Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1740/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. září 2005, č. j. -44, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 1 prvé kategorie o velikosti 1+1 s příslušenstvím, jenž se nachází v prvním nadzemním podlaží domu č. p. 475 na ulici Pionýrská v M. K., zapsaného pro k. ú. M. K. na LV č. 10001“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. srpna 2006, č. j. -77, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a změnil v nákladovém výroku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí a listinných důkazů) především za zjištěno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu a že v předmětném bytě žila jako jeho nájemkyně B. K. (babička žalovaného), která zemřela v lednu 2005. Poté rovněž zjistily, že žalovaný se v předmětném bytě zdržoval pouze občas, že často jezdil za svou tehdejší družkou a dítětem do O., že sousedé (I. V., V. J. a M. O.) vídávali žalovaného v domě pouze sporadicky, že B. K. se před nimi nikdy nezmiňovala, že by s ní někdo bydlel, a že ke konci života si stěžovala, že za ní nikdo nechodí a že je na všechno sama. Vzaly také za prokázáno, že od prosince 2002 do prosince 2004 poskytovala babičce žalovaného pečovatelskou službu zaměstnankyně Pečovatelské služby v M. K. M. K., která potvrdila, že předmětný byt je malý, je v něm pouze jeden pokoj, ve kterém byl umístěn gauč pro jednu osobu, a malá kuchyň, kde žádná další postel nebyla. Na tomto skutkovém základě soudy dovodily, že na žalovaného právo nájmu bytu nepřešlo, neboť nebyl naplněn předpoklad žití s nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti, tj. jeden ze dvou předpokladů, za jejichž současného naplnění dochází k přechodu nájmu bytu podle věty první , , ve znění účinném v době úmrtí B. K. /a ve znění před novelou provedenou / (dále jen „obč. zák.“). Protože žalovaný za této situace užívá předmětný byt bez právního důvodu, žalobě na jeho vyklizení – s poukazem na ustanovení obč. zák. – vyhověly. Odvolací soud – po doplnění dokazování v odvolacím řízení – současně neshledal, že by výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), a to jak s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům vlastníka předmětného domu, tak také s přihlédnutím k okolnostem namítaným žalovaným v odvolacím řízení (žalovaný s manželkou očekávají narození druhého dítěte, přičemž manželka žalovaného nemá vlastní byt a bydlí v nemovitosti svých rodičů v O.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V dovolání podrobně zrekapituloval průběh řízení a především namítl, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k „zásadnímu porušení jeho procesních práv“. Tak především ačkoliv jeho zástupkyně omluvila svou neúčast na jednání dne 9. (správně 19.) září 2005 nemocí a z tohoto důvodu požádala o odročení jednání, soud prvního stupně její žádosti nevyhověl, věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a navíc „pak i za neúčasti právní zástupkyně žalovaného provedl poučení procesních stran dle , nikoliv již dle ust. , aniž by provedl žalovaným navrhované výslechy svědků k prokázání skutkových tvrzení žalovaného“. Poté uvedl, že soudy se zabývaly „otázkou, zda byl za uplynulé (blíže nespecifikované) období … v domě, popřípadě v bytě babičky, vídán svědky, které navrhl žalobce“, avšak nezabývaly se již „otázkou …, zda v den smrti paní K. s ní žil ve společné domácnosti“. V této souvislosti citoval právní názor vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. února 2002, sp. zn. . Podle názoru dovolatele soudy nevzaly v úvahu ani skutečnost, že se „v bytě zdržoval podle pracovních možností“, když „v současné době je zcela běžné, že člověk vykonává svou práci mimo své trvalé bydliště a do místa svého trvalého bydliště pouze dojíždí“. Ohradil se také vůči tvrzení svědkyně K. o nemožnosti jeho soužití s babičkou s ohledem na velikost bytu. Toto tvrzení je podle jeho názoru v rozporu s tím, co on sám v této souvislosti uvedl, tj. „že spával v kuchyni“. Zásadní význam „z hlediska obecné rozhodovací praxe“ dovolatel spatřuje v „přezkumu procesního postupu odvolacího soudu“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ) – řádně zastoupenou při podání dovolání advokátem ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Podle nemůže být dovolání přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle , tj. podle ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřel dovolatel, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání ( ) – je výtka nesprávného právního posouzení věci založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení věci podle věty první obč. zák. Dovolatel však přehlédl, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatel ve skutečnosti zpochybnil správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozoval nesprávnost závěru o nenaplnění předpokladu žití s nájemkyní v den její smrti ve společné domácnosti (viz věta první obč. zák.), nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle Přitom k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jež dovolatel rovněž uplatnil, jakož i k vadám podle , a b) a (v dovolání – opět vzhledem k jeho obsahu – byla uplatněna vada podle ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti), jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. února 2008

JUDr. Miroslav  F e r á k

předseda senátu