Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
DB0FA6FF6DEC244BC1257A4E0065C8F6.html
HTML · 10.55 KB
No categories available
25 Cdo 5317/2007
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 6. 2007, č. j. 14 C 94/2007 -19, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 2.066 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení 8.454,-Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2007, č. j. 17 Co 343/2007 -23, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce „opravný prostředek“, v němž nesouhlasil s tím, že mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8.454,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že podání, jež lze dle obsahu posoudit jako dovolání (tj. mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v tomto ustanovení.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost podle ustanovení § 237 o.s.ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé, a není založena ani ustanoveními § 238 , § 238a a § 239 o.s.ř. , v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
Jelikož dovolání proti usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky přípustné není, dovolací soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Jestliže dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, nebylo třeba odstraňovat nedostatek zastoupení dovolatele advokátem a nebyl dán ani důvod k zastavení řízení o tomto opravném prostředku (§ 241b odst. 2 o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Robert Waltr , v. r.
předseda senátu