Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 366/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 295 952,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 219 789,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29.8.2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení 76 162,43 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 484,34 Kč od 1.3.2017 do 17.8.2019, kapitalizovaným úrokem ve výši 52 453,72 Kč od 18.8.2019 do 10.8.2020, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 295 952,28 Kč od 11.8.2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 295 952,28 Kč od 11.8.2020 do 28.8.2020 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 162,43 Kč od 11.8.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 042,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 219 789,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29.8.2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení 76 162,43 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 484,34 Kč od 1.3.2017 do 17.8.2019, kapitalizovaným úrokem ve výši 52 453,72 Kč od 18.8.2019 do 10.8.2020, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 295 952,28 Kč od 11.8.2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 295 952,28 Kč od 11.8.2020 do 28.8.2020 a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 162,43 Kč od 11.8.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 042,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 21. 10. 2020 postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, ve znění jejího doplnění, se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 295 952,28 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 1. 3. 2017 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. číslo, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 389 000 Kč prostřednictvím internetového bankovnictví na její běžný účet mKonto č. bankovní účet. Žalobkyně dále uvedla, že téhož dne žalovaná převedla celou částku na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet formou 84 měsíčních splátek po 6 437,78 Kč včetně úrokové sazby ve výši 9,90% ročně vždy k 17. dni v měsíci a dále se poplatky dle smlouvy a sazebníku. Schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále prostřednictvím účtu žalované, z dostupných databází ISIR, SOLUS, CRKI, BRKI, to vše s negativním výsledkem. Se zřetelem na to, že žalovaná byla rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů a při kreditním příjmu žalované ve výši 18 192 Kč tak žalobkyně nabyla dojmu, že bonita žalované je dostačující. Jelikož však žalovaná opakovaně porušila smlouvu a dostala se do prodlení s hrazením splátek, kdy neuhradila splátky za měsíce červen, červenec a srpen 2019, využila žalobkyně svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 17.8.2019 odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným. V průběhu smluvního vztahu žalovaná na dluh uhradila částku 169 210,15 Kč. Žalovaná již dále ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky a žalobkyně tak vedle dlužné jistiny úvěru ve výši 295 802,28 Kč, a dlužného poplatku ve výši 150 Kč za odeslání výzvy k úhradě a odstoupení od smlouvy, požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 484,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 52 453,72 Kč, úrok ve výši 9,9% ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 11. 8. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ č. číslo ze dne 1. 3. 2017, Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank a Historie úvěru číslo bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou dne 1. 3. 2017 uzavřela Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 389 000 Kč, a to bezhotovostně na její účet mKONTO č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr nejpozději do 17. 3. 2024, a to v 84 měsíčních splátkách po 6 437,78 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, včetně smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně. Celkovou částku, kterou se žalovaná zavázala včetně úroků a jednorázového poplatku uhradit činila 542 523,08 Kč.

6. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím již vedeného elektronického bankovnictví žalované, zřízeného dne 17. 2. 2017, kdy akceptace žádosti žalované o úvěr byla potvrzena SMS zprávou na telefon žalované (viz Žádost o zřízení účtu č. číslo a Žádost o zřízené firemního účtu č. číslo ze dne 14.12. 2017, Smlouva o vedení účtu a Smlouva o vedení firemního účtu ze dne 17. 2. 2017, doručenka akceptační SMS, výpis ze živnostenského rejstříku žalované, formulář pro vertifikaci osobních údajů. Žalovaná sjednané splátky ani poplatky za vedení úvěru a pojistné nehradila řádně a včas, přičemž celkem na úvěr uhradila 169 210,15 Kč (viz Historie úvěru číslo).

7. Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a Sazebník poplatků žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy, pak stanoví pro případ prodlení žalované s více než dvou měsíčních splátek úvěru nebo jedné měsíční splátky úvěru déle než tři měsíce odstoupit od smlouvy a požadovat z nezaplacené částky úroky z prodlení a poplatky.

8. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus - předschválená nabídka ze dne 27.2.2017 a z výpisu z evidence žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů a pracovala jako administrativní pracovnice u právnická osoba, obec s průměrným měsíčním příjmem 18 192 Kč. Měsíční výdaje ani majetkové poměry žalované v žádosti uvedeny nebyly.

9. Ze žalobkyní předloženého výpisu z bankovního registru Czech Banking Credit Bureau ke dni 27. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaná měla jeden revolvingový úvěr, dvě zamítnuté žádosti v posledních třech měsících, hradila splátku ve výši 9 893 Kč a celkový limit kreditních a revolvingových úvěrů ve výši 10 000 Kč.

10. Z transakční historie účtu žalované, harmonogramu splátek a historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 1. 3. 2017 čerpala úvěr ve výši 389 000 Kč, který téhož dne převedla na účet č. bankovní účet s textem„ převod prostředků – konsolidace“. V průběhu smluvního vztahu byly žalované účtovány poplatky (za kartu, upomínky), úroky a úroky z prodlení. Žalovaná převáděla finanční prostředky z účtu mBank a účtu bankovní účet, prováděla výběry z bankomatu a platila kartou u obchodníků. Žalovaná na dluh uhradila pouze 26 splátek, poslední řádná splátka byla uhrazena dne 17.5.2019. V měsíci červnu 2019 žalovaná uhradila pouze částku 78,17 Kč, která byla započtena na úroky. Dlužná částka k 17.5.2019 činila 295 802,28 Kč.

11. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 17. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 12 992,43 Kč a poplatku ve výši 150 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy a zároveň žalované oznámila, že v důsledku prodlení s úhradou více než dvou splátek odstupuje od smlouvy. Dále uvedla, že v případě, že žalovaná nezaplatí do té doby dlužnou částku, požaduje po ní vrácení celé částky včetně příslušenství. Uložení zásilky na poště dne 20.8.2019 žalobkyně doložila kopií dodejky s tím, že tato zásilka nebyla žalovanou v úložní době vyzvednuta a tato se vrátila žalobkyni 11.9.2019.

12. Předžalobní výzvou ze dne 12.8.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu z téhož dne.

13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

14. Při právním posouzení soud vycházel z , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 219 789,85 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala potřebné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 19. 1. 2022, č.j.  - 45 uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě odborné kontroly finančních toků na účtu žalované, čestného prohlášení o výši příjmů a zároveň nahlížela do bankovních i nebankovních registrů. Žalobkyně k důkazu předložila pouze žádost o poskytnutí úvěru, ze které lze usuzovat, že žalovaná byla rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů a zaměstnána byla s příjmem 18 192 Kč, a dále výpis z bankovního registru CBCB dle kterého žalovaná měla jeden revolvingový úvěr, dvě zamítnuté žádosti s tím, že hradila splátku ve výši 9 893 Kč. Dále již žalobkyní nebyly doloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. potvrzení o příjmu, pracovní smlouva, výplatní pásky, atd. Z evidence řízení vedených u zdejšího soudu pak vyplývá, že žalovaná uzavírala minimálně od roku 2017 smlouvy jak osobní formou, tak i prostřednictvím komunikace na dálku od společností poskytujících zápůjčky a úvěry v desetitisícových i statisícových částkách, které následně nesplácela a které byly vymáhány exekučně. Při příjmu 18 192 Kč a splátce téměř 10 000 Kč bylo lze předpokládat, že žalovaná své závazky vyplývající ze smlouvy plnit nebude. Žalované byl přesto poskytnut úvěr v nemalé výši a s dalším nákladovým zatížením ve výši více jak 150 000 Kč. Zároveň nebylo prokázáno, že byly řádně zjišťovány výdaje žalované a stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, nebylo tak zřejmé, zda žalovaná měla dostatek finančních prostředků na splácení úvěru.

23. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

24. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

25. Soud má proto za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, a z tohoto důvodu smlouvu posoudil jako neplatnou dle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením

26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 389 000 Kč a že žalovaná na dluh uhradila částku 169 210,15 Kč. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 219 789,85 Kč, které jí bylo přiznáno společně s úrokem z prodlení dle ust. ve výši dle , ve znění účinném ke dni prodlení. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 29.8.2019, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení částky výzvou ze dne 17.8.2019, která se dostala do její dispozice dne 20.8.2019 (viz bod 11. odůvodnění rozsudku), v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dní od doručení. Lhůta k plnění proto žalované uplynula dnem 28.8.2019 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

27. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 11 839 Kč, odměnu advokáta podle , písm. a) a d) ve spojení s , bod 1 , advokátní tarif, za 3 úkony po 9 500 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle , zvýšené o DPH 21% ve výši 6 174 Kč, celkem tak 47 413 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 295 952,28 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 219 789,85 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 25,7 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 74,3%. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 48,6 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 47 413 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 23 042,70 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).