Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5118/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce S., a. s. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. E. K., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 85.873,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 25. 6. 2003, č. j. -97, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 25. 6. 2003, č. j. -97, ve výrocích I., III., IV., jakož i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 2. 2002, č. j. -77, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jak je výše identifikován, byl zčásti potvrzen a zčásti změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 2. 2002, č. j. -77. Výrokem I. rozsudku odvolacího soudu došlo k potvrzení toho výroku prvostupňového rozsudku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 85.873,- Kč s příslušenstvím. Výrokem II. rozsudku odvolacího soudu byl napadený rozsudek změněn potud, že byla zamítnuta žaloba na zaplacení 3 % úroku z prodlení z dlužné částky za dobu od 1. 2. do 31. 3.1994. Zbylými výroky byl žalovaný zavázán nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 29.231,- Kč.

Odvolací soud přisvědčil právnímu závěru nižší instance, že smlouva o nájmu nebytových prostor nebyla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 10. 10. 1993 uzavřena platně. Absentoval totiž předchozí souhlas obecního úřadu podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Odvolací soud též sdílel právní názor první instance, že za právního stavu, při němž byl nárok žalobce opřen o ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení, se stalo rozhodným posouzení obsahu  protokolu o (zpětném) předání nebytových prostor ze dne 31. 1. 1994. Obsah tohoto protokolu byl kvalifikován jako uznání dluhu žalovaným podle o. z.; došlo k uznání všech složek dlužné částky, kterými bylo 51.667,- Kč jako dlužné nájemné, 30.628,- Kč za elektrickou energii a 3.578,- Kč za spotřebované světlo. Žaloval-li proto žalobce dne 12. 11. 1997, bylo nutné posuzovat včasnost uplatnění nároku nikoli podle obecné tříleté promlčecí doby (splatnost částek byla dohodnuta k 31. 3. 1994), ale podle promlčecí doby v délce deseti let podle o. z., platící při uznání dluhu. Žaloba byla proto podána včas i důvodně a námitka promlčení, vznesená žalovaným, důvodná nebyla.

Proti nepříznivým výrokům I. a nákladovým III., IV. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že nelze uznat neexistující závazek, což je otázkou zásadního právního významu. Uznání dluhu nemůže být projeveno formou protokolu o předání nebytových prostor. Žalovaný ostatně ani nevěděl, že v té době by měl zaplatit nikoli z titulu nájmu, ale bezdůvodného obohacení. V protokolu je také chyba ohledně částky 3.678,- Kč, kterou má podle textu zaplatit nikoli nájemce, ale pronajímatel. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo za žalovaného podáno advokátem včas (, ). Přípustnost dovolání mohla být založena jen zásadním právním významem napadeného rozsudku, resp. jeho části, přičemž musely být splněny podmínky podle , odst. 3 V případě přípustnosti dovolání mohlo dojít k přezkumu dovolacího důvodu podle , spočívajícího v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání je přípustné i důvodné.

Jak již vystihly nižší instance, stal se pro výsledek sporu rozhodným obsah protokolu o předání nebytových prostor, pořízeného stranami dne 31. 1. 1994. V právním posouzení tohoto právního úkonu se však dovolací soud od nižších instancí výrazně liší. Toto právní posouzení lze shrnout následovně:

1) Dovolateli nelze přisvědčit potud, domnívá-li se, že by formou protokolu o předání předmětu nájmu nemohlo dojít k uznání dluhu. Taková eventualita je nepochybně možná – závisí na obsahu právního úkonu (§ 35 odst. 1, 2 o. z.).

2) Je zřejmé, že při neplatnosti nájemní smlouvy (nesplnění podmínky podle ) vznikla (přesto) na straně nájemce, tedy žalovaného, povinnost zaplatit za dosavadní užívání prostor (ve výši adekvátní nájemnému) a za spotřebu elektrické energie; právní titul tohoto plnění byl dán na základě ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení ( a násl. o. z.).

3) Z textu protokolu je možné dovodit výši dluhu a lhůtu k jeho zaplacení (do 31. 3. 1994); nikoli již výslovně relevantní právní důvod dluhu, neboť protokol vychází z mylného předpokladu platnosti nájemní smlouvy (odkazuje na ni).

4) Především je však nutné zdůraznit, že uznání dluhu, upravené v § 558 o. z., je zajišťovacím právním institutem, s kterým jsou svázány další právní důsledky (zde zejména delší, a to desetiletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku). Forma uznání dluhu je obligatorně písemná, uznání musí být tedy zcela jasně vyjádřeno v textu právního úkonu a nelze prakticky očekávat, že by mohlo být provedeno konkludentně ve smyslu § 35 odst. 1 věty za středníkem o. z.

5) Znění protokolu ze dne 31. 1. 1994 však postrádá jakékoli vyjádření toho, že by snad nájemce – žalovaný uznal svůj dluh; lze dovodit, že textem protokolu byl založen závazek žalovaného plnit, resp. zaplatit žalobci /plnění z dohody, nyní s právním podkladem viz 2) výše/ částku ve výši tam vyčíslené, nikoli však na základě uznání dluhu.

6) Uplatnění nároku žalobcem je tedy – vzhledem ke vznesené námitce promlčení - co do včasnosti nezbytné posuzovat podle obecného ustanovení § 101 o. z. (tříletá promlčecí doba), nikoli podle již zmíněného a nižšími instancemi ve věci aplikovaného § 110 odst. 1 o. z.

Došlo proto k nesprávnému posouzení pro věc určující hmotněprávní otázky, resp. k nesprávnému právnímu posouzení věci. Tím je naplněna jak přípustnost dovolání (, odst. 3 in fine ), tak i jeho důvodnost ( ).

Poněvadž se shodného pochybení při právním posouzení věci dopustily oba nižší soudy, Nejvyšší soud zrušil – v rozsahu patrném z výroku tohoto rozsudku – obě jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem, odst. 3 ).

V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. ledna 2008

JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc.

předseda senátu