Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4614/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Praze z 24. 4. 2007, č. j. -89, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Okresní soud Praha – východ jako soud prvního stupně dospěl v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, č. j. -64, k závěru, že žalobkyně uplatnila právo na náhradní pozemek ve smyslu (dále jen „“) a že je oprávněnou osobou, neboť právnímu předchůdci žalobkyně byl odňat určitý pozemek (dále jen „předmětný pozemek“) za splnění podmínek tísně i nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu zákona o půdě („Oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku […] k) kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek …“).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 24. 4. 2007, č. j. -89, potvrdil (až na výrok o nákladech řízení) rozsudek Okresního soudu Praha – východ z 27. 9. 2006, č. j. –64, který ve smyslu části páté nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu učiněné na základě zákona o půdě určením, že žalobkyně je vlastníkem určitého pozemku (dále jen „předmětný pozemek“). Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalobkyni jako právní nástupkyni původně oprávněné osoby svědčí restituční titul podle zákona o půdě, neboť podmínka tísně byla naplněna hrozbou přeřazení na jiné pracovní místo a podmínka nápadně nevýhodných podmínek tím, že kupní cena byla podstatně nižší než podle znaleckého posudku odpovídalo právním předpisům. Znalec podle názoru odvolacího soudu také správně posoudil cenu předmětného pozemku podle tzv. „stopcen“ ve smyslu vládního nařízení č. 175/1939 Sb., byť citoval i vyhlášku č. 228/1951 Ú. l. Dále však odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neuplatnila právo na vydání náhradního pozemku ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o půdě („V případě, že podle zvláštních předpisů došlo […] k omezení užívání pozemku […], je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu. Pokud oprávněná osoba požádá o převod jiného pozemku, postupuje se podle § 11a.“), neboť spis neobsahuje podání žalobkyně, kterým by se domáhala namísto vydání původních pozemků poskytnutí náhrady. Naopak odvolací soud z obsahu všech podání dovodil, že žalobkyně vždy preferovala vydání předmětného pozemku, a žádala-li o náhradní pozemek, jak se podává z její výpovědi jako účastnice řízení, pak pouze v rámci informativní schůzky s pracovnicí pozemkového úřadu.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník č. 1, a to z důvodů podle (vada řízení) i b/ (nesprávné právní posouzení) Konkrétně namítal:

I. porušení postupem, kdy odvolací soud, aniž by výslech žalobkyně před soudem prvního stupně zopakoval, dospěl k závěru, že žalobkyně právo na převod náhradního pozemku ve smyslu zákona o půdě neuplatnila (čímž by bylo vyloučeno její právo domáhat se náhradního pozemku);

II. nesprávnost závěru odvolacího soudu o tom, že žádost žalobkyně o převod náhradního pozemku není relevantní, nebyla-li podána písemně, neboť, jak uvedl dovolatel, zákon pro takovou žádost žádnou formu nepředepisuje; a

III. nesprávnost znaleckého určení ceny předmětného pozemku k r. 1960, které spočívalo na nesprávném právním závěru o aplikovatelnosti vyhlášky č. 228/1951 Ú. l., ačkoli zmocnění k vydání této vyhlášky v rámci zákona č. 280/1949 Sb. pozbylo účinnosti před převodem vlastnického práva právního předchůdce žalobkyně na stát.

Závěrem se dovolatel domáhal jednak vyjádření dovolacího soudu k otázce nákladů řízení (pro případ vydání zrušujícího rozsudku) a dále k odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku,

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

C. Přípustnost a důvodnost dovolání

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta a splňující formální obsahové znaky předepsané

I. Dovolací soud má za to, že první dovolací námitka zakládá přípustnost, jakož i důvodnost dovolání. Přestože vady řízení ve smyslu , nemohly podle dřívější judikatury NS založit přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení NS z 31. 10. 2005, sp. zn. ), nelze nově přehlížet nálezy ÚS z 11. 9. 2007, sp. zn. , a  z 10. 5. 2005, sp. zn. , Sb. n. a u., sv. 37, č. 100, zdůrazňující povinnost dovolacího soudu respektovat y a vyložit a odst. 3 tak, aby byla poskytnuta náležitá ochrana základním právům. Řečeno jinak, vady řízení jako dovolací důvod podle lze uplatnit i v případě přípustnosti dovolání podle , jak je tomu v dané věci. Konkrétně dovolací soud uvádí, že vadu řízení ve smyslu představuje postup odvolacího soudu, kterým se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně „uplatnila nárok na vydání [náhradního] pozemku“ (strana 4 dole rozsudku Okresního soudu Praha – východ z 27. 9. 2006, č. j. -64), a naopak dospěl závěru, že žalobkyně neuplatnila nárok na vydání náhradního pozemku, a to aniž zopakoval důkazy, o které své skutkové zjištění opřel (srov. věta za středníkem ), případně provedl důkazy další ( ). Za této situace a s přihlédnutím k protokolu o výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení (č. l. 39), který je přinejmenším sporný („Ano, pozemek leží uprostřed oblasti zasažené dobývací činností, požádala jsem o náhradní pozemek vzhledem k tomu, o vydání náhradního pozemku, jednala jsem potom s doktorkou Ch. z pozemkového úřadu“ – zvýrazněno dodatečně), dospěl dovolací soud k závěru, že odlišné skutkové zjištění odvolacího soudu představuje zásah do práva na spravedlivý proces ve smyslu y. Uvedené porušení v rovině základních práv a svobod pak má za důsledek, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam ( o. s .ř) a dovolání je přípustné ( ). Důvodnost dovolání je dána již konstatovaným porušením a 4

II. Dovolací soud se naproti tomu neztotožnil s dovolací námitkou o tom, že odvolací soud zaujal právní názor o povinné písemné formě žádosti o vydání náhradního pozemku, neboť jakkoli odvolací soud vyloučil, že by žalobkyně požádala o vydání náhradního pozemku ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o půdě, učinil tak nikoli pro nedostatek písemné formy, nýbrž proto, že hodnotil výpověď žalobkyně v části týkající se uplatnění práva na náhradní pozemek (srov. shora) jako „pouze o informativní schůzku s pracovnicí pozemkového úřadu“ (č. l. 93), tedy pro nedostatečnou kvalitu žádosti (sdělení) žalobkyně.

III. Konečně se dovolací soud zabýval třetí dovolací námitkou brojící proti právnímu závěru, na kterém byl založen znalecký posudek, totiž že znalec cenu předmětného pozemku k 9. 3. 1960 (datum prodeje předmětného pozemku) vyčíslil i s ohledem na vyhlášku č. 228/1951 Ú. l., ačkoli zákon č. 280/1949 Sb. zmocňující k vydání uvedené vyhlášky, byl zrušen již k 1. 1. 1959. Dovolací soud se s uvedenou dovolací námitkou neztotožnil, neboť přestože bylo zmocnění v § 26 zákona č. 280/1949 Sb. zrušeno již k 1. 1. 1959 prostřednictvím , nelze přehlížet ani druhý odstavec posledně citovaného ustanovení: „Do vydání prováděcích předpisů podle § 31 lze postupovat podle dosavadních prováděcích předpisů, pokud neodporují tomuto zákonu.“ Předmětná vyhláška č. 228/1951 Ú. l. (dosavadní prováděcí předpis) neodporovala, a proto se i nadále postupovalo v souladu s ní, a to až do vydání (prováděcího předpisu ve smyslu Sb). Nelze tedy než dospět k závěru, že vyhláška č 228/1951 Ú. l. byla použitelná pro celý rok 1960.

Z důvodu shora uvedeného nezbylo dovolacímu soudu než rozsudek odvolacího soudu zrušit ( věta za středníkem ) a věc mu vrátit k dalšímu řízení ( ).

Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (, první věta za středníkem a 226 ).

V dalším řízení bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. ledna 2008

JUDr. Iva  B r o ž o v á , v. r.

předsedkyně senátu