu vzetí do vazby. Žalobce však neprokázal, že v době zadržení a vzetí do vazby pobíral podporu v nezaměstnanosti nebo měl nějaký výdělek, případně měl nastoupit do zaměstnání, či byl připraven k jiné výdělečné činnosti, kterou nemohl právě z důvodu zadržení realizovat.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 12. 2005, č. j. -93, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Tvrzení žalobce, že ve V. B. byl poživatelem sociálních dávek či podpory žadatelů o azyl, nebylo prokázáno a tato skutečnost by ani sama o sobě neosvědčovala splnění podmínek pro nárok na náhradu škody podle

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a které podává z důvodu podle Namítá, že ustanovení obsahuje vlastní úpravu nároku na náhradu ušlého zisku, přičemž subsidiární ustanovení lze použít jen tehdy, pokud to poškozený navrhne. Jestliže však žalobce nárokuje úhradu paušální platby, pak subsidiární úpravu použít nelze. Pro úplnost žalobce uvádí, že byl deportován z V. B. a následně ihned vzat do vazby a z tohoto důvodu ani fakticky neměl možnost výdělku na území České republiky. Na území V. B. pobíral sociální dávky či podporu žadatelů o azyl. Tyto dávky či podporu je třeba považovat za výdělek. To, že uchazeči o azyl pobírají na území V. B. dávky či podporu, je obecně známo a není třeba to dokazovat. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , napadené rozhodnutí přezkoumal podle ust. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není důvodné.

Podle (ve znění účinném do 31. 10. 2004) právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má ten, na němž byly vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

Podle se náhrada ušlého zisku poskytuje ve výši 5000 Kč za každý měsíc výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy nebo ochranného léčení, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku podle zvláštních předpisů.

Tato úprava zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit, při současném splnění tří podmínek: 1) rozhodnutí o vazbě, ač trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi rozhodnutí o vazbě a vznikem škody.

Důkazní břemeno o splnění těchto podmínek leží na žalobci. To platí i v případě nároku na náhradu ušlého zisku v souvislosti s výkonem vazby podle Možnost náhrady škody paušální částkou, kterou zákonodárce stanovil pro tento účel, aniž by bylo třeba provádět dokazování k výši vzniklé škody, má garantovat rychlejší a jednodušší řízení o náhradu škody. Avšak nárok na náhradu ušlého zisku v paušalizované podobě vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, včetně toho, že u poškozeného nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, a že se tak stalo v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého zisku zákon nestanoví. To vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu, dle které nárok na náhradu škody v souvislosti s výkonem vazby nevzniká, pokud poškozenému zisk neušel.

Jelikož odvolací soud dospěl k názoru, že k náhradě škody podle ustanovení nestačí samotný fakt, že žalobce byl vzat a držen ve vazbě, nýbrž že musí být prokázána majetková újma, která by nenastala, pokud by žalobce do vazby vzat nebyl, spočívá jeho rozhodnutí na správném právním posouzení věci.

Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, Nejvyšší soud ČR podle ustanovení , věta první, dovolání  zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, , a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2008

JUDr. Marta  Škárová, v. r.

předsedkyně senátu