Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ko 102/2007

Usnesením ze dne 27. 1. 2006 K r a j s k ý s o u d v Brně v konkursním řízení úpadce ZD L., družstva v likvidaci, rozhodl o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení (výrok I.) a současně správci konkursní podstaty JUDr. M. Z. uložil, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci usnesení oznámil soudu, že uzavřel účetní knihy úpadce a sestavil účetní závěrku (výrok II.). Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 28. 7. 2005, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2005, byl rozvržen výtěžek zpeněžení konkursní podstaty. Podáním ze dne 21. 11. 2005, doplněným podáním ze dne 18. 1. 2006, podal správce zprávu o splnění rozvrhového usnesení. Soud prvního stupně proto měl za zjištěné, že nastaly předpoklady stanovené v ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) zákona o konkursu a vyrovnání, a proto rozhodl o zrušení konkursu. Současně správci uložil povinnost dle ustanovení § 44 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání. Proti tomuto usnesení podali odvolání konkursní věřitelé V. V., O. D. a M. D. Odvolání podal i věřitel V. K., avšak jeho odvolání vyhodnotil soud prvního stupně jako opožděné a proto ho postupem podle ustanovení odmítl (viz. pravomocné usnesení ze dne 25. 7. 2007). Odvolatel V. V. na odůvodnění svého odvolání uváděl, že mu úpadce celkem dluží částku 210 010 Kč, přičemž správce konkursní podstaty vůbec neměl snahu tento dluh vyrovnat. S ohledem na to, že dluh nebyl uhrazen, vyjádřil nesouhlas s ukončením konkursu. S napadeným usnesením podle obsahu jejich podání, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 3. 3. 2006, vyslovili nesouhlas i věřitelé O. a M. D. Ve svém podání kromě specifikace napadeného usnesení a poukazu na d a skutečnost, že jsou oba držiteli průkazů ZTP, dále uvedli již jen to, že od 1. 11. 1986 došlo u „odpůrce“ k bezdůvodnému obohacení, neboť zemědělské i lesní pozemky byly užívány bez náhrady. Soud prvního stupně odvolatele O. a M. D. usneseními ze dne 3. 3. 2006 vyzval mimo jiné k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů odstranili vady svého podání a uvedli, v jakém rozsahu rozhodnutí napadají, v čem spatřují nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvoláním domáhají. Současně soud prvního stupně věřitele poučil o tom, že pokud ve stanovené lhůtě vady svého podání neodstraní a v odvolacím řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, odvolací soud odvolání odmítne. Usnesení se považují za doručená věřitelům dnem 13. 3. 2006, kdy je odmítli převzít ( ). S ohledem na datum zahájení konkursního řízení je pro danou věc rozhodný , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 1. 2007 ( , o úpadku a způsobech jeho řešení). Podle ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání v platném znění platí, že pro konkurs a vyrovnání se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak. V r c h n í s o u d v Olomouci zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Z o d ů v o d n ě n í :Odvolací soud nejprve posuzoval, zda podání výše označených věřitelů mají zákonem stanové náležitosti a je možné na jejich základě napadené usnesení věcně přezkoumat. Náležitosti odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně upravuje v ustanovení . Z odstavce 1 tohoto ustanovení vyplývá, že v odvolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Z odstavce 2 tohoto ustanovení pak vyplývá, že odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze zdůvodnit jen důvody, které jsou taxativně vyjmenovány pod písmeny a) až g). V daném případě je napadeným rozhodnutím usnesení o zrušení konkursu, tedy usnesení vydané ve věci samé. Proto odvolání proti tomuto usnesení bylo možno odůvodnit jen některým z důvodů uvedených v citovaném ustanovení Odvolatelé O. a M. D. ve svém odvolání žádný srozumitelný odvolací důvod neuvedli. Protože odvolání o řádný odvolací důvod ve smyslu ustanovení nedoplnili ani přes výzvu soudu prvního stupně učiněnou podle ustanovení a , nemohl odvolací soud na základě tohoto odvolání napadené usnesení přezkoumat ( ). Neuvedení odvolacího důvodu je v přezkoumávané věci vadou odvolání, která brání dalšímu pokračování odvolacího řízení. Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení a 43 odst. 2 a odvolání věřitelů O. a M. D. odmítl. Naopak z obsahu podání odvolatele V. V. lze dovodit existenci odvolacího důvodu dle ustanovení Neodstraněná vada odvolání spočívající v neuvedení odvolacího návrhu není vadou bránící dalšímu pokračování odvolacího řízení, neboť odvolací soud není dle ustanovení odvolacím návrhem vázán. Odvolací soud proto k odvolání tohoto věřitele přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení a a 5 a aniž nařizoval jednání ( , věta druhá, zákona o konkursu a vyrovnání) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem uváděných důvodů. Jako správná přejímá odvolací soud zjištění soudu prvního stupně o rozvržení výtěžku zpeněžení podstaty usnesením ze dne 28. 7. 2005 a o předložení zprávy správce konkursní podstaty o splnění rozvrhového usnesení. Z obsahu spisu dále vyplývá, že zkrácené znění rozvrhového usnesení (neobsahující odůvodnění) bylo vyvěšeno na úřední desce soudu prvního stupně v době od 10. 8. do 12. 9. 2005 a v Obchodním věstníku bylo zveřejněno dne 10. 8. 2005. Podle ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání soud usnesením zruší konkurs, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání po splnění rozvrhového usnesení. Podle ustanovení , 2 téhož zákona po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce předloží správce soudu návrh na rozvrh a upravený seznam přihlášek, v němž uvede, kolik by mělo být pro každou pohledávku vyplaceno. Po přezkoumání věcné správnosti návrhu vydá soud rozvrhové usnesení. Rozvrhové usnesení doručí soud účastníkům s výjimkou konkursních věřitelů, jejichž nároky již byly uspokojeny, a správci a dále je vyvěsí v plném nebo zkráceném znění na úřední desku soudu; proti rozvrhovému usnesení lze podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy bylo vyvěšeno na úřední desce soudu. Pro závěr o opodstatněnosti odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně zrušil konkurs po splnění rozvrhového usnesení podle zákona o konkursu a vyrovnání, je rozhodné pouze to, zda pravomocné rozvrhové usnesení bylo splněno. Z uvedeného vyplývá, že mezi okruh způsobilých námitek vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo dosud splněno, patří především námitka, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci (viz závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 26. 1. 2006, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura pod č. 91/2006).Odvolací soud po vyhodnocení výše uvedených zjištění z obsahu spisu dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci bylo napadené usnesení vydáno předčasně, neboť rozvrhové usnesení dosud nebylo řádně doručeno a nenabylo tak právní moci.Soud prvního stupně zvolil pro doručení rozvrhového usnesení postup dle ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání. Podle tohoto ustanovení lze doručit písemnosti jejich vyvěšením na úřední desce soudu a současným zveřejněním v Obchodním věstníku; zveřejnění v Obchodním věstníku nemusí obsahovat odůvodnění. Za den doručení písemnosti se považuje den zveřejnění v Obchodním věstníku, nestanoví-li zákon jinak. Podle odvolacího soudu z ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání vyplývá, že jednou z podmínek řádného doručení písemnosti podle tohoto ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání účastníkům konkursního řízení je skutečnost, že doručovaná písemnost (v daném případě usnesení) byla v plném znění vyvěšena na úřední desce soudu. Možnost využití zkráceného znění usnesení (neobsahujícího odůvodnění) zákon připouští pouze pro souběžné zveřejnění usnesení v Obchodním věstníku. Z obsahu předloženého spisu se však podává, že rozvrhové usnesení ze dne 28. 7. 2005 bylo vyvěšeno na úřední desce soudu prvního stupně jen ve formě svého zkrácené znění. Odvolací soud proto uzavírá, že podmínky pro doručení rozvrhového usnesení způsobem upraveným v ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání tak splněny nebyly. Protože toto rozhodnutí nebylo doručeno, nemohlo nabýt právní moci ( , ).Z uvedeného vyplývá, že usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení bylo vydáno předčasně, na čemž nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že ze zprávy správce konkursní podstaty vyplývá, že již došlo ke splnění rozvrhu. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení , napadené usnesení zrušil a podle ustanovení téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.