Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 402/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 49 611,41 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 446 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 46 446 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 165,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 340,95 Kč od 11. 4. 2018 do 18. 12. 2018, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 484,25 Kč od 11. 4. 2018 do 18. 12. 2018, úrok ve výši 16,1 % ročně z částky 48 826,41 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 48 826,41 Kč od 26. 2. 2020 do 31. 3. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 380,41 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 464,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 446 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 46 446 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 165,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 340,95 Kč od 11. 4. 2018 do 18. 12. 2018, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 484,25 Kč od 11. 4. 2018 do 18. 12. 2018, úrok ve výši 16,1 % ročně z částky 48 826,41 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 48 826,41 Kč od 26. 2. 2020 do 31. 3. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 380,41 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 464,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne 13. 5. 2020 se žalobkyně domáhá uložení žalovanému povinnosti k zaplacení částky ve výši 49 611,41 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost MONETA Money Bank, a.s., IČO (dále též jen„ Banka“) uzavřela se žalovaným dne 11. 4. 2018 Smlouvu o úvěru číslo (dále též jen„ Smlouva o úvěru“). Žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se úvěr zavázal splatit v 72 měsíčních splátkách po 1 184,35 Kč, a to počínaje dnem 15. 5. 2018. Anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Ve Smlouvě o úvěru se strany dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 16,10 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník poplatků. Banka svůj závazek splnila a dne 11. 4. 2018 úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka proto využila svého práva prohlásit úvěr za okamžitě splatný v celé výši, což učinila dopisem ze dne 18. 12. 2018. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a Bankou. Žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 48 826,41 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 340,95 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 785 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 4 484,25 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 48 826,41 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 16,10 % p. a. z částky 48 826,41 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný nezaplatil svůj dluh ani poté, co byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k plnění výzvou učiněnou v souladu s ustanovením , (dále jen „ “).

2. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila následující tvrzení. Při schvalování úvěru vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o anonymizováno půjčku ze dne 10. 4. 2018. Žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi Banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Jelikož se jednalo o klienta v zaměstnaneckém poměru, vycházela Banka z příjmu, který klient deklaroval v žádosti; v případě žalovaného byl použit příjem ve výši 20 670 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 43 670 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta Banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti vůči Bance závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 775,09 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 631,00 Kč. Na základě provedeného individuálního hodnocení Banka žádosti vyhověla. Pokud jde o požadovaný poplatek ve výši 785 Kč, jedná se o poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč ze dne 18. 12. 2018 (naúčtován dle čl. III. odst. 4 Smlouvy o úvěru) a dále o poplatky za pojištění ze dne 10. 12. 2018, 10. 11. 2018, 10. 10. 2018, 10. 9. 2018 a 10. 8. 2018, vždy o částce 97 Kč (naúčtované dle čl. II. odst. 4 písm. c) Smlouvy).

3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud dle a , věc projednal se souhlasem žalobkyně (uvedeným v žalobě) a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp.zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení , odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci ani doplnění jiných listin či doplnění tvrzení by odlišný závěr nemohlo přivodit.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne 10. 4. 2018 žalovaný podepsal Žádost o úvěr na částku 50 000 Kč splácenou v 72 splátkách. V žádosti je vyplněno, že žalovaný je zaměstnán jako pracovník v gastronomii, včetně označení jeho zaměstnavatele. V žádosti je dále uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za tři měsíce činí 20 670 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak 43 670 Kč (žádost o úvěr na čl. 117 spisu)

7. Žalovaný, na straně klienta, a vedoucí obchodního místa a osobní bankéřka, na straně Banky, podepsali dne 11. 4. 2018 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizováno půjčka. Dle čl. I. odst. 1 Smlouvy Banka jako úvěrující poskytne Klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli peněžní prostředky a klient se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, poplatky a plnit další sjednané povinnosti. Dále bylo ujednáno, že součástí Smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky. Dle čl. II. odst. 1 byla sjednána výše úvěru 50 000 Kč s tím, že klient je povinen úvěr vrátit Bance formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků v celkovém počtu 72 po 1 087,35 Kč. Dle čl. II odst. 4 písm. c) Smlouvy činí úhrada pojištění 97 Kč, měsíční anuitní splátka včetně úhrady pojištění pak 1 184,35 Kč. Splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 5. 2018. Roční úroková sazba byla stanovena v čl. II. odst. 5 Smlouvy o úvěru na 16,10 % p. a. s tím, že úroky z poskytnutého úvěru jsou Bankou účtovány průběžně a jsou zaúčtovány měsíčně v anuitní splátce. V čl. III. odst. 2 Smlouvy o úvěru je uvedena specifikace běžného účtu vedeného Bankou, v jehož prospěch bude provedeno čerpání úvěru a z něhož bude úvěr splácen formou zápočtu, kdy se jedná o účet č. bankovní účet. V navazujícím ustanovení čl. III. odst. 3 je uvedena specifikace úvěrového účtu, z něhož bude úvěr poskytnut, a na který bude úvěr formou zápočtu z běžného účtu splácen, s tím, že se jedná o účet č. bankovní účet. V čl. III. odst. 4 Smlouvy o úvěru jsou vypočteny poplatky, které je klient povinen platit, mezi nimiž je uveden poplatek 300 Kč za prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Dle čl. III. odst. 11 ve spojení s odst. 10 je Banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta za ihned splatné mimo jiné tehdy, ocitne-li se klient v prodlení se splněním jakékoli pohledávky Banky. (smlouva o úvěru na čl. 50-52 spisu)

8. Banka adresovala žalovanému dopis ze dne 19. 12. 2018, v němž oznámila, že prohlašuje úvěr č. bankovní účet na částku 50 000 Kč za splatný ke dni 18. 12. 2018, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. Žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 53 038,49 Kč nejpozději do 2. 1. 2019 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný na čl. 53 spisu)

9. Banka vystavila žalovanému výpis z úvěrového účtu č. bankovní účet ze dne 30. 4. 2018. Ke dni 11. 4. 2018 je zaúčtováno čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč (výpis z úvěrového účtu na čl. 82 spisu)

10. Banka vystavila výpis z úvěrového účtu č. 2018, z nějž je patrné, že dne 15. 7. 2018 byla na úvěrový účet č. bankovní účet připsána řádná splátka úvěru ve výši 1 184,35 Kč. Z výpisu č. 2018 je patrné, že dne 15. 6. 2018 došlo k částečné splátce úvěru ve výši 381,08 Kč a dne 20. 6. 2018 došlo k řádné splátce úvěru v částce 804,22 Kč. Dle výpisu č. 2018 byla dne 15. 5. 2018 na tento úvěrový účet připsána částka ve výši 1 184,35 Kč. V období od 15. 7. 2018 již nebyly na úvěrový účet připisovány žádné další splátky. (výpisy z úvěrového účtu na čl. 68 – 81 spisu)

11. Ke dni 20. 2. 2020 činil zůstatek na úvěrovém účtu č. bankovní účet vedeném bankou 48 826,41 Kč. Splatný smluvní úrok činil 3 340,95 Kč, splatný úrok z prodlení – jistiny činil 4 152,77 Kč, splatné poplatky činily 785 Kč (výpis z úvěrového účtu na čl. 54 spisu)

12. Banka adresovala žalovanému dopis ze dne 28. 2. 2020, v němž oznámila, že uzavřela se žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyni postoupila pohledávku vzniklou z titulu smlouvy číslo smlouvy číslo. Banka podala dne 2. 3. 2020 k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. (oznámení o postoupení pohledávky na čl. 55 spisu, podací arch na čl. 56 spisu)

13. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dopis ze dne 31. 3. 2020, v němž jej vyzval k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy číslo s upozorněním, že nedojde-li k úhradě, bude žalobkyně nucena přistoupit k přípravě pro soudní řízení. Žalobkyně podala dne 1. 4. 2020 k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. (dopis na čl. 57 spisu, podací arch na čl. 58 spisu)

14. Žalobkyně uzavřela s Bankou Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, jejímž předmětem je úplatné postoupení pohledávek Banky specifikovaných v Příloze číslo smlouvy. V příloze číslo která je Seznamem postupovaných pohledávek na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 uzavřené mezi Bankou a žalobkyní, je na řádku číslo uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo (smlouva o postoupení pohledávek na čl. 99 – 102 spisu, příloha na čl. 83 – 88 spisu)

15. Z ostatních provedených důkazů (zejména Sazebník poplatků, Produktové podmínky, Všeobecné produktové podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) soud nezjistil žádné další směrodatné skutečnosti nad rámec výše uvedených. Dané listinné důkazy směřovaly k prokázání skutečností, jejichž zjišťování bylo s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečné.

16. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu:

17. Žalovaný podepsal dne 10. 4. 2018 žádost o poskytnutí úvěru, ve které uvedl, že je pracovníkem v gastronomii s průměrným čistým měsíčním příjmem za tři měsíce v částce 20 670 Kč a průměrný měsíční příjem jeho domácnosti činí 43 670 Kč. Žalovaný a Banka, která je právní předchůdkyní žalobkyně, dne 11. 4. 2018 uzavřeli Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – anonymizováno půjčka. Na základě Smlouvy se Banka zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní formou peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, poplatky a další sjednané povinnosti. Mezi stranami Smlouvy byl ujednán mimo jiné poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen hradit úvěr počínaje dnem 15. 5. 2018 formou 72 měsíčních splátek po 1 087,35 Kč, resp. 1 184,35 Kč včetně pojištění. Ujednaná úroková sazba činila 16,10 % p. a. Součástí Smlouvy o úvěru byly Všeobecné produktové podmínky žalobkyně. Banka poskytla žalovanému bezhotovostně dne 11. 4. 2018 částku 50 000 Kč. Na úvěrový účet byly z běžného účtu č. bankovní účet připsány celkem čtyři splátky, a to dne 15. 5. 2018 (1 184,35 Kč), dne 15. 6. 2018 (381,08 Kč), dne 20. 6. 2018 (804,22 Kč) a dne 15. 7. 2018 (1 184,35 Kč), celkem tedy splátky ve výši 3 554 Kč. Ke dni 20. 2. 2020 činil zůstatek na úvěrovém účtu 48 826,41 Kč, splatný smluvní úrok 3 340,95 Kč, splatný úrok z prodlení – jistiny 4 152,77 Kč, poplatky 785 Kč. Banka dopisem ze dne 19. 12. 2018 žalovanému oznámila, že prohlašuje úvěr za splatný a vyzvala jej k zaplacení částky ve výši 53 038,49 Kč v dodatečné lhůtě do 2. 1. 2019. Banka uzavřela dne 18. 2. 2020 se žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek. Mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka Banky za žalobcem ze smlouvy číslo tj. z řešené Smlouvy o úvěru. Postoupení pohledávky oznámila Banka žalovanému dopisem ze dne 28. 2. 2020 podaným k poštovní přepravě. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy o úvěru s upozorněním na možnost soudního řešení sporu.

18. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ “).

19. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě.

20. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle a 2 platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

27. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí peněžních prostředků. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na smluvený účet.

28. Dále bylo uzavřeno, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v  , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

29. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila pouze na údaje uvedené ve veřejných rejstřících a údaje uvedené žalovaným ohledně jeho příjmu a příjmu jeho domácnosti. Přezkum úvěruschopnosti klienta byl tedy omezen výhradně na údaje uvedené klientem, které žalobkyně sama dále nijak neověřovala. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž byly získány a přezkoumány y dokládající jeho bonitu, respektive zjištěny podrobně příjmy, ale také výdaje žalovaného a jeho osobní situace. Pokud nejsou známy výdaje žalovaného, není možné uzavřít, že byly řádně přezkoumány majetkové a osobní poměry žalovaného. Není žádným způsobem zřejmé, jakou částku má žalovaný k dispozici po odečtu jeho výdajů od jeho příjmů, není zřejmé, zdali není zatížen dalšími závazky, zdali na jeho straně nejsou závazky po splatnosti. Při zkoumání úvěruschopnosti je tedy nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje, a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu neplatná.

30. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. o. z.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 50 000 Kč, a že žalovaný na uvedenou částku plnil 3 554 Kč. Provedení dalších úhrad ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno ani prokázáno. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 46 446 Kč (50 000 Kč – 3 554 Kč) a je povinen toto plnění dle o. z. vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 46 446 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle ve spojení s  o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení Žalovaný byl tudíž zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 1. 4. 2020 (den následující po předžalobní výzvě), kdy již měl mít vědomí o tom, že uvedenou částku musí vrátit, a nadále s ní nesmí disponovat. Ohledně dalších požadovaných plnění byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut.

32. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

33. O náhradě nákladů rozhodl soud dle Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 49 611,41 Kč (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 46 446 Kč (93,62 %), žalovaný byl úspěšný pro částku 3 165,41 Kč (6,38 %). Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 93,62 % - 6,38 %, tedy 87,24 % (po zaokrouhlení 87 %). Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 327 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 985 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši á 3 100 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle , bodu 5, , odst. 4, , d) , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 2 142 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 87 % z částky 14 327 Kč, tedy odměnu ve výši 12 464,49 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.