Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3393/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) P. S. CH., spol. s r. o., b) J. H., c) F. T., všichni zastoupeni advokátem, proti žalovaným 1) P. N., s.r.o., 2) m. D., oba žalovaní zastoupeni advokátkou, 3) České republice – Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2006, č. j. -106, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 24.11.2005, č.j. -79, bylo rozhodnuto tak, že se zamítá žaloba na určení, že vlastníkem pozemků parc. č. 2487/8 a 2505/33 v k.ú. D., jak jsou podrobně identifikovány ve výroku I. rozsudku, je Česká republika. Soud prvního stupně zavázal solidárně žalobce k náhradě nákladů řízení, vzniklých prvnímu a druhému žalovanému.

Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku. Uložil žalobcům opět společně a nerozdílně povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši 7.318,50 Kč a druhému žalovanému náklady ve stejné výši; ve vztahu mezi žalobci a třetím žalovaným neměl žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po právní stránce přisvědčil soudu prvního stupně, že na straně žalobců absentoval naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby ( ). Odvolací soud navíc konstatoval, že ani v případě, že by pozemky vlastnil jiný subjekt než město D., by takový zájem nebyl dán. Pouhé postavení nájemce v této situaci nestačí k založení jeho aktivní věcné legitimace. Žalobci nesprávně tvrdili, že vlastníkem předmětných pozemků má být třetí žalovaný, tedy Česká republika.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání. Namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že navíc má po právní stránce zásadní význam. K tomuto zásadnímu významu nastolili dvě právní otázky. Podle první není přípustné, aby subjekt, který není pravým vlastníkem pozemku, z něj vykazoval někoho, kdo jej užívá k obecně prospěšnému účelu. Podle druhé pak chtějí mít vlastníci staveb situovaných hluboko v pozemku vyjasněnu otázku, s kým mají jednat o možnostech přístupu ke svým stavbám. Dovolatelé dále zdůraznili, že předmětné pozemky byly v nájmu od druhého žalovaného a později z nich dostal výpověď první žalobce jako jejich nájemce. První ani druhý žalovaný však nejsou podle nich vlastníky pozemků a navíc „uvnitř“ pozemků stojí stavby ve vlastnictví druhého a třetího žalobce - na parcelách č. 1496 a 1497. Za takového stavu, budou-li stavby obklopeny pozemky, k jejichž užívání bude na straně žalující chybět jakýkoli právní důvod, vznikne nežádoucí ohrožení žalobců (zejména jejich obchodní činnosti). Dovolatelé vědí, že zákon zná věcné břemeno cesty ke stavbě, ale domnívají se, že první dva žalovaní vyvinou veškeré úsilí, aby užívání staveb znemožnili. V této své situaci žalobci spatřují oprávněný důvod aktivní věcné legitimace. Žalobci žádali, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili všichni tři žalovaní. Ti dovodili, že na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl či zamítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupení advokátem, podali dovolání včas ( , ). V dovolání se tvrdí zásadní právní význam napadeného rozsudku podle a návazný dovolací důvod (nesprávné právní posouzení věci) byl uplatněn podle

Dovolání není přípustné.

Podle je možné podat určovací žalobu v případě, že na ní má žalobce naléhavý právní zájem; tato žaloba směřuje k určení, zda právo nebo právní vztah je či není. Podle konstantního výkladu tohoto ustanovení může být určovací žaloby užito mj. tehdy, stalo-li by se právní postavení žalobce nejistým nebo je-li jeho právo ohroženo.

Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí NS ve svazku ), dovodil, že naléhavý právní zájem na určení vlastníka bytového domu může mít též nájemce bytu v domě, zejména v souvislosti s předpokládaným prodejem bytových jednotek. Od naléhavého právního zájmu nelze v takovém případě oddělit zájem finanční.

Při interpretaci za použití citovaného judikátu lze připustit, že též žalobci, ať již první z nich jako dřívější nájemce předmětných pozemků, nebo další dva jako vlastníci staveb „uvnitř“ těchto pozemků, by mohli naléhavý právní zájem tvrdit. V posuzované věci však zjištěné skutečnosti tento zájem vylučují. Česká republika ve věci vlastnictví pozemků  nehraje žádnou roli a odkaz žalobců na správní řízení, které by snad mělo vlastnictví města D. zpochybnit, není určitý. Je nutné vycházet z toho, že vlastníkem pozemků byl druhý žalovaný, tedy město D. Pozemky byly sice smlouvou ze dne 1.7.2000 pronajaty prvnímu žalobci, v současnosti je však právní stav takový, že pravomocným rozsudkem  Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. byla prvnímu žalobci uložena povinnost pozemky vyklidit. První žalovaný se navíc stal na základě smlouvy ze dne 17.3.2004 vlastníkem oddělené části předmětných pozemků, přičemž převedené pozemky jsou nyní označeny jako parcely č. 2505/159, 160.

Všichni tři dovolatelé tedy vycházejí z nesprávných a právem nepodložených závěrů o vlastnických a nájemních vztazích k pozemkům. Je zajisté zřejmé, že žalobcům mohou v budoucnu vzniknout obtíže v souvislosti s podnikáním ve zmíněných budovách. Jak ovšem i oni sami uvádějí, k vyřešení těchto obtíží může posloužit žaloba na zřízení věcného břemene – nikoli tedy právně nepodložená žaloba určovací.

Odvolací soud posoudil pro věc určující hmotněprávní i procesní otázky správně a právní posouzení věci také - vzhledem ke zcela specifickým okolnostem skutkové povahy – nevykazuje jakýkoli judikatorní přesah ve smyslu Zásadní právní význam napadeného rozsudku není podle dán.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobců odmítl.

V případě odmítnutí dovolání vzniká protistraně podle a právo na náhradu nákladů řízení. Dovolací soud je však toho názoru, že požadavek žalobců je natolik nedůvodný, že vyjádření protistran není procesním úkonem nezbytným ve smyslu k účelnému bránění práva. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. ledna 2008

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu