Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 340/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 250 Kč spolu

se zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 1 250 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 893,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 250 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 1 250 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 893,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 6 250 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15. 1. 2019 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr do 15. 4. 2019, a to společně s poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 250 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI A BRKI a údajů o příjmu poskytnutých přímo žalovanou. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z dlužné částky od 16. 4. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru

o skutkovém stavu věci:

5. Smlouvu o úvěru ze dne 15. 1. 2019, neobsahující žádný podpis žalované, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala v případě uzavření smlouvy poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se pro případ uzavření smlouvy zavázala poskytnutý úvěr splatit do 15. 3. 2019 dvěma splátkami po 2 500 Kč splatnými ke dni 15. 2. 2019 a ke dni 15. 3. 2019 (viz Nepodepsaná Smlouva o úvěru ze dne 15. 1. 2019, Formulář pro standardní informace

o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem CreditAir (pod záštitou společnosti právnická osoba). Dodatkem z neuvedeného data se v případě poskytnutí úvěru strany dohodli na prodloužení termínu splatnosti jednotlivých splátek vždy o 30 dnů, za což by se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 1 250 Kč (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru – dodatek). Žalované byla dne 15. 1. 2019 zaslána platba ve výši 5 000 Kč na bankovní účet bankovní účet, který je ve vlastnictví žalované (viz Potvrzení o platbě ze dne 15. 1. 2019, sdělení právnická osoba ze dne 18. 1. 2022). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021 včetně podacího lístku ze dne 16. 5 2021).

6. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

8. Podle , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v  nebo .

9. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

10. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

11. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

12. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

13. Ve smyslu ustanovení je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. , podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný pouze co do výše 5 000 Kč, neboť žalobkyně žádným z předložených důkazů neprokázala, že by za žalovanou měla pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 15. 1. 2019, když žádným z důkazů nebylo prokázáno (ani poté co soud žalobkyni písemně vyzval – viz usnesení podepsaného soudu ze dne 11. 1. 2022, č.j.  - 10), že by mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k řádnému uzavření smlouvy o úvěru, když tato neobsahuje žádný podpis (byť i elektronický) žalované. Ostatně, i kdyby k uzavření úvěrové smlouvy došlo, tak tato by ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla neplatná, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu ze dne

11. 1. 2022, č.j.  – 10 žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že původní věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalované, a tedy zda posuzoval, zda má žalovaná dostatek finančních prostředků na řádné splátky. Byť žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI A BRKI a údajů o příjmu poskytnutých přímo žalovanou, nepředložila k těmto tvrzením žádný důkaz. Z tohoto důvodu by úvěrová smlouva i v případě jejího uzavření byla neplatná dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením

25. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že původní věřitel vyplatil žalované částku 5 000 Kč, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle 2991 odst. 1 Pokud jde o nárokovaný poplatek za prodloužení splatnosti úvěru, pak vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva řádně uzavřena nebyla, ostatně i kdyby k jejímu uzavření došlo, tak by tato byla neplatná, nevznikl na ně původnímu věřiteli nárok. Pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobkyni ve smyslu Vzhledem k tomu, že je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dluh ve výši

5 000 Kč ani přes upomínky nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná, včetně zákonných úroků z prodlení, které soud přiznal z dlužné jistiny podle , ve spojení s ust. za dobu od

16. 4. 2019 do zaplacení. Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku). Lhůtu k plnění soud určil v délce trvání 3 dnů podle

26. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 893,40 Kč, přičemž tato částka představuje 60,00 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).