Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2291/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora   uvedeným   rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2004, č. j. -11, kterým okresní soud podle svého rozsudku ze dne 4. 2. 2004, č. j. -48, nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 14.540,54 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 31. 7. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 4.815,- Kč a náklady exekuce, exekuci na majetek povinných a jejím provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul v době podání návrhu na nařízení exekuce byl pravomocný a vykonatelný, bez ohledu na odvolání povinné, neboť bylo podáno opožděně.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) –  dovolatelka uvedla, že soud I. stupně tím, že nařídil exekuci v době, kdy v řízení o vydání exekučního titulu nebylo ukončeno odvolací řízení, porušil ustanovení Odvolací soud, který toto rozhodnutí potvrdil, postavil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, když dovodil, že povinná nebyla   v  odvolacím   řízení   úspěšná, a proto v době podání návrhu na nařízení exekuce (dne 24. 5. 2004) byl exekuční titul pravomocný a vykonatelný. Podle dovolatelky tímto nesprávným postupem došlo k prejudikaci konečného rozhodnutí o odvolání, neboť v době, kdy soud exekuci nařídil, nebyl ještě výsledek odvolacího řízení proti exekučnímu titulu znám. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje povinná ve skutečnosti, že odvolací soudy řeší tuto otázku rozdílně (zde přikládá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. , kde odvolací soud v obdobné věci zrušil rozhodnutí soudu I. stupně právě z důvodu nařízení exekuce na základě nevykonatelného exekučního titulu). Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten  je dán zejména   tehdy,   řeší-li   rozhodnutí   odvolacího   soudu   právní   otázku,   která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Ačkoliv dovolatelka přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, jenž také dovozuje z rozdílného rozhodování odvolacích soudů o nařízení exekuce na základě dosud nevykonatelného exekučního titulu, dovolací soud posouzením uplatněných námitek k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, nedospěl. Zároveň neshledal, že by odvolací soud při svém rozhodování postupoval v rozporu s ustálenou soudní praxí.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 2. 2004, č. j. -48. Jedná se tedy o takové rozhodnutí, které se stává vykonatelným poté, co uplynula od právní moci rozhodnutí lhůta ke splnění povinnosti. Podání odvolání proti podkladovému rozhodnutí (tj. proti citovanému exekučnímu titulu) by mělo za následek, že rozhodnutí nenabude právní moci, dokud by o něm pravomocně nerozhodl odvolací soud ( ), ale pouze v případě, že bylo podáno včas a oprávněnou osobou. Již v usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, na jehož důvody dovolací soud odkazuje, Nejvyšší soud zdůraznil, že samotným důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, ale jen za určitých předpokladů (srov. ). Soud musí, a to v každém stadiu exekučního řízení, posoudit otázku, zda exekuční titul je vykonatelný. Okolnost, že proti titulu podal povinný odvolání, takovou jistotu bez dalšího neposkytuje; k tomu je buď potřebné vyčkat rozhodnutí o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda dovolání bylo podáno včas, musí exekuční soud posoudit sám Jestliže odvolací soud v době svého rozhodování měl za prokázané, že povinná podala odvolání proti exekučnímu titulu opožděně, nelze učinit závěr, že exekuce byla nařízena na základě dosud nepravomocného a tudíž dosud nevykonatelného rozhodnutí.

Pokud povinná k dovolání doložila na podporu svého tvrzení o rozdílné rozhodovací praxi usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. , pak je nutno podotknout, že z obsahu jeho odůvodnění je zřejmé, na souzenou věc přímo nedopadá. Krajský soud usnesení okresního soudu o nařízení exekuce zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení proto, že měl pochybnosti o vykonatelnosti exekučního titulu s ohledem na tvrzení odvolatelky, že podala odvolání. Otázkou včasnosti takového odvolání a jeho vlivu na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu se však vůbec nezabýval.

Nejsou-li   dány   podmínky   přípustnosti   dovolání ani podle , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatelky, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly ( , věta první, , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2008

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu