Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3129/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce V. D., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – M. s. ČR, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2006, č.j. -246, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2006,

č.j. -246, a dále rozsudek Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 30. června 2005, č.j. -167, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 24. srpna 2005, č.j. -222, ve výrocích I.

a II., se zrušují, a věc se postupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu příslušnému k řízení v prvním stupni.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 15. srpna 2000, upravenou podáními ze dne 30. října 2000

a 29. října 2002, se žalobce domáhal v rámci ochrany své osobnosti přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích. Za neoprávněný zásah v daném případě považoval průtahy ve věcech projednávaných u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.

a . Tvrdil, že v důsledku toho se zhoršil jeho zdravotní stav

a byly narušeny jeho rodinný život a manželství. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2001, č.j. -20, byla tato věc přikázána k projednání Okresnímu soudu v Karviné-pobočka v Havířově. Poté usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2002, č.j. -39, bylo rozhodnuto,

že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný okresní soud.

Okresní soud v Karviné-pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 16. dubna 2004, č.j. -99, zamítl návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit nemajetkovou újmu v částce 500.000,- Kč a uhradit 11 % úrok z prodlení z této částky za dobu od 23.8.2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že skutková tvrzení uvedená v žalobě se týkají zásahu žalovaného do práva žalobce na spravedlivý a rychlý soudní proces, představovaného průtahy v řízení, způsobenými neprojednáváním podaných žalob od roku 1994 a dále nevydáváním rozhodnutí ve věci samé. Jednalo se tedy o tvrzený nesprávný úřední postup soudu. Žalobce však neprokázal do kterých jeho osobnostních práv bylo žalovaným zasaženo a současně ani z čeho odvozuje výši nemajetkové újmy. Okresní soud pak věc posoudil podle ustanovení ,

o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úřadním postupem, ve zněním před 15. květnem 1998.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. srpna 2004,

č.j. -110, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Konstatoval, že skutková tvrzení žalobce zůstala v průběhu celého dosavadního řízení nezměněna a nelze proto akceptovat závěr soudu prvního stupně, pokud dovodil, že žalobce odvíjí svůj nárok od Na soudu prvního stupně, který je vázán k projednání a rozhodnutí této věci pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2002, č.j. -39, proto bylo zabývat se věcí z pohledu uplatněného nároku žalobce, odvíjejícího se z ustanovení až 13 (dále jen „“).

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově poté rozsudkem ze dne 30. června 2005, č.j. -167, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. srpna 2005, č.j. -222, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 o.z, výrokem II. rozhodl o nákladech řízení, výrokem III. zamítl návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci 11 % úrok z prodlení z částky 500.000,- Kč od 23.8.2000 do zaplacení

a výrokem IV. zamítl nárok žalobce na zaplacení další částky náhrady nemajetkové újmy ve výši 400.000,- Kč.

Soud prvního stupně uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobcem označené řízení ve věci sp. zn. , vedené u Okresního soudu v Ostravě bylo zahájeno dnem 8.6.1994 a pravomocně bylo ukončeno dnem 8.12.2004, tedy po devíti letech

a pěti měsících. Řízení ve věci sp. zn. bylo zahájeno dnem 15.11.1994

a pravomocně ukončeno dnem 9.12.2003, tedy po více jak devíti letech. Vzhledem k tomu, že řízení v obou právních sporech trvalo déle než devět let, je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění. Soud bral zřetel na současný zdravotní stav žalobce i na jeho postavení v rodině. Tím, že byl vystaven depresím a stresujícím situacím, vznikla žalobci nemajetková újma. Nárok žalobce vychází z ustanovení násl. Výši zadostiučinění hodnotil volnou úvahou vzhledem k porušení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (práva na spravedlivý proces, v důsledku neprojednání právních věcí žalobce v přiměřené lhůtě).

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. července 2006, č.j. -246, výrokem I. změnil rozsudek okresního soudu v napadené části v odstavci I. výroku tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jako správná, vycházející z nároku žalobce, který opírá o ustanovení násl. Připomněl, že zákonným předpokladem pro použití občanskoprávních sankcí daných ustanovením o.z včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích je neoprávněný zásah do osobnostních práv fyzické osoby. Porušení práva na spravedlivý proces však takovým zásahem není a žaloba z tohoto pohledu nemůže být úspěšná. V průtazích občanskoprávního řízení u soudu nelze spatřovat neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Stejně tak pokud žalobce základ nároku opírá o d, která je součástí ústavního pořádku České republiky, pak toto právo nemá ryze osobní povahu, neboť není spjato s osobní integritou fyzické osoby a jde výlučně o právo na ochranu fyzické osoby vůči státní suverenitě.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl doručen zástupci žalobce dne 11. srpna 2006 a právní moci nabyl dne 14. srpna 2006.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce dne 11. října 2006 včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „“) a jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení věci ( ). Považuje

za chybný názor odvolacího soudu, že nedůvodné průtahy v soudním řízení nemohou být zásahem do práv ve smyslu ustanovení a násl. . Nelze totiž dovozovat „neodpovědnost“ státu za neoprávněný zásah do práv subjektu s poukazem na existenci speciální úpravy ( a zákon ). Pokud stát vybočí z mezí řádného výkonu veřejné moci, pak jeho zásahy zákonnost postrádají a stát podléhá odpovědnosti jako kterýkoliv jiný subjekt. Odkazuje

na všeobecnou shodu doktríny i judikatury, že výčet osobních či osobnostních práv v ustanovení je příkladmý, a že svojí formulací naopak předpokládá, že okruh chráněných dílčích práv bude širší. Navrhuje proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením Je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle

Dovolací soud poté přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v souladu

s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné, byť z jiného důvodu, než je uvedeno v dovolání.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je současně povinen přihlédnout

i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.

Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle a ochrany práv třetích osob podle právních předpisů

o hromadných informačních prostředcích ( ).

Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení ( ).

Bylo již uvedeno, že soudy obou stupňů konstatovaly, že v souzené věci jde

o nárok vycházející z úpravy již přináší ustanovení násl. o ochraně osobnosti. Jako soud prvního stupně byl k rozhodování v této věci povolán ve smyslu ustanovení

krajský soud, a nikoliv soud okresní, jak nesprávně dovodil Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 30. května 2002, č.j. -39. Ačkoliv podle ustanovení byli tímto usnesením účastníci i soudy vázány, nemění tato skutečnost nic na faktu, že v dané věci tak bylo rozhodováno věcně nepříslušnými soudy. Řízení v důsledku toho proto bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení

písm. a)

Protože tak nelze dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě

z tohoto důvodu pokládat za správný ( ), což platí i pro příslušné výroky rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto obě tato rozhodnutí ve vymezeném rozsahu zrušil. Současně věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení jako soudu věcně příslušnému ( a 3 ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání

( ).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne

v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2008

JUDr. Pavel   Pavlík, v.r.

předseda senátu