Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4773/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 5. 2007, č.j. -157, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 26. 10. 2006, č.j. -150, jímž bylo podle (dále jen „ “) odmítnuto odvolání žalobců a), c), e), f) a g) proti rozsudku téhož soudu ze dne 28. 11. 2005, č.j. -128, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soud prvního stupně dospěl ke zjištění, že dne 2. 1. 2006 byl společnému zástupci žalobců a), c), e), f) a g) advokátu JUDr. et PhDr. J. P., CSc. (dále jen „společný zástupce žalobců“), doručen jeden stejnopis citovaného rozsudku; téhož dne byl rozsudek doručen i žalobkyni b), která v řízení nebyla zastoupena, a právní zástupkyni žalovaného. Dne 31. 8. 2006 společný zástupce žalobců obdržel na základě učiněných výzev pět dalších stejnopisů citovaného rozsudku. Odvolání žalobců a), c), e), f) a g) ze dne 6. 9. 2006 směřující proti citovanému rozsudku soud prvního stupně jako opožděné odmítl. Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a dospěl k týmž právním závěrům. Žádné z ustanovení o pravidlech doručování rozsudku nesvědčí domněnce žalobců a), c), e), f) a g) o shodném počtu stejnopisů rozsudku s jejich „osobním“ počtem; takové pojetí podle odvolacího soudu „vytěsňuje“ úlohu společného zástupce s procesní plnou mocí, jehož úlohou je své zmocnitele  náležitě poučit a upozornit ( ) a který je oprávněn ke všem úkonům, jež může v řízení činit účastník ( ). Tento zástupce tedy v civilním řízení disponuje „plnou zástupností“, jež v případě společného zastoupení vícerých účastníků zahrnuje i to, „že jim všem je jeho prostřednictvím doručen stejnopis písemného vyhotovení rozsudku, byť je formálně jeden.“ Je-li tímto způsobem jinak řádně doručeno, počínají tímto okamžikem jednotlivým zastoupeným běžet lhůty k podání odvolání.

Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podali žalobci a), c), e), f) a g)  dovolání; z jeho obsahu vyplývá ( ), že napadají pouze potvrzující výrok I, nikoli  nákladový výrok II. Přípustnost dovolání shledávají v ustanovení „ , neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam“ a jako dovolací důvod uplatňují (opět posuzováno podle obsahu), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). „Zásadní právní význam“ napadeného rozhodnutí dovolatelé spatřují v tom, že rozhodnutí zasahuje do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, neboť „upírá právo každého účastníka řízení na doručení a obdržení rozhodnutí, kdy je procesním právem s doručením spojována celá řada skutečností, jako např. běh lhůt pro podání opravných prostředků atd.“ Za nesprávný konkrétně považují závěr odvolacího soudu, že je-li více účastníků zastoupeno společným zástupcem s procesní plnou mocí, je doručení jednoho stejnopisu rozsudku tomuto zástupci ve vztahu ke všem takto zastoupeným účastníkům doručením řádným a tímto okamžikem počíná každému z nich běžet lhůta k podání opravného prostředku. Soud má podle dovolatelů zákonnou povinnost doručit rozsudek každému účastníku řízení, ať už je či není v řízení zastoupen. Rozsudek ze dne 28. 11. 2005, č.j. -128, byl prostřednictvím společného zástupce žalobců doručen dne 2. 1. 2006 „pouze jednomu ze žalobců, aniž by (soud) dalším žalobcům právně zastoupeným týmž advokátem jakýmkoliv jiným způsobem byť v rozporu s dikcí ust. věty první v zákonem stanovené lhůtě rozsudek doručil.“ Citovaný rozsudek byl doručen společnému zástupci žalobců v pěti stejnopisech teprve dne 31. 8. 2006; jednotlivá vyhotovení však byla opatřena doložkou právní moci, ačkoli „lhůta pro odvolání počala běžet až 1. září 2006 a uplynula (nikoliv marně) 15. září 2006.“ Proto dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení i usnesení prvostupňové „pro jejich rozpor se zákonem v plném rozsahu zrušil.“

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl ke zjištění, že žalobci a), c) až g), zastoupeni advokátem, podali dovolání včas, dovolání splňuje formální

i obsahové náležitosti ( , a ), avšak směřuje vůči rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu vyplývá z ustanovení

až

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. ; k pojmu „věc sama“ srov. usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn.

, publikované pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1

a 2 , neboť napadené rozhodnutí nelze subsumovat pod žádný ze zde taxativně uvedených případů. Dovolání však není přípustné ani podle , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby (případně jiného návrhu na zahájení řízení) podle

, nikoli odmítl-li soud prvního stupně odvolání postupem podle pro jeho opožděnost, jak je tomu v posuzované věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , publikované pod č. 41/2003 Sbírky).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců a), c) až g) jako nepřípustné podle věty první a odmítl.

Dovolatelé sice z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. ledna 2008

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu