Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7B59137BEC8F21F0C1257A4E00698806.html
HTML · 10.45 KB
No categories available
29 Odo 659/2006
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. února 2005, č.j. 5 Cmo 358/2004-76, potvrdil rozsudek ze dne 30. března 2004, č.j. 50 Cm 51/2003-32, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. října 2003, č.j. 53 Sm 180/2003-7, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 376.420,- Kč s 6 % úrokem od 10. července 2003 do zaplacení, odměnu 1.254,73 Kč a náklady řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že byl postupem soudů nižších stupňů poškozen na svých právech a nebylo mu zajištěno právo na spravedlivý proces. Soud prvního stupně totiž - pokračuje dovolatel - rozhodl bez jeho účasti, i když „si mohl být vědom toho“, že žalovaný spoléhá na odročení jednání z důvodu žádosti žalobkyně a o tom, zda se jednání uskuteční nebo ne, byl vlastně žalobkyní uveden v omyl.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, „zda účastník, který je druhou stranou soudního sporu uveden v omyl ohledně uskutečnění termínu jednání, má právo na spravedlivý proces spočívající mimo jiné i v tom, že je mu dána možnost i na dalším jednání označit důkazy, zda je i vůči němu poučení dle § 119a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účinné a zda z těchto důvodů není řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a tím, že nebyly provedeny všechny důkazy, nedošlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci“.
Požaduje, aby Nejvyšší soud „rozhodl o zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně“.
Žalobkyně považuje postup soudů nižších stupňů za správný, popírá, že by žalovaného uvedla v omyl ohledně odročení jednání a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání žalovaného, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 61/2002, 32/2003 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 7.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v témže znění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. ledna 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu