Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1151/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jim 36.510,- Kč spolu se 7,5 % úrokem z prodlení od 15. 12. 2001 do zaplacení oproti jejich povinnosti vydat žalovanému vodní lůžko CHAGALL 720 K – matracovou část – do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnili tím, že dne 27. 2. 1997 koupili od žalovaného vodní lůžko CHAGALL 720 K – matracovou část – za kupní cenu 36.510,- Kč. Žalovaný jim poskytl smluvní záruku na spoje v matracích v trvání 5 let. Od roku 1997 vznikaly na matracích opakovaně praskliny a unikala jimi kapalina. Žalobci závadu reklamovali a požadovali výměnu matrací. Dne 19. 12. 2000 žalovaný matrace vyměnil za jiné. I po výměně docházelo na matracích k dalším prasklinám. Dopisem ze dne 4. 12. 2001 žalobci žalovanému vadu opět vytkli a současně odstoupili od kupní smlouvy.

Rozsudkem ze dne 22. 10. 2004, č.j. -75, Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) uložil žalovanému zaplatit žalobcům 36.510,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení od 15. 12. 2001 do zaplacení oproti vydání vodního lůžka „CHAGALL 720 K – matracové části“ – žalobci žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I.). Současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok pod bodem II.) a o nákladech řízení státu ( výrok pod bodem III.).

K odvolání žalovaného usnesením ze dne 3. 2. 2005, č.j. -89, Městský soud v Praze (odvolací soud) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí soudu prvního stupně vytkl, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když nezjišťoval, které vady a kolikrát se na původních a na opravovaných (správně vyměněných) matracích vyskytly. Odvolací soud též poukázal i na vady řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně ustanovil znalce bez slyšení účastníků a že znalce nevyslechl.

Rozsudkem ze dne 24. 6. 2005, č.j. -110, soud prvního stupně výrokem pod bodem I. opětovně žalobu zamítl. Současně rozhodl výrokem pod bodem II. o nákladech řízení mezi účastníky a výrokem pod bodem III. o nákladech řízení státu.

Soud prvního stupně dovodil, že žalobci uplatnili dne 12. 12. 2000 právo na výměnu  matrací neopodstatněně, neboť prodloužená (pětiletá) smluvní záruční doba byla určena jen pro vady na spojích matrací a v těchto místech se vady nevyskytly. Pokud tedy žalovaný poskytl žalobcům jiné matrace, nejde o výměnu věci (i s přihlédnutím k tomu, že žalobci si původní matrace ponechali) a pro náhradní matrace neplatí právní režim , ve znění do 31. 12. 2002, dále jen „obč. zák.“.

K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2006, č.j. -130, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, výrokem pod bodem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky jen tak, že výše těchto nákladů činí 11.460,- Kč, výrokem pod bodem III. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o nákladech vzniklých státu a výrokem pod bodem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení.

Odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce jinak než soud prvního stupně a dovodil, že se na náhradní matrace vztahuje právní režim § 627 obč. zák. Shodně se soudem prvního stupně sice uzavřel, že žalobcům nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak rozhodl proto, že vady, které se vyskytly i u náhradních matrací, byly odstranitelné a pokud se vyskytly ve větším počtu nebo opakovaně, žalobci neprokázali, že by je reklamovaly předtím, než  dopisem ze dne 4. 12. 2001 odstoupili od kupní smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “. Dovolací důvod právně nekvalifikovali. Nesouhlasili s tím, že by „neprokázali, kdy a které vady věci u žalovaného reklamovali před tím, než dopisem ze dne 4. 12. 2001 od smlouvy odstoupili“. Takovéto zhodnocení provedených důkazů pokládali „za výsostně formalistické a neodpovídající listinám založeným v soudním spisu“. Namítali, že znaleckým posudkem Institutu pro testování

a certifikaci, a.s. bylo postaveno najisto, že matracová část vodního lůžka trpí i po výměně opakovaným výskytem defektů i v oblasti jeho spojů (svárů) – prasklinami materiálu, z něhož jsou matrace zhotoveny. Vzhledem k četnosti defektů se mezi účastníky stal obvyklý postup, kdy žalobci reklamovali vady vodního lůžka u žalovaného ústně. Tak tomu bylo i u vyměněných matrací. Připustili, že s ohledem na tento postup nebyli schopni konkretizovat, kdy během roku 2001 reklamovali u žalovaného vady vodního lůžka. Vytýkali odvolacímu soudu, že ale potřebné zjištění mohl učinit z procesního podání žalovaného ze dne 19. 3. 2002 označeného jako „odpověď k výzvě č.j. “ a dále i z obsahu samotného písemného odstoupení od kupní smlouvy. Pokládali tedy za zjevně nesprávný závěr odvolacího soudu, že žalobě nelze vyhovět z důvodů neprokázání neodstranitelné vady. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítal, že dovolatelé neuvedli, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a proto by mělo být jejich dovolání jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b) a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku, potvrzený odvolacím soudem, nebyl usměrněn právním názorem odvolacího soudu. Právním názorem významným z hlediska uvedeného ustanovení totiž nejsou pokyny odvolacího soudu k doplnění důkazního řízení, pokyny k odstranění procesních vad, popřípadě jiné pokyny o tom, jak má soud prvního stupně dále postupovat po procesní stránce; takovýto právní názor totiž žádným způsobem neusměrňuje soud prvního stupně v tom, jak má věc v novém rozsudku rozhodnout (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 1993, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 16/1993).

Přípustnost dovolání je tedy třeba posoudit podle

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelé napadli, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnili.

Odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žalobcům nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy, na právním posouzení, že matracová část vodního lůžka vykazovala odstranitelné vady, ohledně nichž platí, že pouze jejich opětovný výskyt po předchozí  opravě popřípadě větší počet zakládá právo na výměnu věci popřípadě na odstoupení od smlouvy a že žalobci neprokázali, že by tyto vady u žalovaného reklamovali předtím, než odstoupili od kupní smlouvy. Právní závěr odvolacího soudu o odstranitelnosti vad nebyl dovoláním zpochybněn.

Námitkou, že odvolací soud ponechal bez povšimnutí y, z nichž vyplývá, že u vyměněných matrací v průběhu roku 2001 žalobci marně reklamovali defekty, dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – zpochybnili  jen správnost skutkových zjištění ( ), z nichž odvolací soud vycházel při posuzování nároku na odstoupení od kupní smlouvy pro vady věci. Podstatou dovolacích námitek jsou tedy výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení důkazů, při němž soud určuje jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které dovolatelé tvrdili, musel by návazně dospět k odlišným právním závěrům o otázce splnění povinnosti tvrzení

a povinnosti důkazní o (marné) reklamaci vad u vyměněných matrací před odstoupením od smlouvy. Ve skutečnosti tedy dovolatelé brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění pro právní posouzení uplatněného nároku. Dovolatelé však přehlédli, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání  již jinak – podle a b) (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [podle

], nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Dovolatelé tím uplatnili dovolací důvod, který nebyl způsobilý založit přípustnost dovolání.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání  podle

, a proto je podle věty první a odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalovanému nevzešly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2008

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu