Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1673/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava  Galluse  a  soudců  JUDr.  Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v  právní  věci  žalobkyně  D.Ch. F. S. B. s.r.o., zastoupené JUDr. M. L., advokátkou, proti  žalované A. L. s.r.o., zastoupené  JUDr. P.G., advokátem, o vydání věci, vedené   u  Krajského soudu v Ostravě  pod  sp.  zn. , o  dovolání žalované proti  usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2007, č.j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud  v Olomouci  shora   označeným    usnesením   potvrdil usnesení  ze dne 10. listopadu 2006, č.j. -123, kterým Krajský soud v Ostravě zastavil odvolací řízení proti jím vydanému rozsudku ze dne 22. srpna 2006, č.j. -103, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (první výrok). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, majíc ho za přípustné pro v dovolání popsané skutečnosti, pro něž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka  i nadále tvrdí, že jí výzva k zaplacení soudního poplatku z odvolání nebyla řádně doručena, přičemž pro tvrzené závady v doručení zpochybňuje i otázku nabytí právní moci usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odvolací řízení zastaveno. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí tvrzeného uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě – oddíl C, vložka 24323, byla v této evidenci dne 4. dubna 2007 vymazána obchodní firma žalované A. S. & s. s.r.o. a současně zapsána její nová obchodní firma A. L. s.r.o. Dovolací soud proto v dovolacím řízení dále jednal s takto nově označenou žalovanou.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. ,  uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck 2001, svazek 3, pod č. C 264, str. 71).

Dovolání  proti  usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není podle , ve znění účinném od 1. ledna  2001, přípustné  (shodně srov.  usnesení  Nejvyššího  soudu   ze dne 28. března 2002, sp. zn.   , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102). Je tomu tak proto, že dovoláním napadené  potvrzující usnesení  odvolacího soudu  nelze  podřadit  žádnému  z usnesení taxativně uvedených v ustanoveních   ,    a

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud  je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( , věta první, ), usnesením pro nepřípustnost odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě  nákladů  dovolacího  řízení  je  odůvodněn  ustanoveními                   věty první,   a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. února 2008

JUDr. Miroslav    Gallus

předseda senátu