Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 928/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 20. 6. 2002, č. j. -49, zamítl žalobu na zaplacení částky 41.375,- Kč s příslušenstvím, toto rozhodnutí bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2003, č. j. -60, zrušeno s tím, že bylo třeba doplnit dokazování pro posouzení otázky, zda žalobce je rizikovým pacientem. Rozsudkem ze dne 23. 6. 2005, č. j. -156, soud prvního stupně žalobu opět zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.  Rozhodl tak o nároku na náhradu škody na zdraví, která žalobci měla být způsobena nesprávným léčebným postupem žalované. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl dne 6. 2. 1998 úraz - prasknutí Achillovy šlachy, téhož dne byl u žalované hospitalizován, avšak na vlastní žádost se podrobil operaci až následujícího dne (7. 2. 1998) a po ní následné pooperační léčbě. V průběhu rekonvalescence onemocněl hlubokou žilní trombózou, která s vysokou pravděpodobností vznikla jako následek komplexu příčin v době od 9. 4. 1998 do 15. 4. 1998, přičemž toto onemocnění bylo podle zavedené praxe s využitím všech poznatků moderní medicíny léčeno, předtím jako možnost komplikace předvídáno a na vyšetřeních objektivně zvažováno, což soud zjistil ze žalobcem předloženého znaleckého posudku vypracovaného MUDr. J. Š. Ze znaleckých posudků vypracovaných znalci MUDr. L. B. a Doc. MUDr. J. P., CSc., soud zjistil, že veškeré léčebné postupy v případě léčby žalobce byly lege artis a k jeho onemocnění v souvislosti s těmito postupy nedošlo. Konstatoval, že shodně se závěry těchto posudků vyznívá rovněž obsah posudku vypracovaného MUDr. J. Š. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 420 odst. 1 a 2 obč. zák. a dospěl k závěru, že škoda na zdraví, která žalobci vznikla v souvislosti s hlubokou žilní trombózou, není v příčinné souvislosti s jednáním pracovníků žalované (léčebnými postupy).

K odvolání žalobce Krajský soudu v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 6. 2006, č. j. -196, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pooperační léčebný postup žalované po zákroku ze dne 7. 2. 1998 byl lege artis. Žalobce nebyl v době léčby rizikovým pacientem a trombóza byla u něj klinicky identifikována až v době od 9. 4. 1998, tedy od ukončení léčby do 15. 4. 1998. Konstatoval, že tvrzení žalobce o neúplné zdravotní dokumentaci je v rozporu s obsahem spisu a znalecký posudek vypracovaný Doc. MUDr. J. P., CSc., i s jeho doplněním je odborně erudovaný, formálně logicky správný, dostatečně objasňující danou problematiku, tedy přesvědčivý a nebylo tak důvodu k doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem, jak navrhoval žalobce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu podle a b)   Namítá, že závěry znaleckých posudků MUDr. L. B. a Doc. MUDr. J. P., CSc., jsou nepřesvědčivé, když posudek posledně jmenovaného znalce je rozporuplný, zavádějící a výslovně neobjektivní. Podle názoru dovolatele MUDr. P. má patrně jinou odbornost, než vyžaduje tento případ, proto v průběhu řízení navrhoval ustanovení znalce, který by okamžik vzniku hlubokého zánětu žil určil s maximální přesností. Tvrdí, že žalovaná nezachovala jeho zdravotnickou dokumentaci kompletní, následkem čehož nemohl znalec MUDr. J. P. odpovědět na otázky podle pokynů odvolacího soudu. Podrobně rekapituluje postup svojí léčby a zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů, zejména výsledky kontrol jeho zdravotního stavu během pooperační léčby. Dále tvrdí, že byl rizikovým pacientem z důvodu jeho věku, onemocnění lupenkou a následné zácpy. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání, neboť argumenty v něm obsažené jsou pouze subjektivními tvrzeními žalobce o jeho zdravotním stavu v dotčeném období.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterému sice předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, avšak soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku; přípustnost dovolání se proto posuzuje podle ustanovení

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit č. 31, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolací důvod se neposuzuje jen podle toho, jak jej účastník v dovolání označuje, ale především podle jeho obsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 469, svazek 5, ročník 2001). Ačkoliv dovolatel uvádí dovolací důvod podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), žádnou z jeho námitek nelze pod něj podřadit. Namítá-li žalobce, že byl odmítnut jeho návrh na vyžádání dalšího znaleckého posudku, nenamítá nesprávné právní posouzení věci [ ], nýbrž otázku zjištění skutkového stavu. Námitky dovolatele, pokud se týkají otázek skutkových, tedy hodnocení důkazů soudy obou stupňů, tak naplňují dovolací důvod podle , který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, svazek 16, ročník 2002).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a s ohledem na povahu uplatněného nároku, složitost jeho posouzení a majetkové poměry žalobce s tím, že zaplacení nákladů by bylo pro žalobce mnohem citelnějším zásahem do majetkové sféry, než ztráta, kterou žalovaná při aplikaci utrpí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 31. ledna 2008

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu