Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 179/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou domáhala původně zaplacení částky 60.098,20 Kč s 11 % úrokem z prodlení od 1. 12. 2000 do zaplacení s odůvodněním, že jde o škodu, kterou jí způsobila žalovaná nekvalitním provedením díla. Žalovaná na základě smlouvy č. 5627 ze dne 7. 10. 1996 prováděla pro J. Ž. a žalobkyni stavbu půdní vestavby v domě ve Z. Protože se vada díla, spočívající v chybně provedeném odpadním potrubí, projevila až 16. 8. 2000, tj. po uplynutí záruční doby (dílo bylo provedeno dne 28. 2. 1997), byla žalobkyně nucena ji odstranit na vlastní náklady. Takto vynaložená částka představuje proto škodu, kterou je žalovaná povinna jí zaplatit.

Okresní soud ve Z. (dále jen „soud prvního stupně“) poté, co usnesením ze dne 11. června 2002, č. j. -87 zastavil řízení o zaplacení částky 18.320,20 Kč s příslušenstvím, rozsudkem ze dne 2. června 2003, č. j. -171, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 31.333,50 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 12. 2000 do zaplacení, zamítl žalobu co do částky 10.444,50 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 12. 2000 do zaplacení a v rozsahu 1 % úroku z prodlení z částky 41.778,- Kč od 1. 12. 2000 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 3. října 2005, č. j. -204, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně zaplacení částky 10.444,50 Kč s příslušenstvím, ve vyhovujícím výroku co do částky 31.333,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z (dále jen „ “). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle dovolání podle odstavce l není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřesahujícím částku 50.000,- Kč bylo nutno v prvé řadě vyřešit otázku, zda v posuzovaném případě jde z hlediska procesního o obchodní věc. Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 15. prosince 1998, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/2000, vyjádřil názor, že za věci obchodní pro účely je nutno považovat nejen všechny věci vyjmenované v a 4 , ale i obchodní závazkové vztahy, jejichž definice je obsažena v a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

Smlouva o dílo č. 5627 (dále jen „smlouva“) byla uzavřena dne 7. 10. 1996 mezi objednateli J. Ž. a žalobkyní a zhotovitelkou – žalovanou, přičemž v jejím záhlaví se uvádí, že je uzavřena ve smyslu § 536 a násl. obchodního zákoníku. Předmětem díla byla půdní vestavba v domě č. p. 23 ve Znojmě za dohodnutou cenu 942.058,40 Kč. Na dílo žalovaná poskytla záruku po dobu 24 měsíců. V článku IX. bod 3 smlouvy si smluvní strany dohodly, že pokud nebylo v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní poměry z ní vyplývající a vznikající obchodním zákoníkem.

Podle ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení tato dohoda vyžaduje písemnou formu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, že obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. právě v . Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu ustanovení a 2 obch. zák., o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z ustanovení obch. zák. nebo o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle obch. zák. Je nepochybné, že účastnice řízení uzavřely smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku, v níž se dohodly, že právní poměry z ní vyplývající a vznikající se budou řídit obchodním zákoníkem; takto založený vztah je tudíž vztahem obchodním.

K závěru, že vztah z náhrady škody (vzniklý porušením smluvní povinnosti) je rovněž obchodním závazkovým vztahem, je nezbytný předchozí úsudek, že škoda, o jejíž náhradu se žádá, vznikla v souvislosti se vztahem, který svým pojetím odpovídá ustanovením § 261 odst. 1 až 3 obch. zák. a § 262 obch. zák. Je-li závazkový vztah založený mezi účastníky smlouvou o dílo vztahem obchodním, má obchodní povahu i závazkový vztah vzniklý z odpovědnosti za škodu, k níž došlo porušením smluvní povinnosti provést dílo řádně.

Podle žaloby byl předmětem řízení, jak byl vymezen tvrzeními žalobkyně o skutkových okolnostech týkajících se věci, požadavek na zaplacení škody. Tento žalobkyní tvrzený závazkový vztah účastníků je, vzhledem k okolnostem jeho vzniku a obchodněprávnímu vztahu vyplývajícímu ze smlouvy o dílo ze dne 7. 10. 1996, z procesního hlediska věcí obchodní.

Jelikož odvolací soud napadeným výrokem v dané obchodní věci rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti takovému výroku vyloučena [ ].

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání. Podle lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud  to zákon připouští; jestliže  tedy  možnost  podat  dovolání není v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu, zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty prvé, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které představuje odměna advokáta za jím sepsané vyjádření k dovolání [ , ve znění do 31. 8. 2006], stanovená podle bodu 5., , , , a , ve znění do 31. 8. 2006 (viz čl. II. ), částkou 2.300,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 v citovaném znění ve výši 75,- Kč (čl. II. ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 31. ledna  2008

JUDr. Václav Duda

předseda senátu