Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 829/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S. p. K. V., s.r.o., zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti žalované L. p. z. s.r.o., zastoupené Mgr. L. J., advokátem, o zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2004 č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. října 2002 č. j. -45 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 52 500 Kč s 15% úrokem z prodlení od 2. 11. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem vydaným podle (dále jen „“), neboť dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalované bylo řádně doručeno předvolání k jednání na den 14. 10. 2002 a současně byla poučena o následcích zmeškání tohoto jednání. Žalovaná se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila a žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, že mezi účastníky byla uzavřena mandátní smlouva podle obchodního zákoníku a žalovaná nesplnila svoji povinnost zaplatit služby, které jí žalobkyně poskytla.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2004 č. j. -79 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně podle žádného pochybení. Odvolací soud nepřijal tvrzení žalované, že byla telefonicky vyrozuměna soudem prvního stupně  v den jednání nařízeného na 9.00 hodin, že se jednání nekoná. O takovém postupu soudu nebyl učiněn písemný záznam do spisu a také s ohledem na vzdálenost sídla žalované  od sídla soudu prvního stupně (cca 90 km) lze předpokládat, že žalovaná by musela ze svého sídla vyjet s určitým předstihem, nejpozději v 7.30 hodin, kdy u soudu prvního stupně ještě nezačala pracovní doba.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , a za otázku zásadního právního významu označila otázku porušení rovnosti účastníků řízení zaručenou podle , článku 96 odst. 1y ČR a článku 37 odst. 3d. Uvedla, že se k předmětnému jednání nařízenému na den 14. 10. 2002 nedostavila výlučně z toho důvodu, že před jednáním obdržela informaci o tom, že jednání se v tento den nekoná a v dobré víře vycházela z presumpce pravdivosti této informace. Současně připustila, že důkazní břemeno o poskytnutí předmětné telefonické informace jde k její tíži. Žalovaná dále poukázala na jiné případy, kdy byla soudem telefonicky vyrozuměna o odložení jednání v jiných věcech, a také na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, v nichž byla deklarována rovnost účastníků řízení. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na , podle kterého lze namítat, že řízení je postiženo vadou řízení, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalované není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle odst.  písm. c) Tato přípustnost je dána tehdy, pokud dovolání není  přípustné podle písmene b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.      Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud tedy není při zkoumání přípustnosti dovolání podle oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle , a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.

V dané věci  se však o uvedený případ nejedná. Podstatou problému je jiná než právní otázka, a sice otázka skutkového stavu věci, ze kterého vycházel odvolací soud, a skutkového stavu, který tvrdí dovolatelka. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dovolatelka zmeškala první jednání, které se ve věci konalo, bez důvodné a včasné omluvy.

Dovolatelka sama uznává, že k pochybení na straně soudu nedošlo a že skutečnost, že obdržela telefonickou zprávu o odročení jednání, prokázat nemůže. Dovolatelka tvrdí, že soud porušil rovnost účastníků tím, že postupoval podle ustanovení , neboť podle jejího názoru by měl soud vždy žalovanému poskytnout opakovanou možnost, aby se k jednání dostavil. Tím však dovolatelka nenastoluje žádnou otázku zásadního právního významu, pouze se domnívá, že pokud tak soud nepostupoval (i když takový postup zákon nepředepisuje) zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Námitka dovolatelky však ve skutečnosti polemizuje se zněním zákona.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá  z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , a , když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne    31. ledna 2008

JUDr. Zdeněk  D e s

předseda senátu

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně S. p. K. V., s.r.o., zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti žalované L. p. z. s.r.o., zastoupené Mgr. L. J., advokátem o zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2004 č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. října 2002 č. j. -45 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 52 500 Kč s 15% úrokem z prodlení od 2. 11. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem vydaným podle (dále jen „“), neboť dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Žalované bylo řádně doručeno předvolání k jednání na den 14. 10. 2002 a současně byla poučena o následcích zmeškání tohoto jednání. Žalovaná se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila a žalobkyně při jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, že mezi účastníky byla uzavřena mandátní smlouva podle obchodního zákoníku a žalovaná nesplnila svoji povinnost zaplatit služby, které jí žalobkyně poskytla.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2004 č. j. -79 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal v postupu soudu prvního stupně podle žádného pochybení. Odvolací soud nepřijal tvrzení žalované, že byla telefonicky vyrozuměna soudem prvního stupně  v den jednání nařízeného na 9.00 hodin, že se jednání nekoná. O takovém postupu soudu nebyl učiněn písemný záznam do spisu a také s ohledem na vzdálenost sídla žalované  od sídla soudu prvního stupně (cca 90 km) lze předpokládat, že žalovaná by musela ze svého sídla vyjet s určitým předstihem, nejpozději v 7.30 hodin, kdy u soudu prvního stupně ještě nezačala pracovní doba.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , a za otázku zásadního právního významu označila otázku porušení rovnosti účastníků řízení zaručenou podle , článku 96 odst. 1y ČR a článku 37 odst. 3d. Uvedla, že se k předmětnému jednání nařízenému na den 14. 10. 2002 nedostavila výlučně z toho důvodu, že před jednáním obdržela informaci o tom, že jednání se v tento den nekoná a v dobré víře vycházela z presumpce pravdivosti této informace. Současně připustila, že důkazní břemeno o poskytnutí předmětné telefonické informace jde k její tíži. Žalovaná dále poukázala na jiné případy, kdy byla soudem telefonicky vyrozuměna o odložení jednání v jiných věcech, a také na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, v nichž byla deklarována rovnost účastníků řízení. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na , podle kterého lze namítat, že řízení je postiženo vadou řízení, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalované není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle odst.  písm. c) Tato přípustnost je dána tehdy, pokud dovolání není  přípustné podle písmene b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.      Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud tedy není při zkoumání přípustnosti dovolání podle oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle , a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.

V dané věci  se však o uvedený případ nejedná. Podstatou problému je jiná než právní otázka, a sice otázka skutkového stavu věci, ze kterého vycházel odvolací soud, a skutkového stavu, který tvrdí dovolatelka. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dovolatelka zmeškala první jednání, které se ve věci konalo, bez důvodné a včasné omluvy.

Dovolatelka sama uznává, že k pochybení na straně soudu nedošlo a že skutečnost, že obdržela telefonickou zprávu o odročení jednání, prokázat nemůže. Dovolatelka tvrdí, že soud porušil rovnost účastníků tím, že postupoval podle ustanovení , neboť podle jejího názoru by měl soud vždy žalovanému poskytnout opakovanou možnost, aby se k jednání dostavil. Tím však dovolatelka nenastoluje žádnou otázku zásadního právního významu, pouze se domnívá, že pokud tak soud nepostupoval (i když takový postup zákon nepředepisuje) zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Námitka dovolatelky však ve skutečnosti polemizuje se zněním zákona.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá  z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , a , když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne    31. ledna 2008

JUDr. Zdeněk  D e s

předseda senátu