Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
E9B4FAAC28B76200C1257A4E0065C4AA.html
HTML · 14.94 KB
No categories available
29 Cdo 212/2008
U S N E S E N Í
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v P. usnesením ze dne 2. února 2007, č. j. 89 K 35/2003-18 -125 (77K), zamítl návrh, aby do řízení vstoupila namísto dosavadní konkursní věřitelky č. 18 (D. a. s.) společnost A. M. B. GmbH (bod I. výrok) a konstatoval, že účast konkursní věřitelky č. 18 v konkursním řízení v rozsahu přihlášené pohledávky ve výši 10 miliónů Kč zanikla ke 14. červenci 2005 (bod II. výroku).
K odvolání konkursní věřitelky č. 18 a společnosti A. M. B. GmbH Vrchní soud v P. v záhlaví označeným usnesením ze dne 27. srpna 2007 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “). Podle odvolacího soudu v dané věci není sporu o tom, že společnost A. M. B.GmbH zaplatila po prohlášení konkursu z titulu ručitelského závazku konkursní věřitelce č. 18 dluh úpadkyně v rozsahu částky 10 miliónů Kč. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 25. března 2002, sp. zn. 1 Ko 35/2002 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 96, pak uzavřel, že soudní praxe vychází z toho, že podle § 20 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), je na ručiteli, aby pohledávku vzniklou mu tím, že za úpadce uhradí pohledávku jeho věřiteli, přihlásil jako podmíněnou, i když zatím neplnil. Absenci přihlášky nelze poté, co ručitel plnil, zhojit postupem podle § 107a o. s. ř. o. s. ř. Zákon o konkursu vyrovnání stojí v tomto smyslu na zásadě, že v konkursu lze uspokojit jen ty pohledávky, jež věřitel přihlásil, pokud tak mohl učinit. Ručitel, který pominul postup podle § 20 odst. 4 ZKV, je již vyloučen z uspokojení své pohledávky v konkursu.
„Pro úplnost“ odvolací soud dodal, že stanovisko odvolatelů, podle kterého ručitel, který svůj nárok nepřihlásil, jej neztratil, by bylo lze přijmout podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném před 1. dubnem 1998. Konkurs na majetek úpadkyně však byl prohlášen až 14. července 2004.
K výkladu ustanovení § 308 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) odvolací soud - poukazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 18/2006“) - uvedl, že neshledává rozdílu mezi úpravou obsaženou v obchodním zákoníku (§ 308 ) a v občanském zákoníku (§ 550 ). V obou případech zaniká plněním ručitele věřiteli věřitelova pohledávka vůči dlužníku a ručitel se stává novým věřitelem dlužníka v rozsahu, v jakém uhradil dlužníkův závazek. Ručitel tedy nabývá nového nároku na náhradu plnění, jež dlužníkovu věřiteli poskytl z titulu ručení. O případ podle § 107a o. s. ř. o. s. ř. , jenž řeší procesní nástupnictví při singulární sukcesi, proto nejde.
Společnost A. M. B. GmbH podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že jsou dány všechny dovolací důvody uvedené v § 241a o. s. ř. o. s. ř. , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka je přesvědčena, že tím, že konkursní věřitelce č. 18 zaplatila z titulu ručení celkem částku 10 miliónů Kč, vstoupila ve smyslu § 308 obch. zák. do práv této konkursní věřitelky a nabyla tak pohledávku původní konkursní věřitelky vůči úpadkyni. Závěr odvolacího soudu, že nejde o případ popsaný v § 107a o. s. ř. o. s. ř. , neodpovídá podle dovolatelky obsahu ustanovení § 308 obch. zák. Dovolatelka usuzuje, že podle uvedeného ustanovení nejde (oproti ustanovení § 550 obč. zák.) o vznik nároku na náhradní plnění a má za zřejmé, že podmínky pro rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. o. s. ř. byly splněny.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. , není však důvodné.
Dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. není dán již proto, že text uvedeného ustanovení uplatnění tohoto dovolacího důvodu u dovolání přípustného podle § 239 o. s. ř. o. s. ř. vylučuje.
V rovině právního posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/) není dovolání taktéž opodstatněné.
Odvolací soud v napadeném usnesení správně vystihl předpoklady, za nich mohou (podle zákona o konkursu a vyrovnání v rozhodném znění) věřitelé docílit uspokojení svých pohledávek v konkursu vedeném na majetek jejich dlužníka, uzavřel-li, že v konkursu lze uspokojit jen ty pohledávky, jež věřitel přihlásil, pokud tak mohl učinit a že způsob, jakým měl postupovat ručitel v době prohlášení konkursu na majetek dlužnice v této věci upravoval a upravuje § 20 odst. 4 ZKV (z nějž se podává, že ručitel pohledávku mohl a měl přihlásit jako podmíněnou). Potud odvolací soud odkázal i na odpovídající (ustálenou) judikaturu (k tomu, že věřitel, který nepřihlásil svou pohledávku do konkursu, ač tak mohl a měl učinit, nemůže být po dobu trvání konkursu uspokojen z majetku konkursní podstaty, srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K argumentaci odvolacího soudu založené na ustanovení § 20 odst. 4 ZKV se dovolání vůbec nevyslovuje a důvod měnit rozhodovací praxi Nejvyšší soud sám neshledal.
K povaze nároku podle § 308 obch. zák. se Nejvyšší soud rovněž již dříve vyslovil v R 18/2006 (kde vysvětlil, že i zde jde o jde o nabytí „nového“ nároku na náhradu plnění poskytnutého věřiteli a že mezi úpravou obsaženou v § 550 obč. zák. na straně jedné a v § 308 obch. zák. z tohoto hlediska není významového rozdílu). Ačkoli odvolací soud v napadeném usnesení na tento rozsudek Nejvyššího soudu (jenž obstál i v ústavní rovině, když Ústavní soud usnesením ze dne 2. února 2006, sp. zn. IV. ÚS 475/2005 , odmítl ústavní stížnost proti němu podanou jako zjevně neopodstatněnou) odkázal, dovolatelka jej v dovolání pomíjí a důvody, pro které by měl Nejvyšší soud své ustálené judikatorní závěry měnit, v dovolání neuvádí.
Na tomto základě Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud nepochybil, jestliže na základě argumentace, podle které dovolatelka měla možnost přihlásit pohledávku z titulu ručení do konkursu vedeného na majetek úpadkyně jako podmíněnou (dle § 20 odst. 4 ZKV) a podle níž nárok vzniklý ve smyslu § 308 obch. zák. je „novým“ nárokem na náhradu plnění poskytnutého věřiteli, dovodil, že předpoklady pro vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. o. s. ř. splněny nebyly.
Skutečnost, že ručitel, který nepřihlásil do konkursu pohledávku, která mu vůči úpadci vznikne, bude-li za něho plnit jeho závazek vůči věřiteli (§ 20 odst. 4 ZKV), uspokojil věřitelovu pohledávku v průběhu konkursu z titulu ručení, není ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v konkursním řízení právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod věřitelovy pohledávky na ručitele.
Zbývá uvést, že pro dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. uplatňuje dovolatelka stejné argumenty jako pro dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. a dovolání je v tomto ohledu nedůvodné z týchž příčin, jež byly rozvedeny pro právní posouzení věci.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2008
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu