Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 403/2021-46

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

anonymizováno 7 slov stát. instituce

o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:

-) částky ve výši 5 000 Kč,

-) smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 20. 1. 2020 do 18. 12. 2020 vyčísleného na částku 797,33 Kč,

-) smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 27. 1. 2020 do 18. 12. 2020 vyčísleného na částku 269,18 Kč,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení: -) částky ve výši 5 000 Kč, -) smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 20. 1. 2020 do 18. 12. 2020 vyčísleného na částku 797,33 Kč, -) smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 27. 1. 2020 do 18. 12. 2020 vyčísleného na částku 269,18 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 963,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta jistina zápůjčky ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 18 917 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 19. 1. 2020. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem na svůj dluh uhradil částku ve výši 13 917 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení , (dále jen „ “), vyzval soud žalovaného podle k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno do vlastních rukou do výkonu trestu odnětí svobody. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 1 789 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 316 Kč a poslední 60. splátce ve výši 273 Kč RPSN činilo 241,97 %. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 17-18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z formuláře nazvaného zákaznická karta, v němž je uvedeno, že žalovaný coby svobodný bydlel v nájmu, dosáhl učňovského vzdělání, měl jednu vyživovací povinnost, vlastnil auto. Žalovaný byl zaměstnán jako anonymizována dvě slova – řidič anonymizováno ve právnická osoba anonymizováno, a to na plný pracovní úvazek. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 17 620 Kč, ostatní příjmy činily 7 600 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného měly představovat částku 7 500 Kč, přičemž se jedná o odhadované výdaje žalovaného, dále žalovaný splácel splátky právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 1 422 Kč měsíčně a splátky ve výši 2 080 Kč měsíčně jiným společnostem. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a dvě aktuální výplatní pásky. Soud nezjistil, že by v době uzavření smlouvy byly na žalovaného podány žaloby pro neplacení svých závazků či nařízeny na jeho majetek exekuce /viz karta zákazníka na č. l. 19 spisu a výpis z informačního systému soudu/. Žalovaný na svůj shora popsaný dluh uhradil celkem částku ve výši 13 917 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze číslo seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021 /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 25-30 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 24 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis na č. l. 20 včetně podacího archu lístku na č. l. 21 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 15-16, včetně podacího lístku na č. l. 22 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle , (dále jen„ o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (která byla současně spotřebitelským úvěrem), když soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnaný, přičemž dosahoval obvyklého příjmu pro jeho uvedenou pracovní pozici. V době uzavření smlouvy na majetek žalovaného nebyly nařízeny exekuce ani u zdejšího soudu nebyly podány proti žalovanému žaloby z důvodu neplnění jeho závazků. S ohledem na to, že žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je snadno zaměstnatelný, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr ve výši 10 000 Kč splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem 1 789 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 316 Kč a poslední 60. splátce ve výši 273 Kč. Ohledně odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud uvádí, že je posoudil toliko jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovaly úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. , či M. příjmení v komentáři k  v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. II, 2. vydání, obec a číslo, s. číslo). Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 8 917 Kč posoudil jako celkový úrok. RPSN podle smlouvy činilo 241,97 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v listopadu 2018 okolo 8,56 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrn výslovně uvedeného úroku a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než dvacetiosminásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. , dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

13. Ohledně zjištěné nemravnosti sjednaných smluvních úroků soud uvádí, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů jako tzv. nebankovní instituce poskytující spotřebitelské úvěry, které poskytují spotřebitelské úvěry obvykle s vyšším úrokem oproti bankovním institucím, zpravidla s odkazem na vyšší rizikovost. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru číslo Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. , že„ Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. či o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku ve vztahu mezi fyzickými osobami (a tím spíše ve vztahu podnikatele vůči spotřebiteli jakožto slabší straně) již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ).

14. Soud nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé podle § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných nároků z prodlení s jejím splácením (včetně případných smluvních pokut) mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské nároky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit. Také Ústavní soud považuje za„ neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. a zejména , kde RPSN činila 115,32 %).

15. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu jako zcela nedůvodnou s ohledem na absolutní neplatnost ujednání o celkovém úroku ve výši 8 917 Kč. Žalovaný tak byl fakticky povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně potažmo žalobkyni toliko holou jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, což již učinil, když uhradil celkem 13 917 Kč. Soud proto žalobu zcela zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.