Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 273/2021-19

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 160 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 760 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 760 Kč od 29.5.2021 ve výši 8,25 % do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 466,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 905,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 19,31 % ročně z částky 8 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 760 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 760 Kč od 29.5.2021 ve výši 8,25 % do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 466,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 905,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 19,31 % ročně z částky 8 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 14 160 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným došlo dne 14.1.2018 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení - , o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu - , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.

2. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.600 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč.

3. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“.

4. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje 21.1.2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.3.2019.

5. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy.

6. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 10.3.2019. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.

7. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení.

8. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 10.3.2019 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8.000 Kč ode dne 11.3.2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,31 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána).

9. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci.

10. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 240 Kč, z toho:

-) na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 186,67 Kč a

-) na poplatek za hotovostní inkaso splátek 53,33 Kč.

11. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19.1.2018.

12. Ke dni postoupení 15.1.2021 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 18.160 Kč, skládající se z:

-) dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč,

-) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.413,33 Kč,

-) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a

-) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.146,67 Kč.

13. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 18.160 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje.

14. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

15. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení:

-) celkové dlužné částky ve výši 14.160 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6.160 Kč,

-) kapitalizovaných úroků ve výši 2.905,08 Kč,

-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.466,83 Kč,

-) úroků ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a

-) úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.

16. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.905,08 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,31 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč od 11.3.2019 do data postoupení 15.1.2021.

17. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.466,83 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč od 11.3.2019 do data postoupení 15.1.2021.

18. Před podáním žaloby byl žalovaný dle žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

19. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

20. Soud ve věci výzvou ze dne 30.11.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 16.12.2021. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.

21. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to:

-) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 14.1.2018, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný se dohodli na poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému a žalovaný se zavázal vrátit celkem 14 400 Kč v 60 splátkách po 240 Kč,

-) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, včetně Seznamu pohledávek str. 48, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalobce se dohodli na postoupení pohledávek uvedených Seznamu pohledávek – v příloze uveden žalovaný,

-) Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12.2.2021, včetně podacího lístku, ze kterých soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o půjčce číslo výše pohledávky činí 18 160 Kč bez příslušenství,

- Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13.5. 2021, ze které soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě pohledávky 19 293,93 Kč nejpozději do 28.5.2021.

22. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

23. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaný se dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatky ve výši 6 400 Kč, sestávající z úroku ve výši 1 600 Kč, poplatku za ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil převzetí částky 8 000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázal se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 14 400 Kč v 60 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 240 Kč.

24. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 14 160 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaný dle skutkových tvrzení žalobce vrátil žalobci 240 Kč.

25. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce a žalovanému bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

26. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

28. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

29. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

30. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

31. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převzal a zavázal se je v dohodnuté době vrátit.

34. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 6 400 Kč za zapůjčení částky 8 000 Kč na 60 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 8 000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 60 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku přesahujícímu více než 69,3 % jistiny, 80 % celkové částky za 60 týdnů. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená s ohledem na běžné průměrné úroky v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.

35. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. , a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

36. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o úvěru, z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele.

37. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle a násl. , , ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení násl. a , , .

38. Podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

39. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

40. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkon jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

41. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

43. V žalobě bylo tvrzeno (bod 1) že před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a žalobce doložil zákaznickou kartu, ze které soud zjistil, že obsahují údaje o žalovaném s tím, že žalovaný je invalidní důchodce, jeho jediný příjem invalidní důchod 10 881 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, osobní výdaje – jídlo telefon, léky, oblečení činí 3 500 Kč, použitelný příjem činí 4 381 Kč. Žalobce, resp. právní předchůdce žalobce netvrdil a ani nedoložil, že by provedl např. kontrolu žalovaného ohledně bonity klienta v úvěrových registrech SOLUS a NRKI, že by provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB.

44. Výdaj určený na„ nájem, inkaso, energie“ ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady nájem, inkaso a energie činí 3 000 Kč, avšak doklad SIPO či nájemní smlouva nebyla doložena. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), hrazené zpravidla formou inkasa, lze doložit poměrně snadno. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) je uvedena částka 3 500 Kč, což představuje možnou útratu 116 Kč/den, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům člověka za telefon, jídlo, léky a oblečení za jeden den. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit.

45. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s tvrzením v rozsahu shora a doložením pouhé karty zákazníka se žádostí o zápůjčku v kontextu s uzavřenou smlouvou o úvěru téhož dne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. ).

46. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal (a ani dostatečně netvrdil), že dostatečným způsobem splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu úvěru jako absolutně neplatnou podle , a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019.

47. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. v rozsahu této částky. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle žalobci, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobci částku 7 760 Kč, když 240 Kč žalovaný vrátil, a to dle , mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou 7 760 Kč je žalovaný povinen podle zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z , ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalovaného se v daném případě dle závěru soudu odvíjí od doručení upomínky před podáním žaloby ze dne 13.5.2021, v níž byla stanovena lhůta do 28.5.2021 k zaplacení pohledávky žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. , soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.

48. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

49. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.