Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1497/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě škody způsobené pracovním úrazem celkovou částku 689.418,- Kč s 3% úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení, a aby mu platil částku 16.254,- Kč měsíčně vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, když jej při přebírání zásilky zboží fyzicky napadli dva muži, čímž mu způsobili „otřes mozku těžkého stupně s následnými značnými zdravotními potížemi“, a okradli jej; žalovaný však neuzavřel s žalobcem „jakoukoli dohodu o náhradě způsobených škod“, ani  „vznik tohoto pracovního úrazu a jeho následky neoznámil pojišťovně“.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 5.12.2003, č.j. -31 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 689.418,- Kč s 3% úrokem ode dne 26.3.2003 do zaplacení, dále aby platil žalobci 16.254,- Kč měsíčně vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem březnem 2003, a zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 56.620,- Kč „k rukám jeho zástupce“, a že je povinen zaplatit „českému státu do pokladny Obvodního soudu pro Prahu 7 soudní poplatek v částce 66.590,- Kč“. Soud postupoval dle ustanovení , neboť žalovaný byl „řádně a včas obeslán k jednání“, „přesto se k jednání, které se konalo dne 5.12.2003, bez omluvy nedostavil“, a „za této situace žalobce navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání“.

Odvolání žalovaného podané proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 20.5.2004, č.j. -36 odmítl. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že lhůta k podání odvolání začala žalovanému běžet 22.3.2004 a skončila dnem 6.4.2004, odvolání však bylo žalovaným podáno u soudu dne 12.4.2004, tedy po uplynutí lhůty, a soud jej odmítl jako opožděné.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.6.2004, č.j. -46 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že při doručování rozsudku žalovanému nebyly splněny zákonné podmínky, když z dodejky „lze stěží dovodit, že vskutku došlo k uložení písemnosti dne 12.3.2004“.

Obvodní soud pro Prahu 7 poté usnesením ze dne 3.7.2006, č.j. -107 odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5.12.2003, č.j. -31 opět odmítl. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalovanému byl rozsudek doručen „způsobem tzv. náhradního doručení“ dne 22.3.2004, neboť žalovaný neprokázal, že by se v místě doručení nezdržoval (§ 46 odst. 5 o.s.ř), a tento den mu také počala běžet patnáctidenní lhůta k odvolání. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem 6.4.2004, avšak žalobce podal odvolání až dne 13.4.2004, je odvolání podáno opožděně a muselo být ve smyslu ustanovení odmítnuto.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24.11.2006, č.j. -120 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10.375,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal skutečnost, že „se v době doručování a ve lhůtě deset dnů na adrese svého bydliště nezdržoval“ a ztotožnil se tedy se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání bylo podáno opožděně.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5.12.2003, č.j. 59/2003-31 mu „nebyl (řádně) doručen“, neboť soud nesprávně dovodil, že rozsudek byl doručen náhradním doručením dne 22.3.2004. „Podmínky pro uplatnění náhradního doručení“ stanovené v však podle názoru dovolatele „nebyly dány“, neboť „jako podnikatel v oblasti autodopravy jezdí s kamiony po celé Evropě, je tedy zřejmé“, že se v místě doručování nezdržoval, k čemuž „předložil důkazy“. Je toho názoru, že postupem soudu „bylo zasaženo do práv dovolatele na spravedlivý proces, konkrétně do práva na řádné doručení rozsudku ve věci“ a navrhl, aby dovolací soud „rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.11.2006 č.j. -120 zrušil“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních ( ) a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení odvolání pro opožděnost (obdobně srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž - jak ostatně správně uvedl odvolací soud v poučení obsaženém v napadeném usnesení - není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. února 2008

JUDr. Zdeněk  N o v o t n ý , v. r.

předseda senátu